Nejrozsáhlejší dosud vydaná monografie fotografky Dagmar Hochové (1926–2012) sleduje život a dílo prizmatem vyprávění jejích generačních souputníků, dobových dokumentů, autorčina archivu negativů a publikací, které o její práci vyšly po pádu komunismu.
Monografie Dagmar Hochové (1926–2012) se ke čtenářům dostává čtyřicet let poté, co v edici Umělecká fotografie nakladatelství Odeon vyšla autorčina první malá monografie, a dvanáct let poté, co nás tato významná dokumentaristka a představitelka české humanitní fotografie opustila. Kniha sleduje život a dílo Dagmar Hochové prizmatem vyprávění jejích generačních souputníků, dobových dokumentů, autorčina archivu negativů a publikací, které o její práci vyšly po pádu komunismu. Obraz, který přináší, jde daleko za značku fotografky dětí, pod níž je Hochová známá. Ukazuje naopak, že se autorka během své čtyřicetileté profesionální kariéry úspěšně vydávala i do oblastí, s nimiž si její jméno zatím nespojujeme. Fotografovala veterány 1. světové války, řádové sestry, život v domovech důchodců a dětských domovech, českou a slovenskou vesnici i portréty řady umělců. Jiří Pátek, kurátor fotografie Moravské galerie v Brně, připravil tuto knihu jako výsledek několikaletého výzkumu.
