Film, Musik und Theater

Text přináší pozoruhodnou zprávu nejen o jednom studiovém divadle – nejdříve na okraji (a posléze v centru) divadelního dění v tehdejší ČSSR, ale je to i autentický dokument o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech. A zejména je to pocta svobodné, nezávislé a vášnivé divadelní tvorbě, nesešněrované ani mocenskými poměry, ale ani vnitřními, opatrnými brzdami tvůrců, kteří mají obavy z následků takto svobodného počínání. To považuji za nejcennější odkaz: nenechte se svázat, zastrašit poměry, ani nedostatkem prostorových možností (zkoušet se dá i v holobytě nebo v kuchyni), ani nedostatkem peněz, ani reakcemi okolí a ani sami sebou. A věřte ve své možnosti a sílu sebevyjádření, ač jste třeba předtím nikdy nic podobného nezkusili. A buďte vytrvalí.

s týmem mladých odborníků, sledujících stopu značky V + W po všech světových archivech. Výsledkem je zpracování neuvěřitelného množství unikátních dokumentů, na jejichž základě lze rekonstruovat americký příběh zakladatelů Osvobozeného divadla i jejich dvorního skladatele Jaroslava Ježka doslova den po dni.

Kniha vyvrací sto plus jednu nepravdu, domněnku a mýtus. Ukazuje, co všechno Jan a Jiří ve Spojených státech dokázali. Kdo z legend jim pomáhal a fandil. A jak velkých met zde dosáhli. Vydejme se s Georgem Voskovcem a Johnem Werichem (jak se za mořem podepisovali) z New Yorku přes Chicago do umělecké kolonie v Pensylvánii. Prožijme s nimi rok a půl hraní na scéně divadla v Clevelandu, kde uvedli vlastní inscenace. Podnikněme tak jako oni dobrodružnou pouť od Velkých jezer přes Midwest až po matku všech cest, U. S. Route 66. A vychutnejme si jejich půlroční pobyt v Los Angeles, kde dokázali zaujmout ty nejlepší z nejlepších.

Zlínské ateliéry nejen jako prostředí fantazie, ale i jako místo práce a sociálních vztahů...

Produkce animovaných filmů v kudlovských ateliérech, které v polovině třicátých let minulého století založil Jan Antonín Baťa, je součástí příběhu o světovém úspěchu české animace. Ovšem tam, kde vznikají filmy, je potřebná nejen inspirace a imaginace, ale také manuální práce, koordinace, komunikace či organizace výroby. S jakým vzděláním, dovednostmi a záměry přicházeli adepti animace do kudlovských ateliérů? Jak náročná byla kreslená, loutková nebo plošková animace pro tvůrčí spolupráci? V jakých podmínkách se odehrával pracovní, společenský a rodinný život tvůrců? Jak ovlivnila podmínky v ateliérech tzv. normalizace nebo třeba poptávka televize po animovaných seriálech pro pořad Večerníček?

Tato kniha je výsledkem výzkumu ateliérů jako místa tvorby, práce, každodenního života a pracovních i společenských kontaktů.

A dramaturg for independent theatre projects and associate professor at DAMU Sodja Zupanc Lotker wrote a textbook of dramaturgy in contemporary theatre. Do not consider it a recipe book; consider it as a guide to what to look for, where to look, and when to look. A guidebook of strategies and attitudes. And, hopefully, mostly as an inspirational trigger to train your awareness of what material, structures, space, time, and audiences do and how to combine them into structures that ‘can work’. Because it is the awareness of reality, the dialogue with reality and the (often soft) shift of the perception of reality that are the main ‘gestures’ of contemporary dramaturgy.

Bohuslav Martinů's Letters to Frank Rybka from 1941 to 1954.

Korespondence mezi Bohuslavem Martinů a Frankem Rybkou je dalším svazkem korespondence skladatele s jeho spolupracovníky a přáteli. Často překvapuje svou bezprostředností, otevřeností a lehkostí, s níž skladatel žádal o rady i pomoc a popisoval každodenní události. Frank Rybka byl skladatelův přítel z mládí a od 40. let patřil k okruhu jeho nejbližších. Frank Rybka pomáhal manželům Martinů s novým životem ve Spojených státech po jejich příjezdu v březnu 1941. Zajišťoval jim ubytování, dopravu, knihy, nové kontakty, pomáhal s vyjednáváním honorářů či hledáním interpretů, ale také zajišťoval Bohuslavu Martinů alibi během jeho prázdninových cest. Tuto nápomocnou roli zdůrazňuje také v ojedinělém dopise přítelkyně Martinů Rosalie Barstow. Tento první díl korespondence s Frankem Rybkou odráží vznik a provozování řady skladeb Bohuslava Martinů. Dokládá složité hledání sólisty Koncertu pro violoncello č. 2, názvu skladby Thunderbolt P-47, první podněty a práci Martinů na opeře Mirandolina nebo své úvahy o námětu podle Dostojevského románu Běsi. Na zdánlivě lehkém povrchu se odehrává mnoho dramatických událostí, které skladatele a jeho ženu Charlotte provázely v letech 1941-1954.

Michaela Bartoňová patří k nejprogresivnějším umělcům loutkového divadla. Neustále překvapuje svou kreativitou i experimenty, v posledních letech zejména na poli digitálního loutkového divadla. Hledá nové možnosti vyjádření, využívá širokou škálu moderních technologií a propojuje je s živou kresbou. Její inovativní tvorba plná barev a neotřelých příběhů dokáže fascinovat diváky všech generací. Ve své knize se Bartoňová ohlíží za svým bohatým dílem, včetně inspirativních příkladů z praxe příprav a realizace inscenací. Spolu s ní se můžete vydat na výpravu do fantastických světů, v nichž její nespoutaná imaginace citlivě a přitom s jasným poselstvím zpracovává i naléhavé výzvy současnosti.

Die Studie widmet sich den Methoden der stilistischen Textanalyse. Die Textbasis für die Stilanalysen bilden 470 Filmrezensionen und filmbezogene Texte aus den renommierten deutschsprachigen Magazinen und Zeitungen (oder ihren online Versionen) Der Spiegel, Focus, Die Zeit, Neue Zürcher Zeitung, suedeutsche.de etc. Zur vergleichenden Stilanalyse wurden auch tschechische Medien (.B. iDnes.cz) eingesetzt. Aktuelle Problembereiche der stilistischen Textanalyse werden reflektiert und in individuellen Analysen verwertet; der Film wird dabei als eines der populären Phänomene unseres Kulturkreises angesehen.

Třetí fáze projektu (2020-2022) souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany zpřístupní ve třetím knižním svazku v chronologickém sledu veškerou jeho korespondenci (odeslanou i přijatou) z let 1875-1879 v originálních jazycích. Korespondence bude vydána podle současných mezinárodně uznávaných edičních zásad s podrobnými komentáři včetně kritického aparátu, bibliografie a rejstříku osob, uměleckých děl, institucí, periodik a míst. Obsáhne nejen korespondenci dochovanou v autografech, fotokopiích, opisech a tiscích, ale také informace o dopisech dnes nezvěstných, získané rešeršemi dalších pramenů, dochované korespondence a literatury. Edici budou doprovázet úvodní studie (paralelně v češtině, angličtině a němčině) k příslušné etapě Smetanova života a tvorby, ediční zásady, seznam zkratek a obrazové přílohy. Projekt bude dokončen v dalších letech vydáním dalších dvou svazků obsahujících zbytek Smetanovy korespondence. Cílem projektu je v knižním svazku zpřístupnit v souladu s mezinárodně uznávanými standardy veškerou známou korespondenci Bedřicha Smetany z let 1875-1879 formou kritické edice, opatřené vstupními studiemi, regesty, komentáři, vysvětlivkami a rejstříky (srov. sv. I-II, Praha 2016, 2019).

Výtvarník, fotograf, prozaik a teoretik Václav Zykmund (1914-1984) byl významnou osobností českého i moravského kulturního života. Letos to bude 110 let od jeho narození a 40 let od úmrtí. Studie o jeho neznámé animované i privátní tvorbě vychází z novějšího původního výzkumu materiálů k historii a činnosti brněnského studia loutkového filmu z let 1949-1953 z archivu NFA. Kniha je přínosem nejen k poznání jeho filmové tvorby pro odborníky i studenty filmové vědy, ale i doplňkem k poznání komplexu jeho tvorby, kterou v oblasti fotografie a výtvarného umění přinesly zejména katalogové studie Marie Mžykové, Antonína Dufka či Josefa Mouchy.

Exkluzivní číslovaná edice, v níž každý ze stovky ručně číslovaných výtisků obsahuje tisk jedné ze dvou koláží (Dostaveníčko; Na lovu) Aleny Zykmundové, k této příležitosti autorkou podepsaný.

Páté číslo časopisu pro studium hudby a tance Živá hudba, které právě vychází, navazuje svým obsahem, formálním i výtvarným pojetím na dosavadní čtyři čísla obnoveného časopisu. V oddílu recenzovaných statí a studií se vedle čistě hudebně-teoretického článku Vojtěcha Esterleho (Basová funkce jako projev periodicity v hudbě) a reflexi české odezvy Asafjevovy teorie (Miloš Hons: Intonační teorie a česká hudební věda 50. a 60. let minulého století) opět projevuje zájem o aktuální témata zasahující i mimo pole hudební teorie - jde o interdisciplinární studie Michala Nejtka (Synestezie jako metafora) a Jiřího Mareše (Hudební představy, hudební představivost a mentální reprezentace hudby). Tento oddíl uzavírá choreologicky zaměřená studie Doroty Gremlicové o spisu Bernarda Spechta (Tanec jako předmět literární debaty v Čechách na konci 18. století.)

Kniha autorského týmu, vedeného prof. Janem Vedralem, dramatikem, šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech a vysokoškolským pedagogem, nabízí – i razancí prominentních autorů formátu Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky ad. – velmi detailní a otevřený pohled na proměnu přední pražské scény po srpnu 1968, na divadelní etapu v mimořádně ztížených podmínkách až do listopadových událostí v roce 1989.

Vedle šéfů, režisérů a dramatiků pro množství fotodokumentace před námi zároveň defiluje i tehdejší nebývale silná herecká garnitura: Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Jiřina Jirásková, Daniela Kolářová, Hana Maciuchová, Jana Štěpánková, Dagmar Veškrnová, Gabriela Vránová, Josef Bláha, Vlastimil Brodský, Otakar Brousek, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Jaromír Hanzlík, Oldřich Kaiser, Miloš Kopecký, Jan Potměšil, Ilja Prachař, Viktor Preiss, Ilja Racek, Karel Roden, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Svatopluk Skopal, Martin Stropnický, Tomáš Töpfer a mnozí další.

 loutkou 1950 – 2020.

Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950–2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí i filmové tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a s kterými autory vznikal a postupně se etabloval osobitý loutkářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace přinášející stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř.

Publikace se zároveň pokouší vyplnit jisté vakuum historiografické a teoreticko-estetické literatury v oblasti televizní, filmové a jiné mediální loutkářské tvorby. Vychází především z důkladného průzkumu archivů a na základě faktografického materiálu představuje, pokud možno obsažný a zároveň komplexní přehled zásadních progresivních počinů v tomto oboru, který doplňují analytické a zobecňující teoretické závěry. Přináší pestrý obraz estetických názorů a tvůrčích koncepcí mnoha významných autorů ve vztahu k proměnám jak uměleckých stylů, tak i společenských systémů a je tak výsostnou poctou českému filmovému a divadelnímu loutkářství a jeho tvůrcům z období více jak půl století.