Belletristik

Druhý svazek pokračuje v ediční řadě Korespondence Jakuba Demla (1878 - 1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Tento soubor má také zásadní význam pro poznání Demlova díla, jeho literárních i duchovních zdrojů, a pro pochopení jeho životních podmínek v době, kdy začal zveřejňovat vlastní knihy (mj. v roce 1907 Homilie a básnickou prvotinu Notantur Lumina) a zároveň se pro svou spisovatelskou i vydavatelskou práci dostával do stále ostřejších sporů s církevními nadřízenými. Spolu s básníkovými dopisy Josefu Ševčíkovi a s dosud nezveřejněnými dopisy Josefu Florianovi a Vladimíru Evermodu Balcárkovi a dalšími, méně početnými soubory listů tvoří korespondence s Fenclem dokumentární doprovod k Demlovým textům, jako jsou deníkové knihy Rosnička a Domů (1912 a 1913) či kniha dopisů Do lepších dob (1927). Dochovaný soubor Demlových dopisů Matěji Fenclovi patří - navzdory zjevné neúplnosti - v básníkově životní korespondenci k nejpočetnějším a nejsouvislejším: obsahuje 96 listů z let 1905 - 1912, Fenclových dopisů se dochovalo 12 - šest z roku 1906, další z let 1912 - 1938 (podrobnější údaje viz přiložený soupis dopisů).

(1939–1972).

Svazek je kritickou edicí veškeré vzájemné odborné korespondence českého filologa a literárního historika Antonína Škarky (1906–1972) a filozofa a komparatisty ukrajinsko-ruského původu Dmytra Čyževského (1894–1977), která se dochovala z let 1939–1972 a čítá přes 80 korespondenčních jednotek.

Vedle standardního edičního aparátu kniha obsahuje úvodní studii, jež poukazuje na jedinečnost editované korespondence, svědčící mj. o tom, že oba bohemisté, žijící po většinu svého života v rozdílných částech politicky rozdělené Evropy, dokázali navzdory nemožnosti osobního setkávání právě v korespondenci navázat a dlouhodobě rozvíjet intenzivní a plodnou spolupráci, která nakonec ve druhé polovině 60. let 20. století vyústila až v konstituování unikátního vědecko-vydavatelského týmu napříč železnou oponou. Korespondence tak podává jedinečné informace o principech fungování odborné komunikace přes železnou oponu i o dobových problémech a limitech provozu humanitních věd na obou jejích stranách.

Jak vypadala dobrodružná cesta na kole v předvečer druhé světové války?

Stačilo náhodné setkání u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Dvaadvacetiletý Vratislav Krainer se jednoho parného léta rozhodl pro dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo, Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tou dobou ještě netušil, že během 3 500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, na kterou si on ani jeho krajané na dlouhé desítky let nesáhnou.

Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných jemných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: Evropa připravující se na druhou světovou válku.

Bohumil „Bob“ Krčil, fotograf, dobrodruh a legendami opředená osobnost české exilové kultury, po sobě zanechal autentický životní příběh, formovaný neochvějným odhodláním žít bez kompromisů ve světě rozděleném železnou oponou. Poté co sedmnáctiletý Krčil roku 1969 opustil Československo, pobýval v alternativní komuně na jihu Francie, žil ve vesnici s tuniskými beduíny a zdokumentoval starobylou hašišovou kulturu severoindického údolí Kullu. S předtuchou nadcházející katastrofy vytvořil jedinečné fotografické svědectví o tisícileté kultuře afghánského Herátu, pár měsíců předtím než byl při sovětských náletech v roce 1979 zničen. Základnou se mu stal New York, kde připravil dva rozsáhlé samizdatové sborníky „Sebráno v New Yorku“ s cílem ukázat živou a tvůrčí československou komunitu. Z desítek rozhovorů s Krčilovými současníky a z obrovského množství sesbíraných dokumentů Jan Douša sestavil fundovaný a čtivý Krčilův životopis, který se zařadí k dosud chybějícím dílkům v mozaice našeho poznání české kultury 20. století. Obrazová příloha přináší velké množství dosud nepublikovaných vizuálních materiálů včetně řady nových zvětšenin vytvořených Janem Doušou z dochovaných negativů. Kniha „Bob Krčil: Žít, jako by šlo o život“ nám přibližuje jedinečnou uměleckou osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře dodnes není.

Spisovatel a pražský rodák Franz Kafka se řadí mezi nejvlivnější literáty minulého století. Přestože uplynulo sto let od jeho úmrtí, zájem o jeho díla neopadá. Kafkovy romány a povídky mají světu stále co říci, a proto vychází u příležitosti kulatého výročí tato publikace, jako hold slavnému literátovi. Antologie povídek Proměny Kafkovy Prahy přináší dvanáct kapitol současných českých autorů napříč žánry. Jedná se o příběhy tematicky navázané na Prahu, v nichž se čtenář ocitne jak v minulosti, tak v přítomnosti, ale nahlédne také do scifistických světů budoucích. Bude to vždy zřejmé? Možná ani ne. Vždyť to ke Franzi Kafkovi také patří. Třeba jej přímo v nějaké povídce potkáme. Nebo se setkáme jenom s panem K.?

Do antologie přispěli tito autoři: Marek Epstein, Veronika Fiedlerová, Pavel Fritz, Karolína Meixnerová, Michaela Merglová, Ondřej Neff, Markéta Pilátová, Ilona Podivínská, Miroslava Rezlerová, Jaroslav Rudiš, Kristýna Sněgoňová a Miloš Urban.

I zdánlivě fádní místa, která bez povšimnutí míjíme, byla kdysi svědky převratných událostí a lidských dramat. Jen málokdo je dokáže líčit stejně poutavě jako historik Dušan Uhlíř. V knize shromáždil čtyřicet příběhů sahajících od středověku po počátky první republiky. Vyprávějí o pozoruhodných tajemstvích, zapomenutých zločinech a opomíjených stránkách dobře známých osobností.

Všem příběhům je přitom něco společné: pojí se v nich radost z vyprávění, nepředvídatelné souhry osudu a fascinace lidskou povahou sahající napříč dlouhými staletími. Ať už jde o falešného židovského mesiáše, oběti dávných epidemií nebo prvorepublikového atentátníka, s nímž se autor osobně seznámil.

Objevte malé záhady, velké zločiny a co všechno bylo jinak, než se traduje.

Básník (nar. 1968), pedagog, překladatel, publicista, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a také kmenový autor našeho nakladatelství přichází s novou řadovou sbírkou. Ta je komponována do čtyř oddílů: Ten s ptačí hlavou zahrnuje básně takzvané „lesní“ a „topografické“ lyriky; Koutkem oka tvoří texty evokované vlastními analogovými kolážemi; Podle jsou textové montáže vyjmutých vět z básnických, beletristických a divadelních děl, psané v nehybném čase covidu; a konečně oddíl Uschi má uši shrnující texty inspirované německými gramatickými příručkami. Básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj. Záhadné cesty, hadí sny, mordýřské historie, bizarní obrazy, náznaky grotesky, sudetské souvratě. Pro Fridricha typické bohaté akordy jazyka i jen cucky řeči a hrdinové jako Uwe, Ulla, Udo, Ulrika, zakletí do divné melancholie. Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.

Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, každodenní s mimořádným, vysoké s nízkým. Litanie ve světě této knihy nevylučuje ironii a sarkasmus a básně Miloše Doležala se tu stýkají s jeho dokumentární a badatelskou prací.

Deml – Toyen – Boudník – Šalda – Hejda – Biebl – Němcová – Jirous – Zahradníček Nováková – Zábrana – Pekař – Orten – Bondy – Tajovský – Váchal – Čerepková – Černý – Kolář – Úprka – Destinnová – Diviš – Florian – Reegen – Štyrský – Franz – Valja – Gruberová-Goepfertová – Hachenburg – Hiršal – Všetířková – Holan – Janáček – Karafiát – Koblasa – Preissig – Konáš – Tigrid – Král – Vojtěch – Kundera – Hašek – Langer – Welzl – Lhoták – Martinů a další.

O tajemném Krakonošovi si lidé vyprávěli po staletí a první ojedinělé zvěsti o něm se nejspíše objevily ještě před příchodem hledačů pokladů koncem 13. století. Na rozdíl od pohádek se jeho příhody neodehrávají ve fiktivním světě, ale v místech všem důvěrně známých, v nejvyšším pohoří Čech a Slezska – v Krkonoších. Podle různých vyprávění vládl nad krajinou nad- přirozenou mocí a bral na sebe všemožné podoby lidské i zvířecí. Byl stejně nevypočitatelný jako horské počasí, škádlil, škodil, děsil, trestal, ale i chránil a královsky odměňoval. Krakonoš dodnes žije, i když jeho podoba se proměnila. A možná se stal i svébytnou součástí stále oblíbenější fantasy literatury jako předobraz jedné z jejích nejslavnějších postav.

Dcera disidentů Ludvíka Vaculíka a Lenky Procházkové, popisuje dětství za časů totality a dospívání v letech po sametové revoluci. Líčí komplikovaný vztah k svéráznému otci, který měl dvě různé rodiny, dva domovy a dvoje potomstvo. Kniha, jež měla být původně prostým vyprávěním o divokém mládí, se čtenáři nečekaně rozvíjí v napínavý příběh toho, co nás utváří, co stojí na počátku i na konci: rodičovství, partnerské vztahy, přátelství, vlastenectví a také vztah člověka samého k sobě. Vyprávění o věčném hledání lásky a touze po sebeuzdravení se odehrává v kulisách znovu se rodící svobodné společnosti poháněné nesmrtelnými ideály, ale také křehkými iluzemi. Poskytuje náhled pod slupku rozvoje nejrůznějších závislostí, rozkrývá jejich kořeny a nabízí rady, poučení a motivaci skrze vlastní otevřeně popsanou zkušenost.

Příběh střeženého města, kde se štěpí atom i lidské charaktery...

Petr Weiner je nadaný jaderný fyzik, který prahne po kariéře. Jenže žije v socialistickém Československu, kde člověk s čistým štítem daleko nedojde. Zvlášť když nespolupracuje tak, jak má. Weinerovi hrozí, že jeho poslední naděje na vědeckou kariéru definitivně zhasnou. Ledaže by přijal nabídku Státní bezpečnosti — odjet do centra jaderného výzkumu Dubna v Sovětském svaze a přinést odtud informace, o které by tajná služba mohla mít zájem. Nepředvídatelný svět Dubny však diktuje vlastní pravidla.

Autorka střídá prvky klasické prózy se stylem téměř reportážním a toto balancování na hraně zvládá bravurně. Příběh nastavuje nové zrcadlo zlu, o kterém by si čtenář mohl myslet, že už ho přece v celé jeho podobě zná.      — redakce nakladatelství Host

Jedenásty zväzok edície diel spisovateľky Kristíny Royovej obsahuje kratšie i dlhšie prózy tematicky zamerané na biblické postavy a ich príbehy.

Autorka nás privádza k hlbšiemu pochopeniu životných príbehov mužov a žien Biblie, ako boli napríklad kráľovná zo Sáby, Jozef – syn Jákoba, Náman Sýrsky, Daniel – prorok, Jonáš, Lazár, Saul – apoštol Pavol a ďalší. Jej texty nás vťahujú do napínavého deja zasadeného do historického rámca, pričom sa držia biblického podkladu a zahŕňajú aj vhodne zakomponované citáty z Písma. Cennou časťou rozprávaní je biblický výklad a ponor do duševného sveta danej postavy, ktorá na svojej životnej ceste hľadá jej zmysel a pravdu, stretáva sa s Božím konaním a odpovedá naň. Spisovateľka cez starodávne príbehy oslovuje súčasného čitateľa – hovorí o našich vlastných postojoch, pohnútkach a činoch – a privádza k pochopeniu, čo pre nás znamená Boží Syn, Ježiš Kristus.

Chlapec česko-německého původu se v první polovině šedesátých let seznamuje v severních Sudetech se starším mužem. Ukrajincem, který za druhé světové války bojoval v řadách vlasovců, zůstal v Československu, založil rodinu, ale nyní žije na samotě a straní se společenského života. Postupně se mladík s mužem spřátelí, rozmlouvají spolu o literatuře, hudbě, politice, řeší otázky, na něž hoch potřebuje znát odpovědi. Navzájem se od sebe učí a inspirují se. S přelomem šedesátých a sedmdesátých let se situace politicky mění, chlapcovo myšlení je stále více radikální, až se nakonec rozhodne pro zásadní životní řešení.

Edice současné poezie Cesty představuje významnou knižní edici, kterou vydávalo nakladatelství Mladá fronta v letech 1957-1968. Vyšlo zde celkem 100 číslovaných svazků seznamující čtenáře se současnou českou a v menší míře i překladovou básnickou tvorbou. Na mimořádné grafické podobě edice se postupně podíleli Zdeněk Sklenář, Milan Hegar, Sylvie Vodáková a Václav Sivko.

Úpravu prvních devíti titulů navrhl Zdeněk Sklenář. Svazky 10-19 upravil Milan Hegar a zvolil podobnou úpravu. Jasnou změnu přinesla edici v roce 1960 Sylvie Vodáková, která upravila celkem 32 svazků. Zmenšila rozměry knih do kapesního formátu, přebalům dala výraznou barevnost. Ponechala rozmanité ilustrace na frontispisu, ale změnila pojetí obálky, na ni psala ručním písmem název autora a jméno knihy, pod to pokaždé připojila kresbu ptáčka, jí vlastnoručně ilustrovaný znak nakladatelství MF. Od 52. do 100. svazku byla výtvarná podoba knih edice Cesty výhradně dílem Václava Sivka. Sivko citlivě navázal na zpracování Vodákové jak v celkovém pojetí, tak i v jeho propracovanosti. Lehce rozšířil formát (cca 170 × 125 mm) a výrazně pak posunul výtvarné zpracování jednotlivých svazků svými vlastními uměleckými prvky. Rafinované grafiky z otisků, koláží či razítek často tematicky vycházejí z obsahu knihy, používal je v různých variacích a barvách na titulní list, vazbu i přebal, celé edici dávají výrazný jednotící prvek.