Kunst

Historický oděv byl dosud představován z pohledu uměleckohistorického, historického nebo méně často archeologického. Publikace „Oděv vrcholného středověku: Od hmotných pramenů k rekonstrukci“ se zaměřuje na samotnou fyzickou podstatu oblékání našich předků a přibližuje problematiku jejich provedení. Kniha popisuje jednotlivé materiály uplatňované na oděvu včetně těch z dnešního pohledu méně obvyklých, dále jednotlivé způsoby sešívání, používané stehy a švy. Podrobně se věnuje proměnám střihové konstrukce a sleduje tak vývoj evropského oděvu od volných netvarovaných kusů až po individuálně krejčovsky pojednané kusy sledující a někdy i upravující tvar postavy. V rámci obrazového doprovodu jsou připojeny také experimentálně provedené ukázky, které dokládají možnost rekonstrukce daných příkladů př. pro edukační aktivity či výstavní projekty.

Kniha - katalog k výstavě Geneze ... 51 barevných reprodukcí obrazů malíře Martina Mrkvy, jehož dílo vychází z umění baroka. Autor nachází propojení jak v rovině techniky malby – zejména v užívání metody chiaroscura – tak v rovině tématu – záliba v extrémně silném prožívání emocí.

Osobnost Minky Podhajské zůstávala doposud mimo hlavní zájem o výtvarnou tvorbu žen počátku 20. století, možná i proto, že polovinu života prožila ve Vídni, kde se narodila a získala výtvarné vzdělání. její umělecké schopnosti zahrnovaly širokou škálu: byla malířkou, kreslířkou, ilustrátorkou hraček, návrhářkou keramických souprav – zkoušela všechno, co nejprve škola a později praxe poskytovala. Dcera českých rodičů mluvila česky, německy, francouzsky, anglicky, hrála ochotnické divadlo, zpívala, milovala cestování. První světovou válku prožila ještě ve Vídni a záhy po jejím skončení, po rozpadu Rakouska-Uherska, odešla do Prahy.

Minka Podhajská spojovala dva světy – vídeňský a český: ještě v době, kdy žila ve Vídni, se aktivně zapojovala i do dění na české scéně, pracovala pro Artěl a Hořické hračkářské družstvo. Po svém přestěhování do Československa se stala profesorkou, profesionálně se věnovala návrhářství hraček a malbě. Byla komplexní umělkyní, schopnou pracovat v mnoha oborech. Získání nových informací a objev dalších děl autorky se stalo podnětem k vydání této publikace s vědomím, že nejsou vyloučeny další objevy týkající se tvorby této nevšední umělkyně.

Publikace Návratný průzkum: Vazby, struktury a proměny ostravské umělecké scény mapuje vývoj severomoravského kulturního centra od poloviny osmdesátých let až do současnosti. Zaměřuje se při tom hlavně na specifika tamního galerijního provozu, ale také na vazby sahající za hranice regionu. Kniha tak popisuje nejen formování umělecké subkultury před koncem státního socialismu a vývoj alternativního výstavnictví v období transformace, ale i personální obrodu kulturního dění po novém miléniu. Důraz je kladen rovněž na přehodnocení teritoriálního rámce výtvarné produkce, který byl pro Ostravu, jakož i celorepublikové dění dříve určující.

Dějiny kláštera cisterciáků v severočeském Oseku se začaly psát před více než osmi sty lety. První část knihy přibližuje historii kláštera od nejstarších dob po současnost a zasazuje ji do kontextu duchovního směřování cisterciáckého řádu. Druhá část, pojatá jako procházka po klášterním areálu, se zabývá jeho uměleckou výzdobou. Zvláštní pozornost je věnována ikonografii obrazů a soch zdobících prostory kostela Nanebevzetí Panny Marie. Opomenuty nejsou ani bohaté umělecké sbírky kláštera, jeho knihovna a pozoruhodné zahrady.

Kniha Neprakta je vydána k výročí 100 let od narození výtvarníka, ilustrátora a karikaturisty Jiřího Wintera (1924–2011), který zaujímá výrazné místo ve výtvarném umění druhé poloviny 20. století. Dosavadní publikace shrnující Nepraktova díla přinášely výhradně výběr kresleného humoru a jen okrajově se dotkly ostatní, neméně obsáhlé tvorby. Tato publikace se věnuje nejen pohledu na výtvarné dílo, ale i teoretickému zařazení „fenoménu Neprakta“ do souvislostí společenských, historických a uměleckých. Zahrnuje Winterovo dílo do kontextu doby a v několika odborných studiích popisuje vývoj české, respektive československé karikatury ve druhé polovině 20. století a přibližuje také úzkou spolupráci Wintera se všemi jeho námětáři. Reprezentativní monografie význačného tvůrce české karikatury na knižním trhu dosud chyběla. Obsáhlá publikace si klade za cíl zmapovat jednotlivá témata Winterovy výtvarné činnosti. Kromě známých kreseb jsou v knize i díla méně známá či dosud nepublikovaná.

Předklášterská farnost putovala převážnou část své cesty dějinami společně s farností v Tišnově. Jejich společenství trvalo od založení kláštera Porta coeli v roce 1233 až do roku 1782, tzn. 550 let. Po zrušení kláštera v roce 1782 se cesty obou farností na čas rozdělily. Samostatná duchovní správa v Předklášteří tak trvala 180 let, během nichž se zde vystřídalo sedmnáct duchovních správců. Po této době se cesta obou farností spojuje. Kniha se zabývá také historií i stavebním vývojem farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie (i v návaznosti na klášter Porta coeli), kaple svaté Kateřiny, kostela Nejsvětější Trojice na Stráňově, předklášterské fary a dalších sakrálních památek v Předklášteří i v přifařených obcích. Je také svědectvím o dřívějším a současném životě obyvatel Předklášteří, obsahuje autobiografii ThDr. Jana Evangeisty Bílého, přepis první i druhé farní kroniky, přehled důležitých událostí v historii farnosti a velké množství historických dokumentů, které přináší velmi zajímavá fakta související s farností i životem v Předklášteří.

Pražský Karlův most střeží třicet kamenných soch a sousoší. Většinou představují historické postavy, z nichž každá nějakým způsobem zasáhla do běhu světa a změnila ho k lepšímu. Je to pestrá společnost, skutečný výkvět Evropy. Duchovní působení světců, které přetrvává věky, mění Karlův most v neobyčejné místo. Můžeme tudy proběhnout s očima upřenýma na dlažbu. Anebo pomalu procházet mystickým koridorem a meditovat nad poselstvím svatých, kteří mlčky a trpělivě čekají na náš zájem.

"Přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že vaše vycestování dnes bylo umožněno." S touto pro tisíce uprchlíků z NDR vysvobozující větou tehdejšího ministra zahraničních věcí Hanse-Dietricha Genschera z 30. 9. 1989 je Lobkowiczký palác, sídlo německého velvyslanectví v Praze, od té doby ne-odělitelně spjat.

Historická role tohoto barokního klenotu není nijak překvapující. Již více než 300 let panuje v tomto skvostném paláci na Malé Straně čilý ruch: Hrabata a knížata se procházejí sály, jako hosta domu ve své představivosti vidíme Ludwiga van Beethovena, po schodišti nahoru stoupá císař František Josef, aby se zúčastnil slavnostní recepce, a na banket v paláci očekávají i prezidenta mladého Česko-slovenska T. G. Masaryka. Budova je již dávno ve vlastnictví státu, když se zde po podpisu "Pražské smlouvy" roku 1974 usadí němečtí diplomaté. Časem se mise, již s nedůvěrou ostře sleduje komunistická tajná služba, osvědčí jako místo svobody pro disidenty a kritiky režimu. Za soumraku studené války se pak televizní kamery z celého světa soustřeďují na ambasádu obleženou tisíci uprchlíky – v památných dnech roku 1989 si nespočet Němců z NDR i Čechů spojí tento palác s na-dějí na lepší zítřek. 

Tento bohatě ilustrovaný svazek líčí pohnutou minulost paláce a jeho význam jako sídlo velvyslanectví, nespouští přitom ani na chvilku ze zřetele česko-německé vztahy. Lobkowiczký palác není toliko jevištěm německých dějin. Je něčím mnohem větším, totiž symbolickým místem svobody, jež nám dává sílu a důvěru do budoucna.

One of the most influential fourteenth-century rulers, Charles of Luxembourg, king of Bohemia (1346–78), king of Romans (1346–8), and Holy Roman Emperor (1355–78), is well known as a collector of holy relics of Christendom. Less known is that, in addition to relics, he also sought out ancient coins, manuscripts and rare fabrics, jewels, objects of curiosity and, above all, gemstones. By his order, many of these gemstones were incorporated into composite virtuoso objects, reliquaries, and liturgical ornaments and thus converted to novel purposes. The book examines how the bejewelled precious objects supported Charles’s political agenda and self-image from a new transnational and interdisciplinary perspective. Ingrid Ciulisová is a Senior Research Fellow in art history at the Art Research Centre of the Slovak Academy of Sciences in Bratislava and holds the title of docent at Charles University in Prague. Her research interests encompass late medieval and early modern art in Europe, the history of art collecting, and the history of art history.

Z obsahu: Zámek ve městě. Telč ve středověku. Dělení růží. Doba Zachariáše z Hradce, stavebník renesanční Telče. Renesanční sály telčského zámku. Slavatové z Chlumu a Košumberka na Telči. Lichtenstein-Castelcornové na zámku v Telči. Majitelé Telče z rodu Podstatzky-Lichtensteinů. Obytné místnosti posledních majitelů zámku. Instalovaný depozitář aneb „Poklady za oponou“. Zámecké muzeum. Zámecká kaple Všech svatých. Zámecký park.

Nynější výstava je věnována jednomu z nestorů českého grafického designu Rostislavu Vaňkovi, autoru nesčetných knižních titulů, plakátů, písem, logotypů, ale také tvůrci druhé generace informačního systému pražského metra či korporátní identity Československých aerolinií. Rostislav Vaněk patří do linie klasiků, kteří tuto disciplínu rozvíjeli od druhé poloviny 20. století, jakými jsou například Oldřich Hlavsa, Jiří Rathouský, Jan Solpera či Zdeněk Ziegler, a stejně jako posledně zmíněný autor je také on sám dlouhodobě spjat s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, kde působí v ateliéru grafického designu a komunikace.

kleinerer Siedlungen in Süd- und Südwestböhmen. Kunsthistorischer Reiseführer.

Kniha s bohatým obrazovým materiálem mapuje soubor středověkých kostelů regionu jižních a jihozápadních Čech s přesahem do německého příhraničí. Publikace se zaměřuje na „venkovské“ kostely, které se významnou měrou podílejí na charakteristické podobě jihočeské i příhraniční bavorské krajiny, nejen vzhledem k jejich důležité roli v regionálních dějinách, ale také s přihlédnutím k jejich uměleckohistorickým souvislostem. Přestože jsou významným dokladem proměn sídelní struktury, christianizace regionu i vzájemných kontaktů sousedních regionů, bývají tyto památky, nacházející se mimo hlavní centra, v šířeji zaměřených popularizačních i odborných publikacích často opomíjeny.

Dílo malířky Jany Kremanové je výjimečné v mnoha ohledech, ačkoli (zatím) nevešlo ve všeobecnou známost. Jednak je to dáno jejím jednoznačným postojem během takzvané normalizace společnosti po srpnových událostech roku 1968, jež ji zcela vyloučila z tehdejšího uměleckého provozu. A jednak také motivickým a významovým zaměřením její tvorby. Kremanová je umělkyní zjitřené citlivosti a překvapivé imaginace, ve své práci dokáže přirozeně propojovat události velkého světa s osobním prožitkem a poselstvím. Nepostrádá ale ani smysl pro nadsázku, ironii a jistý druh sarkasmu, což ji sbližuje s její celoživotní inspirací – Franzem Kafkou. Jana Kremanová žije v umění, její obrazy a kresby odrážejí její duševní stav, jsou zprávou o autentickém citovém životě v dramatu života, v onom theatru mundi, jímž odkazuje na svůj niterní vztah k divadelnímu umění. Kolize, srážky a konflikty, které známe z divadla, můžeme pozorovat na jejích obrazech: postavy se navzájem odcizeny míjejí v neporozumění a tušíme, že na konci takto líčených lidských dramat nelze čekat nic jiného než katastrofu. Tvorba Jany Kremanové vychází ze spontánní opravdovosti prožitku, kdy se mohou dramatické situace proměnit v úlevné imaginativní snové obrazy.

Encyklopedie muzeí a galerií českého Slezska a Ostravska je poctou muzejním pracovníkůma zároveň obranou jejich práce. Kniha je zpracována v abecedně řazených heslech a mapuje muzejnictví v tomto regionu v období od 19. století do r. 1989.