Geschichte

V období švédské fáze třicetileté války sehrávala řeka Odra velmi důležitou úlohu pro znepřátelené armády, a to jak na pomořanském území u jejího ústí, tak po obou březích proti proudu přes braniborskou Novou Marku až do nitra zemí Koruny české. Už na konci Dánské války správně vyhodnotilo císařské velení v čele s Valdštejnem možný směr švédského úderu a proti hrozícímu nebezpečí bezodkladně rozvinulo veškeré vojenské aktivity k obraně pomořanského a meklenburského pobřeží, aby znemožnilo vylodění nového protivníka.

středoevropské církevní aristokracie.

Olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna (1624–1695) se řadí mezi klíčové osobnosti barokní Moravy. Kniha rozebírá jeho výjimečně bohatě dochovanou korespondenci, přičemž se zaměřuje na jeho komunikaci s biskupy a arcibiskupy středoevropských diecézí, salcburskou kapitulou a také s jeho synovci, kteří rovněž budovali své kariéry v církevním prostředí. Publikace tak mapuje důležitou součást Castelcornovy široké korespondenční sítě, zachycuje povahu a významy vztahů, odrážející se v dochovaných dopisech. Skrze analýzu témat, která se objevují napříč korespondencí v kontextu určitých dobových schémat, ale také individuálně a ojediněle v jednotlivých komunikačních vláknech, přibližuje těžiště biskupových zájmů, jeho vazby a rodinné strategie, zasazené do struktur středoevropské církevní aristokracie.

Kniha se zabývá především změnami krajiny a osídlení mikroregionu Broumovsko, který je součástí území i genia loci Sudet, na pozadí antropologie domova. První část se věnuje materiální a duchovní povaze paměti broumovské krajiny. Zaměřuje se specificky na kulturní fenomén cest ve vztahu k procesu „bytování“. Druhá část přináší kulturně-historické vymezení území Broumovska se zaměřením na faktory proměn integrace místních obyvatel do místní komunity, jako jsou demografický vývoj, etnické složení, migrace obyvatel a náboženské vyznání. Pojednává také o proměně kulturních významů sakrálních krajinných prvků. To vše je metodologicky rámováno kvalitativní metodou art-based research.

41. mezinárodní konference Archivu hlavního města Prahy pořádaná ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy, Filozofickou fakultou Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Instytutem Historii i Archiwistyki Uniwersytetu Pedagogicznego w Krakowie

Kniha je věnována problematice vztahu komunistického režimu k náboženským denominacím, jež se v letech 1948–1989 pohybovaly na hraně legality, resp. těm, jež nebyly státem uznány jako povolená náboženská společenství. V centru autorova jeho zájmu stojí Svědkové Jehovovi, letniční křesťané a Adventisté sedmého dne. Páchovi se podařilo na základě archivního výzkumu prokázat, že komunistické Československo nemělo jednotnou náboženskou politiku. Vůči každé denominaci, vůči každé náboženské menšině přistupovalo svébytně a nahodile. Zásadní rozdíly rovněž panovaly v Čechách a na Slovensku, přičemž v samotné české části republiky existovaly i velmi výrazné regionální odlišnosti. Ty byly způsobeny nejen nesystematičností církevní politiky, rozkolísaným či neukotveným ideologickým přístupem, ale stejně tak i postoji konkrétních osob, především tajemníků pro věci církevní. Pozornost je rovněž věnována represi příslušníků náboženských menšin, jejich vytěžování, ale i sledování Státní bezpečností a otázkám religiózní každodennosti v Československu druhé poloviny 20. století.

Kde se vzal svět podnikání a ekonomiky, jak jej známe dnes? V porevolučních devadesátých letech, meziválečné „zlaté éře“, v době Františka Josefa symbolizované množstvím kouřících továrních komínů, nebo snad ještě dříve? Kniha přináší neotřelý pohled na historii podnikání, a především na jeho hlavní aktéry – na podnikatele, a to v časově široce pojaté syntéze od raného středověku až do přelomu druhého a třetího tisíciletí.

Autoři mapují dějiny podnikání od jeho středověkých forem přes první manufaktury až po podnikající šlechtice či židovské podnikatele a vyprávějí příběhy slavných firem, jako jsou Baťa, Petrof nebo Odkolek. Věnují se také historickým kořenům různých forem podnikání, například akciových společností, fenoménu rodinného podnikání či počátkům moderního managementu.

Publikace C. k. Františkova univerzita v Olomouci (1827-1860) přináší nový pohled na dějiny olomouckého vysokého učení v 19. století. Autoři poprvé využívají nejen domácí archivní prameny, ale i materiály z Rakouského státního archivu ve Vídni, aby osvětlili klíčové momenty existence univerzity, její postupné rušení i snahy o obnovení až do zániku monarchie. Kniha zasazuje vývoj univerzity do širšího kontextu reformy vysokého školství a nabízí souhrnnou analýzu dosavadní historiografie. Unikátní součástí je rozsáhlý soubor biogramů členů pedagogického sboru, který nemá v rámci středoevropských univerzit obdoby. Publikace je určena historikům, badatelům i všem zájemcům o dějiny vzdělanosti na Moravě.

Zatímco tvorbě a zčásti i životu nejvýznamnějšího symbolisty v českém výtvarném prostředí Františka Bílka bylo dlouhodobě věnováno mnoho pozornosti, umělcova rodinná historie, odvíjející se na pozadí třeskutého 20. století, zůstávala doposud stranou odborného zájmu o „bílkovskou tématiku“. Tohoto dluhu se ujal autor této publikace, který v průběhu deseti let uskutečnil detailní výzkum v tuzemských i zahraničních archivech. Výsledkem je podrobně zpracované téma osudů Bílkovy rodiny

Kniha mapuje dějiny Archivu Národního muzea od založení muzea, kdy archiv ještě neexistoval jako samostatné pracoviště a sleduje všechny důležité milníky jeho existence od jeho ustavení v roce 1846 až k jeho 170. výročí v roce 2016. Pro období 19. století sledujeme správu svěřených písemností, které se musely obejít bez archivní teorie a spíše napodobovaly správu trojrozměrných muzejních sbírek. Muzejní archiv plnil i některé významné úkoly české historiografie, jako bylo např. pořizování opisů bohemik v zahraničních archivech. V tehdejší době byl položen základ dodnes existujících tzv. starých muzejních sbírek (topografické, genealogické, sbírek listin atd.). Ve 20. století je sledován přerod v podstatě muzejní sbírky písemností v respektované moderní archivní pracoviště. Autorky sledují změny postavení muzejního archivu v české archivní síti, ve vnitřní struktuře Národního muzea a objasňují také vývoj vnitřního fungování tohoto pracoviště ve všech jeho aspektech (akvizice fondů a sbírek, vývoj jejich využívání a zpřístupňování, odbornou a výstavní činnost archivu). Soustředěná pozornost je věnována významným osobnostem archivních dějin, archivním budovám a dílčím způsobem též dějinám archivních fondů a sbírek. Publikace je doplněna kompletním soupisem odborných pracovníků archivu, bohatou obrazovou přílohou a edicemi některých klíčových dokumentů.

Kniha je určena obyvatelům města Chrudim, turistům, ale také milovníkům historie a památek, učitelům, studentům a dalším zájemcům. Je věnována sakrálním stavbám v Chrudimi a jejich památkám.

Publikace, obsahující více než tisíc fotografií, má dvě části. V jednotlivých kapitolách první části jsou popisovány všechny chrudimské kostely a kaple pocházející z různých období, počínaje gotikou. Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen ve 14. století, stejně tak kostel sv. Kateřiny a dnes už neexistující kostel sv. Jana Křtitele. Beze stop zmizel starý dominikánský kostel Panny Marie, který byl zbořen již v roce 1421. Z gotiky pocházejí i první zmínky o kostele Povýšení svatého Kříže. Roku 1521 byl dostavěn hřbitovní kostel sv. Michaela, v roce 1665 byl vysvěcen kapucínský kostel sv. Josefa, dnešní Muzeum barokních soch. Z roku 1890 je evangelický kostel, Husův sbor byl postaven v roce 1935. Během 17. až 20. století vzniklo ve městě několik kaplí, většina z nich již zanikla.

Každá kapitola knihy začíná stručnou historií objektu a pokračuje po­ pisem jeho jednotlivých památek. Celkem je v knize uvedeno více než sedm set památek – obrazů, soch, oltářů, liturgických předmětů, ná­ hrobníků, architektonických prvků a podobně.

Publikace, jíž si připomínáme 900. výročí úmrtí kronikáře Kosmy, obsahuje studie, které vznikly v rámci autorského kolektivu jako součást hledání odpovědí na otázky spojené s osobností tohoto prvního českého letopisce a jeho Kronikou Čechů. Texty se staly východiskem pro koncepci výstavy a slouží jako podklad pro zpřístupnění jejích hlavních témat návštěvníkům. Nabízejí různé pohledy na Kosmovu kroniku – jako literární dílo, historický pramen, kulturní fenomén i předmět pozdější recepce – a kladou důraz na to, jak se v průběhu staletí měnilo její čtení, interpretace i společenská role. Zahrnut je přehled dochovaných rukopisů s textem Kosmovy kroniky opatřený výkladem a katalogová část s reprodukcemi jak jednotlivých opisů kroniky, tak dalších dokumentů a artefaktů s tématem souvisejících.

Na první zkušební jízdy vyrážely autobusy po Praze už v roce 1907. Provoz první městské linky spustily Elektrické podniky – předchůdce dnešního Dopravního podniku hl. m. Prahy – v roce následujícím. A pravidelná autobusová doprava funguje v hlavním městě už sto let, od roku 1925. Ve dvacátých letech se rozvíjí také síť regionálních linek, pro nás možná překvapivě nejprve pod Československou poštou. Spolu s dopravním systémem se vyvíjí infrastruktura: Vznikají a zase zanikají autobusová nádraží, obratiště autobusů a garáže, přibývají zastávky. Mění se označení linek, grafika jízdních řádů a jízdenek.

Nový svazek edice Zmizelá Praha zachycuje autobusovou dopravu v hlavním městě od počátku 20. století do devadesátých let. Prostřednictvím dobových fotografií ukazuje proměny, které odvál čas, ale jejichž pozůstatky najdeme na mnoha místech ještě dnes.

Českobudějovická Tabačka 1875-2025 je kniha autorů Milana Bindera a Josefa Sedláře, která dokumentuje historii tabákové továrny v Českých Budějovicích od jejího založení v roce 1875 až do jejího zrušení.

republiky.

Průvodce po zaniklých obcích je katalogem světa, který neexistuje. Kniha ve stručných medailoncích představuje lokality zaniklé po roce 1945 v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, budování hraničního pásma po roce 1948, výstavby přehrad či důlní činnosti nebo budování vojenských výcvikových prostorů. Přibližuje také částečně zaniklé lokality nebo místa, která se změnila z funkčních sídel v rekreační areály. Publikace obsahuje řadu historických i současných fotografií, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány.

Všem, kteří chtějí poznat Kutnou Horu – ať už na místě, nebo na stránkách knihy –, nabízí tento průvodce čtyři procházky městem. Na první trase se čtenáři a čtenářky seznámí s proměnami urbanismu v historii. Na druhé se mohou zaměřit na místní sakrální umění. Třetí trasa je provede bohatými sociálními dějinami hornického města a čtvrtá zavede na místa, kde se obzvláště silně projevil lokální patriotismus i národní obrození. Prostřednictvím architektury a uměleckých děl autorky představují příběh Kutné Hory a zamýšlejí se nad tím, jak si lidé v různých obdobích utvářeli představy o minulosti i jak na minulost pohlížíme my dnes.  Osmero medailonků v druhé části průvodce stručně představuje nejdůležitější kutnohorské stavby. Mapky na klopách usnadní orientaci ve městě.