I když skladatel Bohuslav Martinů v Brně nikdy nežil ani pracovně nepůsobil, patřilo mezi místa, kde bylo jeho dílo – často vůbec poprvé – pravidelně uváděno. Publikace se zabývá především fenoménem Martinů scénických děl, která byla v Brně uvedena ve světové nebo československé premiéře – jak za života skladatele, tak po jeho smrti. V tomto smyslu se Brno jednoznačně stalo místem s nejčetnějším uvedením nových martinůovských inscenací v celosvětovém měřítku. Cílem práce je seznámit čtenáře s okolnostmi vzniku děl a okolnostmi jejich brněnských nastudování a také s reakcemi odborné veřejnosti v dobových recenzích. Podrobně jsou představeni dva velcí brněnští propagátoři Martinů tvorby Václav Nosek a Zdeněk Zouhar, jimž jsou věnovány samostatné kapitoly. Ostatní aktivity spojené s brněnským prostředím jsou zmíněny jen okrajově pro doplnění souvislostí a získání celkového přehledu.
