Geschichte

Publikace shrnuje výsledky výzkumu emigrace katolických obyvatel z husitských měst. Sleduje jejich předrevoluční osudy, okolnosti odchodu, migrační směry, ekonomickou situaci v exilu a návratové strategie. Samostatné kapitoly jsou věnovány také vztahu k exilové katolické církvi a problematice exilových testamentů. Kniha je doplněna o medailonky jednotlivců a regestář testamentů.

Frýdlantské vévodství, ona pověstná „šťastná země“ (terra felix) císařského generalissima Albrechta z Valdštejna, představuje v českých dějinách zcela ojedinělý a nesmírně zajímavý útvar. Nikoli neprávem je frýdlantské vévodství považováno za stát ve státě. Mimořádná privilegia, která pro něj Valdštejn dokázal od císaře Ferdinanda II. vydobýt, je skutečně činilo do značné míry nezávislé na zbytku Českého království. Valdštejn věnoval budování Frýdlantska, povýšeného v roce 1624 na knížectví a o tři roky později na vévodství, velké množství energie a obrovské finanční prostředky a stalo se pro něj jakýmsi hýčkaným projektem, jemuž zůstal věrný až do svého násilného skonu.

Ačkoliv se k dějinám Frýdlantska dochovaly rozsáhlé archivní materiály, dosavadní historiografie (a to včetně regionální) se jim věnovala spíše okrajově. Dá se říci, že Valdštejn coby zeměpán, hospodář a nadmíru schopný organizátor zůstával vždy ve stínu Valdštejna politika, vojevůdce a jednoho z prvních hybatelů evropských dějin v době třicetileté války. Předložená kniha je proto koncipována jako první krok k podrobnému zmapování osudů Valdštejnova vévodství. Čtenáři přibližuje proces jeho budování, rozebírá ekonomické a právní pozadí tohoto procesu a snaží se co nejpřesněji vymezit rozsah „šťastné země“, jejíž krátká historie se smrtí jejího otce-zakladatele náhle uzavřela.

Další svazek Vlastivědného sborníku Muzea Šumavy v Sušici. Kromě studií z oblasti archeologie a historie zde čtenář nalezne materiály, tentokrát rozsáhlejší než jindy, aktuální zprávy, recenze a anotace regionální literatury; publikace obsahuje též barevnou obrazovou přílohu.

former Czechoslovakia.

Kniha přináší podrobnou rekonstrukci příběhu jedné rodiny olašských Romů – Lovárů a věnuje se jejich právní, ekonomické i sociální přináležitosti k území bývalého Československa v časové perspektivě od konce 19. století až po 60. léta 20. století. Je založená na centrálním příběhu jedné rozvětvené rodiny Lovárů původem ze západního Slovenska, sestaveném na základě kombinace rozsáhlého archivního výzkumu a vyprávění romských pamětníků. Autorka zde ukazuje, jakých různých podob a forem nabývala prostorová mobilita a územní ukotvenost obyvatel, kteří se sami identifikovali jako Romové, resp. olašští Romové (Lovárové) a kteří současně byli státními orgány označováni za „cikány“ či „potulné cikány“. Na pozadí příběhů jedné rodiny se zaměřuje na vybrané aspekty a kontinua politik vůči Romům a specificky vůči „kočujícím Romům“ v Československu, od opatření platných za Rakousko-uherské monarchie přes prvorepublikový zákon o kočujících cikánech až po realizaci zákona o trvalém usídlení potulných osob a jeho důsledky. Podrobně pojednává o nástrojích protiromské legislativy v dlouhém časovém horizontu napříč velice rozmanitými politickými režimy, různými regiony i proměňujícími se socio-ekonomickými podmínkami a detailně sleduje dopady těchto opatření na životy Romů, na příkladu konkrétní romské rodiny.

Kniha vyšla anonymně. Důvod, proč autor své jméno před čtenáři zatajil, je zřejmý již z prvních stránek: jeho názory by se i v dnešní době daly označit za nelaskavé, nekorektní. Podle letmých narážek se mohlo jednat o úředníka habsburské monarchie, který se rozhodl spojit pracovní povinnosti – jež byly zřejmě hlavním důvodem jeho cesty – se svobodným uvažováním a pozorováním. Cestopis, psaný formou dopisů neznámému příteli, zachycuje bezmála měsíc trvající cestu z Prahy přes Jizerské hory, polské svahy Krkonoš a Adršpašské skály do české části Krkonoš a zpátky. Mísí v sobě skeptické až uštěpačně glosy o tehdejší společnosti a poznámky stvrzující autorovu učenost spolu s mimořádně působivými popisy přírodních scenérií.

Publikace vás provede bohatým souborem vánočních tradic, rituálů a zvyklostí od začátku adventu až po Tři krále. Objevte, jak se během posledních 150 let měnily a jak do sebe zapadají církevní liturgie s dávnými předkřesťanskými symboly. Když pohlédneme na české Vánoce jako na komplexní systém, odhalíme hloubku a rozmanitost jednotlivých kulturních prvků. V neposlední řadě také můžeme prostřednictvím symbolického vánočního jeviště rozklíčovat pojetí a vnímání posvátného v životě současného člověka i lidí předchozích generací.

Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i v dystopické literatuře propojené s vizualizací urbánního světa.

Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.

V této knize je Albrecht z Valdštejna představen jako vizionář a realizátor vlastního snu o ideálním městě i celém panství.

Po vzoru německých a slezských knížectví odloučil z východního dílu Čech rozsáhlé území a díky svým konexím dosáhnul povýšení jím vlastněného území na knížectví (1624) a posléze i na vévodství (1627). Podle jednoho z hradů v něm stojících bylo symbolicky nazváno Friedland – Svobodná země. Jeho centrem se stalo město Jičín, předtím nevýznamné poddanské městečko, které vévoda během jednoho desetiletí proměnil v pulsující rezidenční sídlo. Za pomoci řady talentovaných italských architektů a stavitelů Jičín získal množství hodnotných a reprezentativních budov, ale též parkových a krajinářských úprav, čímž tento impozantní projekt dosáhnul významu, který u nás neměl až do 19. století obdoby.

Odkaz ikonického ateliéru a jeho znovuzrození Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali. Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samý, ale také většina jeho rozsáhlého vizuálního archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod docho-valo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit. Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu. Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900. 

Stati a rozšířené příspěvky ze 40. mezinárodní vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, uspořádané ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd ČR, v.v.i., Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, Filozofickou fakultou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Instytutem Historii i Archiwistyki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie a Zoologickou zahradou hl. m. Prahy ve dnech 5. a 6. října 2021 v budově Akademie věd České republiky v Praze.

Příspěvky jsou vydávány ve vícejazyčné formě (v češtině, slovenštině, angličtině nebo němčině, vždy v originálním znění), doplněné cizojazyčným resumé.

Kritický katalog Lounské kronikářství napříč věky (od 16. století do poloviny 20. století) vydaný při příležitosti stejnojmenné výstavy se snaží poukázat na významné písemné památky, které vědomým způsobem reflektovaly minulé nebo nedávné dění a jejichž středobodem bylo město Louny. Tématem tu je lokální „amatérská“ historiografie v dlouhém časovém úseku od počátku (konec 15. století), po polovinu 20. století. Spojují se tu tak dvě v odborné literatuře ne tak často propojované epochy: období raného novověku (s drobnými přesahy do pozdního středověku), kdy ještě nelze – a platí to jak pro zemskou, tak lokální úroveň – hovořit o dějepisectví jako o profesionálním a vědeckém oboru, s dobou od poloviny 19. století, kdy se již rodí moderní historiografie. Zkoumaná díla jsou na jedné straně prameny pro poznání faktografie místních dějin, na straně druhé jejich podání a výběr faktů je dílem subjektivního cítění autorů těchto děl.

Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví. Prošla také pozoruhodným teologickým a organizačním vývojem, vybudovala nepominutelné kulturní dědictví modernistických chrámů, jako jedna z prvních otevřela duchovní úřad ženám. Kniha je prvním akademickým zpracováním stoletého vývoje tohoto důležitého náboženského společenství, nevyhýbá se přitom ani temným stránkám jeho dějin a neuhýbá před analýzou problémů, s nimiž se dnes potýká.

Inkvizitor mýtů zbavený. Přelomová publikace od významného českého historika.

Inkvizitor Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu je proslulý především díky románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Stejnojmenný film v režii Otakara Vávry ho vykreslil v podobném duchu – jako fanatického pronásledovatele čarodějnic a hamižného zloděje. Jaký však byl doopravdy? Jaroslav Čechura ukazuje Bobliga jako respektovaného člena společnosti a vzdělaného právníka. Výsledný obraz není ani obžalobou, ani obhajobou historické osobnosti, ale jejím precizním zasazením do dobových souvislostí.

Kniha o židovské kultuře a literatuře se zaměřuje na vybrané úseky 19. století, jimž se souhrnně věnovalo jen málo pozornosti. Na základě rozsáhlého množství pramenů včetně poezie, próz, žurnalistiky, cestopisů, turistických průvodců, kramářských tisků a revolučních letáků zkoumá autor židovské reflexe vlastních pozic, ale i měnící se postoje k českým Židům v období mezi dvacátými a osmdesátými lety 19. století. Kniha nabízí interpretace a reinterpretace literárních a žurnalistických děl Jána Kollára, Karla Hynka Máchy, Siegfrieda Kappera, Karla Havlíčka Borovského, Leopolda Komperta, Jana Nerudy, Josefa Jiřího Kolára a dalších, dnes již zapomenutých autorů. Díky spojení textové analýzy a detailní kontextualizace zde čtenář najde obohacující přínos k dějinám Židů v Čechách.

Svazek evropského atlasového projektu ke srovnávacím dějinám měst. Obsahuje textovou a mapovou část k dějinám, historické geografii, kartografii a ikonografii lázeňského města Mariánských Lázní, tvořících součást „západočeského lázeňského trojúhelníku“. Texty, obrazové i mapové reprodukce, stejně jako ortofota i rekonstrukční mapy odrážejí postupný vývoj lázeňského místa od počátku 19. století do současnosti.