Belletristik

Na starší svazek České knižnice, který představil vrcholnou prózu Ivana Olbrachta (1882—1952), letos navazujeme vydáním jeho neméně významného raného triptychu O zlých samotářích (1913), obsahujícího povídky „Jozka, Forko a Pavlína“, „Žak“, „Rasík a pes“, a psychoanalytického románu patologické žárlivosti Žalář nejtemnější (1915), jimiž Olbracht coby mladý vídeňský reportér a novinář vstoupil do širšího čtenářského povědomí. V doprovodném komentáři editor Michal Topor zevrubně dokumentuje proměny recepce jednotlivých textů v průběhu celého století a zaznamenává jejich jazykové i stylistické úpravy.

V povídkovém souboru Nové byty, nové pokoje nás Václav Maxmilián zavádí do světa, který se vzpírá jednoznačnému vymezení a jednotlivé popisy situací jako by si uchovávaly zvláštní tajemství: komunikují spolu, nebo je to jen iluze? Postavy jako by se navzájem zrcadlily a měnily si jména pouze jako masky, jejich životy se překrývají a prostupují, ale jejich diskuze začínají a končí, aniž by měly šanci přerůst samy sebe a proměnit se v celistvý příběh, který by jim vzal svobodu. Neodehrává se to všechno nakonec ve stejném městě? Nebo dokonce ve stejném domě? „Současná obsese dobově a místně situovanými příběhy (ať už v české nebo světové literatuře) snad nechává místo i takovému abstraktnímu psaní, o něž se tady pokouším,“ říká o svém záměru autor.

s týmem mladých odborníků, sledujících stopu značky V + W po všech světových archivech. Výsledkem je zpracování neuvěřitelného množství unikátních dokumentů, na jejichž základě lze rekonstruovat americký příběh zakladatelů Osvobozeného divadla i jejich dvorního skladatele Jaroslava Ježka doslova den po dni.

Kniha vyvrací sto plus jednu nepravdu, domněnku a mýtus. Ukazuje, co všechno Jan a Jiří ve Spojených státech dokázali. Kdo z legend jim pomáhal a fandil. A jak velkých met zde dosáhli. Vydejme se s Georgem Voskovcem a Johnem Werichem (jak se za mořem podepisovali) z New Yorku přes Chicago do umělecké kolonie v Pensylvánii. Prožijme s nimi rok a půl hraní na scéně divadla v Clevelandu, kde uvedli vlastní inscenace. Podnikněme tak jako oni dobrodružnou pouť od Velkých jezer přes Midwest až po matku všech cest, U. S. Route 66. A vychutnejme si jejich půlroční pobyt v Los Angeles, kde dokázali zaujmout ty nejlepší z nejlepších.

Chlapec česko-německého původu se v první polovině šedesátých let seznamuje v severních Sudetech se starším mužem. Ukrajincem, který za druhé světové války bojoval v řadách vlasovců, zůstal v Československu, založil rodinu, ale nyní žije na samotě a straní se společenského života. Postupně se mladík s mužem spřátelí, rozmlouvají spolu o literatuře, hudbě, politice, řeší otázky, na něž hoch potřebuje znát odpovědi. Navzájem se od sebe učí a inspirují se. S přelomem šedesátých a sedmdesátých let se situace politicky mění, chlapcovo myšlení je stále více radikální, až se nakonec rozhodne pro zásadní životní řešení.

Druhá básnická sbírka českobudějovické básnířky je stejnou událostí jako její debut – přímočará, jasná, srozumitelná poezie, zcela vyzrálý výraz. Jasné pojmenování, smysl pro vážnost, ale i humor a nadsázka. Česká literatura je touto poezií velmi obohacena, je to jasný, nepřeslechnutelný básnický hlas současnosti.

Druhý díl pamětí česko římského teologa Karla Skalického je poutavým svědectvím o době jeho italského života mezi lety 1956–1994. Memoáry jedné z klíčových osobností exilu, která zanechala silný otisk jak v českém exilovém, tak v italském teologickém prostředí, jsou psány čtivým jazykem, tak charakteristickým pro autora řady českých a italských titulů. Paměti jsou rovněž důležitým zdrojem informací o lidech a událostech, které by se bez jeho poutavého vyprávění a osobních zážitků staly jen souborem historických faktů. Kniha Vyznání na hraně času a věčnosti: Ve městě sedmi pahorků přivede čtenáře do prosluněného Říma, v němž Karel Skalický strávil téměř čtyřicet let života. Řím a Itálie se vepsaly do jeho způsobu života a pomohly mu uchovat a rozvinout úctu k lidem, jimž jako kněz, univerzitní pedagog a vědec celý život slouží. Kniha plná dobových fotografií, slunce, příběhů a radosti ze života a setkání s Bohem.

Není jasné, co bylo spouštěčem Mošťkova osobitého psaní. Jeho tvorba se vyznačuje nejen zvládnutím formálních postupů, ale především nezaměnitelným smyslem pro humor, absurditu a grotesknost. Text o slavném detektivovi Tomu Sharkovi pro rozhlas a divadlo upravil a nastudoval a ve svém Krytovém divadle Orfeus uvedl Radim Vašinka, v jehož skvělé interpretaci se s Tomem Sharkem mohli seznámit také posluchači Čro na stanici Vltava. Poustevník Jan Moštěk z Nové Říše na Moravě byl především malíř, který ve svém výtvarném díle vycházel z pozic expresionismu. Jeho literární práce zjevnou možnost zařazení postrádají a jsou v kontextu české literatury jedinečné.

Zasvěcení temnotou je mluvící oxymóron. Co říká, a komu? Román začíná temně: svět po katastrofě, nový středověk. Feudalismus pod diktátem Umělého Myšlení. A uprostřed všech těch trosek nabitých zvláštní, trochu zvrhlou, dekadentní krásou – Planeta. Bytost, která pomalu roztáčí příběh. Uvnitř i vně, tady i tam, nahoře i dole. Jakousi osobní i vesmírnou archeologii v jednom. Příběh sebepoznání, scelování. Příběh harmonizace mužského a ženského principu, prolnutí skutečnosti a snu, šťastného shledání duše s tělem. To všecko v kulisách spirálově vývojové cesty. Za pomoci magických předmětů a přátel, se sedmero ukazateli rozesetými v troskách staroslavného města. A s tradičními příchutěmi: kritika a komika, zábava plus poučení. Žánrově pak radostný mix vědecké fantastiky, dystopie, pohádky a mýtu, dobrodružství, bildungsrománu. Na konci je světlo: poznání, že člověk má šanci, naději. A nejen proti Umělému Myšlení – hlavně sám proti sobě.

Do povídkového souboru Z Prahy (1910) zařadil J. K. Šlejhar většinu svých kratších textů inspirovaných velkoměstským životem. Navázal tím na takové autory, jako byli Jan Neruda či Ignát Herrmann, avšak na rozdíl od jejich próz nevykreslují jeho povídky a črty s laskavým humorem rázovitost pražských zákoutí a jejich figurek, nýbrž se zaměřují převážně na osudy lidí vyvržených na okraj společnosti – zkrachovance a vyděděnce, kteří nemají střechu nad hlavou ani co do úst, mladé dívky a ženy svedené k prostituci, jež zničila jejich vyhlídky do života, starce nucené si den ze dne vydělávat žebrotou, ale i vypočítavce, pro něž se žebrota stala výnosným obchodem, lidi umořené každodenním pracovním shonem a stereotypem, z něhož se jim nenabízí žádné východisko. Mnohé z těchto osudů končí tragickou smrtí, někdy dobrovolnou, zaviněnou neblahými životními okolnostmi a bezvýchodnými situacemi, někdy však způsobenou zákeřností, vypočítavostí, lstivostí anebo jen lhostejností ostatních lidí.

Román spisovatelky Ivy Tajovské nás zavádí na počátek 20. století, do doby prvních letců a propagátorů aviatiky Jana Kašpara nebo Eugena Čiháka. Veřejnosti méně známá, ale o to zajímavější osobnost je Božena Laglerová, která jako první Češka a třináctá žena na světě řídila letadlo. Vzlety a pády jejího „motýlka“ jsou metaforou pro události jejího života. Božena se nejprve potýká s předsudky mužů vůči ženám v technických oborech a s protesty matky, která na ni tlačí, aby dostála své roli. Nakonec si však mladá žena prosadí svou a s letadlem se vydává na Kubu, na Haiti a nakonec také do New Yorku. Její život je provázen neustálým překonáváním překážek, nedostatkem peněz i podpory ze strany rodiny i společnosti. Tajovská s citem a empatií líčí, jak se mladá žena, na svou dobu nesmírně moderní a emancipovaná, dokáže vždy znovu zvednout a pokračovat ve svém úsilí, přestože se situace často jeví bezvýchodně.

V hlavní roli komparzisté aneb Dvanáct povídek o hrdinech druhého plánu ...

Je sama s děckem a pak spolu stráví „byzantské“ Vánoce na jednu noc. On sedí v autě na vyhřívaném sedadle a cítí se jako Job na hromadě popela. Pašije v salonku u Šoupalů se zvrhnou v hemžení postaviček. Rozhovor o „láskách, které vydržely“ končí reportem z postelových bojišť. Porouchá se auto, zvrtne se život a člověk marně hledá, kde by spočinul. Dávno se setmělo a na vchodu Parkhotelu Nebesa visí nápis „Zavřeno“.

Prozaička, která si svými předchozími knihami získala zaslouženou pozornost kritiky i čtenářů, předkládá mimořádný povídkový soubor. Zaujme nejen čtivě a uvěřitelně vykreslenými postavami, ale i precizním stylem.

Bohuslav Martinů's Letters to Frank Rybka from 1941 to 1954.

Korespondence mezi Bohuslavem Martinů a Frankem Rybkou je dalším svazkem korespondence skladatele s jeho spolupracovníky a přáteli. Často překvapuje svou bezprostředností, otevřeností a lehkostí, s níž skladatel žádal o rady i pomoc a popisoval každodenní události. Frank Rybka byl skladatelův přítel z mládí a od 40. let patřil k okruhu jeho nejbližších. Frank Rybka pomáhal manželům Martinů s novým životem ve Spojených státech po jejich příjezdu v březnu 1941. Zajišťoval jim ubytování, dopravu, knihy, nové kontakty, pomáhal s vyjednáváním honorářů či hledáním interpretů, ale také zajišťoval Bohuslavu Martinů alibi během jeho prázdninových cest. Tuto nápomocnou roli zdůrazňuje také v ojedinělém dopise přítelkyně Martinů Rosalie Barstow. Tento první díl korespondence s Frankem Rybkou odráží vznik a provozování řady skladeb Bohuslava Martinů. Dokládá složité hledání sólisty Koncertu pro violoncello č. 2, názvu skladby Thunderbolt P-47, první podněty a práci Martinů na opeře Mirandolina nebo své úvahy o námětu podle Dostojevského románu Běsi. Na zdánlivě lehkém povrchu se odehrává mnoho dramatických událostí, které skladatele a jeho ženu Charlotte provázely v letech 1941-1954.

Druhý svazek Díla Pavla Petra s názvem Velká Morava shrnuje jeho první čtyři básnické knihy, vydané v letech 1990–1995: Déšť ve vězení řeky, Křest za hluboké noci, Zlé brusy nože, Rána střeleb.

Pokračovanie prehľadovej antológie slovenskej science fiction ponúka nové poviedky od šestnástich domácich autorov, a ako bonus spoluprácu klasika slovenskej sci-fi Antona Stiffela s legendou českej fantastiky Františkou Vrbenskou. Poviedky, žánrovo zakotvené od space-opery cez hard science fiction a akčnú fantastiku až po politickú fikciu, prinášajú texty najlepších autorov, akých na Slovensku máme. Z generácie, ktorá začínala publikovať v deväťdesiatych rokoch, nechýba prvá dáma slovenskej fantastiky Alexandra Pavelková, majster mnohých žánrov Michal Hvorecký, všestranný humorista Michal Jedinák a prieskumníčka pocitu úžasu Zuska Stožická. Autorov, ktorí sa presadili začiatkom nového tisícročia, reprezentujú Jana Plauchová, Katarína Soyka, Lenka Štiblaríková, Janko Iša, Zuzana Droppová, Marek Slabej, Peter Jelínek, Beáta Takáčová a Jana Tabačková. Nové mená v komunite slovenských spisovateľov fantastiky predstavujú Jara Radošovská a František Škoda. Obrazmi zajtrajška hovoria o dnešku so všetkými jeho neduhmi, hrozbami aj absurditami. Čakajte umelú inteligenciu, roboty, tajomné formy života, drobné či väčšie katastrofy, ale najmä ľudských hrdinov, ktorí odmietajú dať svoju kožu lacno. Pozývajú vás na ďaleké cesty priestorom i časom, aby ste po návrate domov videli to svoje miesto inými očami.

Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu ...

Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní…

Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.