Belletristik

V knize výmluvně nazvané Komedie s Báthoryčkou rozvíjí autorka skutečný příběh falešných filmařů. V roce 1961 přijeli do Čachtic Emil Baniek a Ladislav Fabius , aby tady fiktivně natočili film podle románu J. Nižňánského Báthoryčka. Oba podvodníci tak mohli rozjet recesi, jak později nazvali své počínání, a zneužít pohostinnosti obyvatel, využit jejich naivního nadšení, že mohou ve filmu účinkovat místní ochotníci i vesničané, děvčata podlehla kouzlu obdivovaných protagonistů.

A. Strnadová ztvárnila život místních obyvatel i milostný vztah Jolany, hlavní představitelky Báthoryčky, s cynickým L. Fabiem. Závěrečné finále se zvrtne v smutnou prohru všech aktérů děje. Soudní jednání je pak tečkou za tragikomickým příběhem.

Bohumil „Bob“ Krčil, fotograf, dobrodruh a legendami opředená osobnost české exilové kultury, po sobě zanechal autentický životní příběh, formovaný neochvějným odhodláním žít bez kompromisů ve světě rozděleném železnou oponou. Poté co sedmnáctiletý Krčil roku 1969 opustil Československo, pobýval v alternativní komuně na jihu Francie, žil ve vesnici s tuniskými beduíny a zdokumentoval starobylou hašišovou kulturu severoindického údolí Kullu. S předtuchou nadcházející katastrofy vytvořil jedinečné fotografické svědectví o tisícileté kultuře afghánského Herátu, pár měsíců předtím než byl při sovětských náletech v roce 1979 zničen. Základnou se mu stal New York, kde připravil dva rozsáhlé samizdatové sborníky „Sebráno v New Yorku“ s cílem ukázat živou a tvůrčí československou komunitu. Z desítek rozhovorů s Krčilovými současníky a z obrovského množství sesbíraných dokumentů Jan Douša sestavil fundovaný a čtivý Krčilův životopis, který se zařadí k dosud chybějícím dílkům v mozaice našeho poznání české kultury 20. století. Obrazová příloha přináší velké množství dosud nepublikovaných vizuálních materiálů včetně řady nových zvětšenin vytvořených Janem Doušou z dochovaných negativů. Kniha „Bob Krčil: Žít, jako by šlo o život“ nám přibližuje jedinečnou uměleckou osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře dodnes není.

Spisovatel a pražský rodák Franz Kafka se řadí mezi nejvlivnější literáty minulého století. Přestože uplynulo sto let od jeho úmrtí, zájem o jeho díla neopadá. Kafkovy romány a povídky mají světu stále co říci, a proto vychází u příležitosti kulatého výročí tato publikace, jako hold slavnému literátovi. Antologie povídek Proměny Kafkovy Prahy přináší dvanáct kapitol současných českých autorů napříč žánry. Jedná se o příběhy tematicky navázané na Prahu, v nichž se čtenář ocitne jak v minulosti, tak v přítomnosti, ale nahlédne také do scifistických světů budoucích. Bude to vždy zřejmé? Možná ani ne. Vždyť to ke Franzi Kafkovi také patří. Třeba jej přímo v nějaké povídce potkáme. Nebo se setkáme jenom s panem K.?

Do antologie přispěli tito autoři: Marek Epstein, Veronika Fiedlerová, Pavel Fritz, Karolína Meixnerová, Michaela Merglová, Ondřej Neff, Markéta Pilátová, Ilona Podivínská, Miroslava Rezlerová, Jaroslav Rudiš, Kristýna Sněgoňová a Miloš Urban.

I zdánlivě fádní místa, která bez povšimnutí míjíme, byla kdysi svědky převratných událostí a lidských dramat. Jen málokdo je dokáže líčit stejně poutavě jako historik Dušan Uhlíř. V knize shromáždil čtyřicet příběhů sahajících od středověku po počátky první republiky. Vyprávějí o pozoruhodných tajemstvích, zapomenutých zločinech a opomíjených stránkách dobře známých osobností.

Všem příběhům je přitom něco společné: pojí se v nich radost z vyprávění, nepředvídatelné souhry osudu a fascinace lidskou povahou sahající napříč dlouhými staletími. Ať už jde o falešného židovského mesiáše, oběti dávných epidemií nebo prvorepublikového atentátníka, s nímž se autor osobně seznámil.

Objevte malé záhady, velké zločiny a co všechno bylo jinak, než se traduje.

Básník (nar. 1968), pedagog, překladatel, publicista, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a také kmenový autor našeho nakladatelství přichází s novou řadovou sbírkou. Ta je komponována do čtyř oddílů: Ten s ptačí hlavou zahrnuje básně takzvané „lesní“ a „topografické“ lyriky; Koutkem oka tvoří texty evokované vlastními analogovými kolážemi; Podle jsou textové montáže vyjmutých vět z básnických, beletristických a divadelních děl, psané v nehybném čase covidu; a konečně oddíl Uschi má uši shrnující texty inspirované německými gramatickými příručkami. Básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj. Záhadné cesty, hadí sny, mordýřské historie, bizarní obrazy, náznaky grotesky, sudetské souvratě. Pro Fridricha typické bohaté akordy jazyka i jen cucky řeči a hrdinové jako Uwe, Ulla, Udo, Ulrika, zakletí do divné melancholie. Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.

Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, každodenní s mimořádným, vysoké s nízkým. Litanie ve světě této knihy nevylučuje ironii a sarkasmus a básně Miloše Doležala se tu stýkají s jeho dokumentární a badatelskou prací.

Deml – Toyen – Boudník – Šalda – Hejda – Biebl – Němcová – Jirous – Zahradníček Nováková – Zábrana – Pekař – Orten – Bondy – Tajovský – Váchal – Čerepková – Černý – Kolář – Úprka – Destinnová – Diviš – Florian – Reegen – Štyrský – Franz – Valja – Gruberová-Goepfertová – Hachenburg – Hiršal – Všetířková – Holan – Janáček – Karafiát – Koblasa – Preissig – Konáš – Tigrid – Král – Vojtěch – Kundera – Hašek – Langer – Welzl – Lhoták – Martinů a další.

O tajemném Krakonošovi si lidé vyprávěli po staletí a první ojedinělé zvěsti o něm se nejspíše objevily ještě před příchodem hledačů pokladů koncem 13. století. Na rozdíl od pohádek se jeho příhody neodehrávají ve fiktivním světě, ale v místech všem důvěrně známých, v nejvyšším pohoří Čech a Slezska – v Krkonoších. Podle různých vyprávění vládl nad krajinou nad- přirozenou mocí a bral na sebe všemožné podoby lidské i zvířecí. Byl stejně nevypočitatelný jako horské počasí, škádlil, škodil, děsil, trestal, ale i chránil a královsky odměňoval. Krakonoš dodnes žije, i když jeho podoba se proměnila. A možná se stal i svébytnou součástí stále oblíbenější fantasy literatury jako předobraz jedné z jejích nejslavnějších postav.

Dcera disidentů Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové, popisuje dětství za časů totality a dospívání v letech po sametové revoluci. Líčí komplikovaný vztah k svéráznému otci, který měl dvě různé rodiny, dva domovy a dvoje potomstvo. Kniha, jež měla být původně prostým vyprávěním o divokém mládí, se čtenáři nečekaně rozvíjí v napínavý příběh toho, co nás utváří, co stojí na počátku i na konci: rodičovství, partnerské vztahy, přátelství, vlastenectví a také vztah člověka samého k sobě. Vyprávění o věčném hledání lásky a touze po sebeuzdravení se odehrává v kulisách znovu se rodící svobodné společnosti poháněné nesmrtelnými ideály, ale také křehkými iluzemi. Poskytuje náhled pod slupku rozvoje nejrůznějších závislostí, rozkrývá jejich kořeny a nabízí rady, poučení a motivaci skrze vlastní otevřeně popsanou zkušenost.

Příběh střeženého města, kde se štěpí atom i lidské charaktery...

Petr Weiner je nadaný jaderný fyzik, který prahne po kariéře. Jenže žije v socialistickém Československu, kde člověk s čistým štítem daleko nedojde. Zvlášť když nespolupracuje tak, jak má. Weinerovi hrozí, že jeho poslední naděje na vědeckou kariéru definitivně zhasnou. Ledaže by přijal nabídku Státní bezpečnosti — odjet do centra jaderného výzkumu Dubna v Sovětském svaze a přinést odtud informace, o které by tajná služba mohla mít zájem. Nepředvídatelný svět Dubny však diktuje vlastní pravidla.

Autorka střídá prvky klasické prózy se stylem téměř reportážním a toto balancování na hraně zvládá bravurně. Příběh nastavuje nové zrcadlo zlu, o kterém by si čtenář mohl myslet, že už ho přece v celé jeho podobě zná.      — redakce nakladatelství Host

Jedenásty zväzok edície diel spisovateľky Kristíny Royovej obsahuje kratšie i dlhšie prózy tematicky zamerané na biblické postavy a ich príbehy.

Autorka nás privádza k hlbšiemu pochopeniu životných príbehov mužov a žien Biblie, ako boli napríklad kráľovná zo Sáby, Jozef – syn Jákoba, Náman Sýrsky, Daniel – prorok, Jonáš, Lazár, Saul – apoštol Pavol a ďalší. Jej texty nás vťahujú do napínavého deja zasadeného do historického rámca, pričom sa držia biblického podkladu a zahŕňajú aj vhodne zakomponované citáty z Písma. Cennou časťou rozprávaní je biblický výklad a ponor do duševného sveta danej postavy, ktorá na svojej životnej ceste hľadá jej zmysel a pravdu, stretáva sa s Božím konaním a odpovedá naň. Spisovateľka cez starodávne príbehy oslovuje súčasného čitateľa – hovorí o našich vlastných postojoch, pohnútkach a činoch – a privádza k pochopeniu, čo pre nás znamená Boží Syn, Ježiš Kristus.

Chlapec česko-německého původu se v první polovině šedesátých let seznamuje v severních Sudetech se starším mužem. Ukrajincem, který za druhé světové války bojoval v řadách vlasovců, zůstal v Československu, založil rodinu, ale nyní žije na samotě a straní se společenského života. Postupně se mladík s mužem spřátelí, rozmlouvají spolu o literatuře, hudbě, politice, řeší otázky, na něž hoch potřebuje znát odpovědi. Navzájem se od sebe učí a inspirují se. S přelomem šedesátých a sedmdesátých let se situace politicky mění, chlapcovo myšlení je stále více radikální, až se nakonec rozhodne pro zásadní životní řešení.

Druhá básnická sbírka českobudějovické básnířky je stejnou událostí jako její debut – přímočará, jasná, srozumitelná poezie, zcela vyzrálý výraz. Jasné pojmenování, smysl pro vážnost, ale i humor a nadsázka. Česká literatura je touto poezií velmi obohacena, je to jasný, nepřeslechnutelný básnický hlas současnosti.

Druhý díl pamětí česko římského teologa Karla Skalického je poutavým svědectvím o době jeho italského života mezi lety 1956–1994. Memoáry jedné z klíčových osobností exilu, která zanechala silný otisk jak v českém exilovém, tak v italském teologickém prostředí, jsou psány čtivým jazykem, tak charakteristickým pro autora řady českých a italských titulů. Paměti jsou rovněž důležitým zdrojem informací o lidech a událostech, které by se bez jeho poutavého vyprávění a osobních zážitků staly jen souborem historických faktů. Kniha Vyznání na hraně času a věčnosti: Ve městě sedmi pahorků přivede čtenáře do prosluněného Říma, v němž Karel Skalický strávil téměř čtyřicet let života. Řím a Itálie se vepsaly do jeho způsobu života a pomohly mu uchovat a rozvinout úctu k lidem, jimž jako kněz, univerzitní pedagog a vědec celý život slouží. Kniha plná dobových fotografií, slunce, příběhů a radosti ze života a setkání s Bohem.

Příběhy zpoza oceánu Bronislavy Volkové jsou filozofické povídky o hledání smyslu života. Na rozdíl od jejího rozsáhlého díla poetického a esejistického jde o žánr, kterého se zmocňuje především s ironickou lehkostí, byt‘ ani zde nezapře svou neustálou myslivost, s níž přistupuje ke světu, i surrealistický způsob zpracování jednotlivých témat. Jde o příběhy lyrické i narativní, prosycené úvahami o místě člověka ve světě. Jsou zde kratičké prózy (ba i jednoaktovka) vypovídající o pokřivených či vyprázdněných vztazích mezi muži a ženami, v nichž jde o odhalování prapodstaty lidských osobností, je zde syrový dialog mužských a ženských elementů i proudy podvědomí. Delší příběhy odrážejí vykořeněnost hrdinky vržené do amerického světa spojenou s hravými i vážnými úvahami o různých aspektech smyslu života. 

Román Hledání ztracených snů je třetím „dílem“ zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny devatenáctého století do současnosti. Čas v těchto knihách hraje podružnou roli, volné souvislosti řetězení času přesahují, hlavní postavy jsou více symbolické než reálné. Poslední díl, díl o hledání, se odehrává před první světovou válkou v lázeňském městě, v Africe, kde má hlavní postava za úkol objevit ztracené židovské kmeny, v další kruté válce a v covidové Evropě, v čase, ve kterém hraje hlavní roli strach. Tak jako kdykoliv před tím se strach prolíná se ztracenými sny a nadějemi. Všemi knihami se proplétá motiv lásky, kterou nedokáže přerušit ani smrt. Její masku si nasazují podivné bytosti. Láska k biedermeierské slečně, ke zjevení bílé paní, k mámivým přízrakům mládí. Všechny tři knihy spojuje hluboký vztah k přírodě, která v jednotlivých příbězích vytváří podivuhodnou scénu, v níž se člověk bez ustání ztrácí a s rozkoší bloudí. Na samém konci poslední knihy si čtenář uvědomí, že Hledání ztracených snů je knihou o nesmrtelnosti, která možná není pouhým snem.