Kunst

Ucelené, mnohovrstevnaté a osobité umělecké dílo Josefa Čapka svázané do čtyř svazků sběratelské série, které se zdaleka vyjímají mezi běžnými knihami o výtvarném umění. Je to vůbec poprvé, kdy je Čapkova výtvarná tvorba zpracována v takovém detailu, pečlivě, znalecky a s unikátním grafickým zpracováním. Po prvním svazku, který obsáhnul Čapkovu tvorbu volné kresby, následoval díl druhý, věnovaný kresbě užité, jenž zahrnuje ilustraci, karikaturu či scénografické návrhy. Na něj navázal nejobsáhlejší třetí díl, který zmapoval Čapkovu tvorbu na poli malby.

Nyní přichází nakladatelství 8smička s posledním, čtvrtým dílem, zabývající se grafickou prací. Soubor dvou svazků obsahuje detailní katalog téměř 925 položek s barevnými náhledy jednotlivých prací, doprovázený celostránkovými reprodukcemi a monografickou studií. Kniha vychází v limitované edici v nákladu 888 kusů, a je nezbytným přírůstkem do knihovny každého milovníka výtvarného umění a obdivovatele uměleckého génia Josefa Čapka.

Die Reichenberger Kunstszene in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts.

Název publikace a stejnojmenného výstavního projektu Argonauti ideálu vychází z dobového citátu publikovaného Erichem Posseltem v roce 1912 v krátkém pojednání k pozici kultury v Liberci, který se díky prudkému průmyslovému rozvoji na sklonku 19. století pozvolna stával významným regionálním centrem. Kniha sama je rozdělena do tří hlavních okruhů. Hlavní stať vychází z analýzy dobového archivního materiálu a je prvním uceleným zpracováním stavu výtvarného umění spojeného s Libercem v době od počátku 20. století do rozbití Československa Mnichovskou dohodou. Hlavní snahou je upozornit na limity a výzvy místní výtvarné kultury napříč sledovaným obdobím. Zasazuje je do širšího kontextu a srovnává místní situaci s centrem. Text se zabývá výstavami, jednotlivci, filmem. Nejdůležitější uměleckou aktivitou byla činnost skupiny Oktobergruppe (1922–1927). Rekonstrukce její výstavní činnosti tvoří druhý oddíl knihy. Ve třetí části pak čtenář najde rozšířené medailony jejích 11 členů (Alfred Dorn, Erwin Müller, Rudolf Karasek, Alfred Kunft, Hans Thuma, Edith Plischke, Richard Fleissner, Karl Kaschak, Wenzel Franz Jäger, Johannes Watzal a Wilhelm Srb-Schlossbauer). 

Tvorbu Josefa Šímy z 20. a 30. let 20. století charakterizuje prolínání různých sfér a konfrontace odlišných „světů“, což se stalo výchozím bodem tematického zaměření tohoto projektu.

Začalo to inspirativním setkáním jeho rodného prostředí s Francií, kde Šíma žil od roku 1921, což předznamenalo jeho postavení „mezi“. Toto postavení se projevuje v různých aspektech jeho tvorby – například v jeho vědomém překračování vymezených hranic avantgardy směrem ke klasickému malířství, v odlehčování „vážného“ umění humorem či podněty z komerční sféry a populární kultury, a v čerpání poznatků z vědy a myšlenek z filozofie.

Hlavním „mezisvětem“ je však jedinečné propojení výtvarného umění s principy poezie, které si zaslouží podrobnější analýzu než jen obecné poznámky. Základem pro interpretaci Šímových děl se tak proto vůbec poprvé staly konkrétní a faktické analýzy poetického jazyka, jak je prezentoval člen Pražského lingvistického kroužku Roman Jakobson, doplněné o radikální koncepce poezie z první poloviny 20. století.

Publikace se skládá z několika rozsáhlých studií, bohatě doplněných ilustracemi.

Monografie malíře Michala Tomka, který se řadu let věnoval restaurování vzácných maleb v ČR i zahraničí a od roku 2000 už výhradně vlastní tvorbě. Je autorem více než 300 obrazů s temně groteskní tématikou, které byly prezentovány již na desítkách autorských i skupinových výstav.

Kniha, jako první svého druhu, shrnuje veškeré doposud známé i nově zjištěné poznatky o historii i současnosti veřejně přístupných pražských bronzových soch, pomníků a vybraných pamětních desek. Především těch děl, která se nacházejí na území Pražské památkové rezervace a zčásti i v jejím okolí.

U každého díla je uvedeno, kdo a kdy jej vymodeloval, kdo a kdy ho, pokud to bylo možné zjistit, v bronzu odlil, kdo a kdy řešil jeho architekturu, kdy bylo dílo odhaleno a předáno veřejnosti apod. V tomto směru napravuje některé omyly v dosavadní literatuře a doplňuje fakta scházející.

Koncem šedesátých let podnikl psychiatr Stanislav Drvota ve spolupráci s historikem umění Janem Křížem světově výjimečný výzkum zabývající se vztahem umělecké tvorby a neurózy, v němž navázal na čtyři psychologické typy Carla Gustava Junga. V roce 1973 ho shrnul do knihy Osobnost a tvorba, analyzující život a tvorbu dvaceti pěti autorů, z nichž se většina v období normalizace ocitla na indexu. K tématu se Drvota vrátil s patnáctiletým odstupem, když v roce 1984 předložil k získání titulu doktora věd druhý díl své práce, do nějž zahrnul tytéž autory. Vznikl tak nesmírně živý celek, přitažlivý pro odborníky a čtivý pro laiky, podrobně vypovídající o stavu českého výtvarného umění od šedesátých do osmdesátých let minulého století.

Zatímco tvorbě a zčásti i životu nejvýznamnějšího symbolisty v českém výtvarném prostředí Františka Bílka bylo dlouhodobě věnováno mnoho pozornosti, umělcova rodinná historie, odvíjející se na pozadí třeskutého 20. století, zůstávala doposud stranou odborného zájmu o „bílkovskou tématiku“. Tohoto dluhu se ujal autor této publikace, který v průběhu deseti let uskutečnil detailní výzkum v tuzemských i zahraničních archivech. Výsledkem je podrobně zpracované téma osudů Bílkovy rodiny

Kniha je určena obyvatelům města Chrudim, turistům, ale také milovníkům historie a památek, učitelům, studentům a dalším zájemcům. Je věnována sakrálním stavbám v Chrudimi a jejich památkám.

Publikace, obsahující více než tisíc fotografií, má dvě části. V jednotlivých kapitolách první části jsou popisovány všechny chrudimské kostely a kaple pocházející z různých období, počínaje gotikou. Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie byl založen ve 14. století, stejně tak kostel sv. Kateřiny a dnes už neexistující kostel sv. Jana Křtitele. Beze stop zmizel starý dominikánský kostel Panny Marie, který byl zbořen již v roce 1421. Z gotiky pocházejí i první zmínky o kostele Povýšení svatého Kříže. Roku 1521 byl dostavěn hřbitovní kostel sv. Michaela, v roce 1665 byl vysvěcen kapucínský kostel sv. Josefa, dnešní Muzeum barokních soch. Z roku 1890 je evangelický kostel, Husův sbor byl postaven v roce 1935. Během 17. až 20. století vzniklo ve městě několik kaplí, většina z nich již zanikla.

Každá kapitola knihy začíná stručnou historií objektu a pokračuje po­ pisem jeho jednotlivých památek. Celkem je v knize uvedeno více než sedm set památek – obrazů, soch, oltářů, liturgických předmětů, ná­ hrobníků, architektonických prvků a podobně.

Akademický malíř Václav Junek, všestranně nadaný výtvarník – malíř, bravurní kreslíř, ilustrátor a grafik. Začínal ve výtvarné redakci Mladého hlasatele, kde na žádost Jaroslava Foglara mimo jiné nakreslil osm příběhů Rychlých šípů.

V průběhu let ilustroval mnoho dobrodružných knih Běhounka, Flose, Branalda, Londona, ale také koncem padesátých let „červený“ Slabikář. Rád ilustroval knížky pro nejmenší čtenáře a výborně maloval a kreslil jakékoliv lodě…

Českoslovenští a němečtí protihitlerovští výtvarníci v britském exilu (1933-1945) Monografie se zabývá skupinou německých a československých výtvarných umělců (Erich A. Bischof, Kurt Lade, John Heartfield, Ludwig Meidner, Heinz Worner, Bedřich Feigl a Karel Vogel), kteří se po nástupu Adolfa Hitlera k moci rozhodli či byli nuceni odejít ze své původní vlasti do emigrace ve Velké Británii, ve které prožili druhou světovou válku. Pomocí metodologických inspirací historické antropologie, přístupů uplatňovaných ve výzkumu exilu a teorie identit byl zkoumán dopad rozsáhlé historické změny na jejich osobnostní a "uměleckou identitu". Těžištěm výzkumu bylo období mezi lety 1933-1945, v širších souvislostech je však nastíněn i život výtvarníků před emigrací nahlíženém optikou jednotlivého aktéra či skupiny, zohledňující dlouhodobé kulturní, sociální a politické tlaky, které na uprchlíky působily před jejich odchodem do exilu.

Druhá velká monografie navazující na předešlou (Adolf Kašpar – mistr knižní ilustrace) představuje komplexně Kašparovo výtvarné dílo a užitou tvorbu, která v takové rozsáhlé podobě dosud nevyšla. V soupisové formě jsou vyobrazeny všechna jeho dostupná díla uspořádaná podle druhu výtvarných technik a užití. Jsou to stovky akvarelů, desítky olejomaleb, na sto padesát grafických listů, stovky studií a kreseb, několik stovek kreseb pro lidové kalendáře a časopisy, desítky pohlednic. V jeho díle můžeme také najít přínos národopisný, historický a místopisně dokumentační. Všude kde byl, žil a působil, u nás i v zahraničí, maloval místní lidi nejčastěji při práci, domy, ulice, památky a také rád zachycoval krajinu ve všech jejích podobách. Kniha určitě přispěje k hlubšímu seznámení s Kašparovou tvorbou a zároveň vyvolá zájem široké a odborné veřejnosti také o jeho výtvarné dílo.

The Belvedere is a monumental testament to the humanist vision of Ferdinand I, who served as the Archduke of Austria, King of Bohemia and Hungary, and Emperor of the Holy Roman Empire beginning in 1558. Masterfully designed and decorated by Paolo della Stella and Bonifaz Wolmut, its construction commenced in 1537 and spanned several decades, concluding with Ferdinand's death in 1564. At that time, it was referred to as a "Lusthaus," serving as a unique palatial garden building that celebrated the transfer of the imperial title to the Austrian Habsburgs. As one of the earliest Renaissance buildings in the transalpine region, the Belvedere showcases numerous references to the splendour of ancient Rome.

Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny České republiky přináší monografii věnovanou starým mapám Kalifornského poloostrova, která je v pořadí třetím svazkem ediční řady Z Klementinských pokladů.

Publikace je věnována starým mapám zachycujícím Kalifornský poloostrov. Bohatý obrazový doprovod textu tvoří ukázky renesančních, a hlavně barokních map. Doprovází je dobové portréty kartografů, původních obyvatel Mexika i fotografie glóbů z klementinského Barokního sálu.