Zeitgeschichte

Bedřich Moldan, geochemik, publicista a politik, ale především přední český environmentalista, v této knize rekapituluje svou profesní dráhu, práci vědce, politika i působení na poli environmentální diplomacie. Nevyhýbá se však ani osobním tématům - mluví o tom, jak ho formovala a celý život inspirovala lesní moudrost i křesťanští filozofové, a o své rodině, která pro něj vždy byla základní životní jistotou, pevnou oporou. Rozhovor s ním vedla novinářka a popularizátorka vědy Eva Bobůrková. Závěrečná část knihy obsahuje výbor z textů Bedřicha Moldana, jež se objevují v rozhovoru nebo výstižně ilustrují zde popisované skutečnosti. Kniha je svědectvím o cestě člověka, který celý svůj život zasvětil ochraně planety.

Publikace „Bitva o Moravskou Ostravu. Poslední nasazení německé 1. tankové armády (1945)“, přináší zcela nové poznatky o bojích u Moravské Ostravy v průběhu března a dubna 1945. Tehdy se v prostoru Slezska střetla Rudá armáda, která rozvíjela moravskoostravskou operaci, s německou 1. tankovou armádou; ta představovala hlavní bojovou sílu skupiny armád „Střed“ kontroverzního maršála Ferdinanda Schörnera. Monografie je založena na původním archivním výzkumu a na dosud neznámých dokumentech. Ty přinesly celou řadu unikátních informací o německém vojsku a jeho operačních záměrech. I proto kniha významným způsobem reviduje stávající výklad o bitvě – poskytuje totiž vhled do německých operačních záměrů, poodhaluje, jakých chyb se Němci dopustili a, naopak, kde, kdy a jakým způsobem se jim dařilo sovětskému náporu úspěšně vzdorovat. Výklad je zařazen do širších souvislostí a dokládá vzájemnou podmíněnost bojů u Moravské Ostravy, v Horním Slezsku, na Slovensku a na jižní Moravě. Autorem publikace je Aleš Binar, který působí na Univerzitě obrany a tématem druhé světové války se dlouhodobě zabývá.

Praha 6-22.

V roce 2025 si připomínáme osmdesáté výročí konce druhé světové války a s ním spojeného Pražského povstání. V něm se od 5. do 9. května 1945 utkali civilisté, z nichž mnozí neměli možnost projít základním vojenským výcvikem, s přesilou dobře vyzbrojených a vycvičených německých jednotek. Dodnes lze narazit na pamětní desky či pomníčky tam, kde lidé bránící své město položili život. Kniha provádí čtenáře místy, kde se odehrávaly důležité boje či události úzce spojené s přípravou nebo průběhem povstání v hlavním městě. Kromě osudů přímých bojovníků jsou v knize připomínáni i lidé, kteří se v nesprávnou chvíli ocitli na nesprávném místě a stali se oběťmi bombardování Prahy či řádění esesmanů. Hlavním cílem je zaznamenat co nejvíce informací o konkrétních bojovnících, kteří si i po osmi desítkách let zaslouží naši nezměrnou úctu a obdiv.

Publikace A nation lives as long as its cultural monuments live. Art Theft in the Protectorate of Bohemia and Moravia 1939-1945. Mechanisms, development, contexts mapuje konfiskace uměleckých předmětů a cenností na území protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945.

Objasňuje metody, technické, personální a legislativní zajištění protektorátního okupačního spoliačního mechanismu a popisuje jeho praktickou podobu a způsob dalšího využití konfiskátů.  Pojednávanou problematiku zasazuje do širšího historického kontextu s důrazem na období nacionálního socialismu. Na tomto základě pak definuje i shodné znaky a rozdíly s dalšími územími okupovanými nacisty.

Jak skutečně proběhl legendární útěk Morávka a Peltána po drátu vysílačky v ulici Pod Terebkou? Obětovali tam tito odbojáři snad svého druha Josefa Mašína? Co se přesně stalo během následné nejslavnější přestřelky škpt. Morávka v Karlovce? Kde skončily jeho pistole – a kde zbraně výsadkářů z operace Anthropoid, Gabčíka a Kubiše? A kam se vlastně poděla těla (a hlavy) všech těch národních hrdinů?

Nejen tím se zaobírají Akta Morávek. Oproti předchozímu románovému ztvárnění Morávkova zpověď se však tato kniha zaměřuje především na pátrání, výzkumy a rekonstrukce ohledně té obrovské, doslova dechberoucí story. Velmi poutavým, místy až strhujícím způsobem jsou tu řešeny mnohé otazníky a záhady. Či dokonce mýty, které dosud přetrvávají. Autor však nehodlal vycházet pouze z archivních zdrojů. Zvolil kombinaci exaktních historických pramenů spojených s praktickou stránkou věci. Mnohé, a to nejen ohledně legendárních Morávkových úniků, jeho zbraní a střelby, si totiž hodlal bývalý policejní podplukovník a mezinárodní instruktor Pavel Černý vyzkoušet – a to doslova – na vlastní kůži.

parašutisty Františka Vrbky z let 1940-1943.

Na podzim 2022 získalo Historické oddělení Moravského zemského muzea rozsahem nevelkou, ale velmi cennou akvizici: čtyři malé deníčky z let 1940-1943 s osobními zápisky a poznámkami československého zahraničního vojáka, četaře aspiranta Františka Vrbky, který se na počátku německé okupace, jako teprve patnáctiletý student prostějovské reálky, rozhodl uprchnout z protektorátu Čechy a Morava a v naší zahraniční armádě bojovat za svobodu své vlasti. O tři roky později byl vybrán, aby jako příslušník paraskupiny BRONZE seskočil v březnu 1943 na území okupovaného Československa se zpravodajskými úkoly. Letoun, který jeho skupinu dopravoval k místu určení, však byl sestřelen protiletadlovou obranou nepřítele. Františku Vrbkovi se sice podařilo vyprostit z hořících trosek, ale o několik dnů později podlehl následkům těžkých popálenin ve věku nedožitých 19 let.
Osobní deníčky pečlivě uchovával Vrbkův bojový druh, přítel a příslušník výsadkové operace POTASH Josef Vrbka-Machovský, a to až do své smrti v roce 1991. Třicet let poté se dostaly tyto zápisky do muzea a v této publikaci jsou citovány vůbec poprvé v ucelené formě s kritickým komentářem, doplněné o ukázky z písemné korespondence Františka Vrbky s Josefem Machovským a Bohumírem Martínkem (velitel operace BRONZE) v Anglii. Knížka s předmluvou ředitele Městského muzea v Bystřici nad Pernštejnem PhDr. Vladimíra Cisára také obsahuje řadu neznámých a doposud nepublikovaných fotografiích a dalších příloh z pozůstalosti mladého parašutisty.

Obsahem knihy jsou dva rozsáhlé autorské texty, které k tématu přistupují velmi rozdílně. Text Jiřího Weigla se pokouší historii druhé světové války pojednat z české perspektivy a komentovat její různé dobové interpretace a jejich úskalí. Ivo Strejček diskutuje uzlové body našich válečných dějin – česko-německý problém, Mnichov, osobnost E. Beneše a osvobození v jejich souvztažnosti k dnešku a jeho problémům.

Václav Majer (22. 1. 1904 Pochvalov – 26. 1. 1972 Cheverly, Maryland, USA) je známý především z krátkého poválečného období let 1945–1948, tedy takzvané třetí republiky, kdy byl hlavním představitelem „pravicového“ křídla v sociálnědemokratické straně. Kniha se však neomezuje pouze na tuto vrcholnou etapu Majerova politického angažmá, nýbrž sleduje celou jeho kariéru, která započala zkraje dvacátých let na Lounsku a uzavřela se o padesát let později na předměstí Washingtonu. Během půlstoletí zastával Václav Majer různé posty, od regionálního stranického funkcionáře přes ministra až po předsedu exilové sociální demokracie. Kromě analýzy jeho veřejných aktivit a proměn jeho vztahů s ostatními individuálními i kolektivními politickými aktéry publikace rovněž přináší pohled na formování a působení jednoho proudu v sociální demokracii. Proudu, o němž je s ohledem na jeho obezřetný přístup ke KSČ možné hovořit jako o sociálnědemokratické pravici.

Americký nálet na Popeleční středu 14. února 1945, ke kterému došlo v důsledku navigačního omylu (bombardéry z 8. letecké armády měly jako cíl seřaďovací nádraží v Drážďanech), představoval pro obyvatele Prahy první skutečnou konfrontaci s následky letecké války. Bilance neplánované akce, která trvala asi tři minuty, byla velmi tragická, protože byly až na výjimky zasaženy pouze obytné a veřejné budovy, navíc lidé nedodržovali pokyny protiletecké ochrany. V první části autor shrnuje výsledky aktuálního výzkumu na toto téma a mimo jiné poukazuje na některé zažité narativy, které se týkají této události. Druhá část pak obsahuje příběhy či vzpomínky lidí, jež se vážou ke konkrétním postiženým místům. Jako hlavní zdroje posloužily dopisy, deníky, memoáry, rozhovory, regionální literatura, sbírky Paměti národa a Úřadu městské části Praha 2. K tomu je připojen bohatý fotografický doprovod a v neposlední řadě jmenný seznam známých obětí.

Kniha přináší detailní vhled do dějinné kontinuity mezi starým a novým režimem na základě prezentace výsledků rozsáhlého kvantitativního šetření historického vědomí pamětníků. Autor na pozadí kombinace historiograficko-politologických pohledů a sociologických interpretací ustavení, geneze a postupné eroze komunistického režimu ukazuje, pomocí jakých společenských souvislostí si pamětníci konstruují či mohou konstruovat obraz minulé éry. Hlavní pozornost přitom věnuje nejen systémovému charakteru „normalizace“, ale i každodennímu životu v husákovské éře. Současně poukazuje na problémy demokratické transformace a dalšího polistopadového vývoje.

Investigativní reportér webu Odkryto.cz Jiří Hynek, který předtím v ČT přes 20 let mapoval vliv ruských oligarchů na českém území, vám odhalí temné stíny ruských aktivit v ČR. Nahlédnete s ním za zdi nemovitostí s nejasným vlastnictvím i za oponu vztahů v pravoslavné církvi a dozvíte se, jak u nás sankcionovaní politici i oligarchové dál prosazují své zájmy. Zjistíte, proč je někdy třeba, aby reportéři měli ochranku, a pochopíte, jak je to i v době mezinárodních sankcí s ruským vlivem v Česku složité...

V knize Vrbětice: ruská operace, která změnila Česko vypráví investigativní novinář týdeníku Respekt Jaroslav Spurný napínavý příběh o pátrání novinářů po strůjcích výbuchů muničních skladů ve Vrběticích. Útok ruské zpravodajské jednotky na českém území v roce 2014, který měl na svědomí dvě oběti a obrovské materiální škody, dává kniha na základě zjištěných faktů a indicií do souvislosti se zájmem Kremlu získat znovu vliv v bývalých satelitech někdejšího Sovětského svazu, včetně Česka.

Autor popisuje nejen tuzemské vyšetřování vrbětického případu, ale také související aktivity GRU, ruské vojenské zpravodajské služby, od doby sovětské okupace Československa až po současnost. Přibližuje, jak Rusko organizuje v Česku a dalších evropských zemích svou pátou kolonu a diverzní, kybernetické, dezinformační, ekonomické a subverzivní operace tajných služeb, které mají podpořit imperiální zájem Kremlu.

Součástí publikace jsou dosud nezveřejněné rozhovory s ředitelem BIS Michalem Koudelkou a ředitelem NCOZ Jiřím Mazánkem vzniklé exkluzivně pro tuto knihu.

V únoru 1944 osvobodila Rudá armáda ukrajinskou Volyň, kde žila početná česká menšina. Tisíce mužů a žen následně vstoupily do československé armády, aby bojovaly za osvobození rodné země svých předků. Byl mezi nimi i učitel Václav Kalcovský, který byl jako kancelářský rotmistr přidělen k oddílu samohybných děl, z něhož se později stal 3. tankový prapor. S ním se následně účastnil tažení do Československa – prošel boji na Dukle, v Polsku a při osvobozování Ostravy. Nevzpomíná ale jen na střety s Němci, popisuje každodenní život vojáků na frontě a v týlu či soužití s obyvateli v oblastech, kterými procházeli. A také na své velitele, mezi nimiž nechybí Hrdina Sovětského svazu Richard Tesařík, a na příjezd do Prahy, jež ale nebyla taková, jakou ji očekávali. Následně se se svým praporem podílel na konsolidaci pohraničí na severní Moravě, načež odešel ke své předválečné profesi. Rozsáhlé vzpomínky doplňuje na 250 unikátních fotografií a dokumentů, které přibližují i osudy dalších, dnes již téměř zapomenutých československých účastníků druhé světové války.

Časopis Securitas Imperii č. 45 je u příležitosti 35 let od pádu komunistických režimů ve střední Evropě tematicky zaměřen na některé aspekty následného československého, resp. polského procesu „dekomunizace“ a „desovětizace“. Polský historik Sławomir Cenckiewicz analyzuje okolnosti a průběh pádu vlády Jana Olszewského v červnu 1992, která deklarovala důslednou snahu očistit politický život, státní a vojenskou strukturu od lidí spjatých s bývalou komunistickou mocí. Historik a politik Pavel Žáček, předkládá problematiku rozsáhlé skartace materiálů československé Státní bezpečnosti, k níž došlo mezi 28. listopadem a 8. prosincem 1989, včetně konkrétní role či odpovědnosti jednotlivých komunistických hodnostářů. Jan Cholínský představuje prohlášení, memoranda, proslovy a komentáře z let 1989–1993 českých osobností veřejného života usilujících o spravedlivou dekomunizaci společnosti. Jakub Šlouf píše o pozůstalostí exilového básníka a písničkáře Karla Kryla, kterou získal český Národní archiv od jeho vdovy Marlen Kryl, a přibližuje výstavu Ahoj občani! dosud přístupnou v Muzeu Prahy poblíž Staroměstského náměstí.

Kniha se věnuje pastoraci mládeže v pojetí současné katolické církve. Kromě shrnutí významných směrů pastorální reflexe církevní práce s mládeží obsahuje také přehled o historii a současnosti diecézních center života mládeže (DCŽM) v kontextu koncepce Sekce pro mládež ČBK. Na základě srovnání českých a zahraničních dokumentů inspirovaných Druhým vatikánským koncilem zdůrazňuje potřebu přechodu od orientace na vnitřní ideály církve k mládeži jako k aktivním tvůrcům svého života víry. Klíčovým prvkem je inspirace příběhem učedníků na cestě do Emauz, který nabízí model pastorace založený na naslouchání, dialogu, sdílení a společném hledání cesty. Publikace také volá po reformě české mládežnické pastorace, aby více odpovídala principům synodality, tedy zapojení, spolupráce a odpovědnosti. Přináší vizi pastorace, která propojuje evangelium s každodenním životem mladých lidí a reaguje na jejich aktuální potřeby a otázky.