Belletristik

Untertitel: 52 + 1 fejeton.

Výbor fejetonů, které vznikaly jako sobotní zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015, ale pro knižní vydání se proměnily v komponovaný celek, který nás provádí nejen jedním kalendářním rokem, ale i více než sedmdesáti lety autorova života. Začínají s koncem války a pokračují znárodněním, Prvními máji, školními lety, ilegálním skautingem, studiem na vysoké škole, exilem, 17. listopadem až do současnosti. V některých textech vzpomíná Karel Hvížďala na osobnosti, s nimiž se sešel a pracoval: na Karla Kryla, Bohumila Hrabala, Pavla Tigrida, Milana Kunderu či Václava Havla. Knížka má i hlavní postavu, babičku, jejíž rodina přišla do Prahy z Vídně a která s neskrývaným odstupem glosuje události (znárodnění je třeba oslavit, teď už nebudeme mít starosti My, ale Oni) a vzpomíná na své mládí na pražské Malé Straně a na Jana Nerudu. Není to však dokument, ani životopis, ale olam haba, vyprávění z osmého dne týdne, který není z tohoto světa.

Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší filmová povídka, následně pak vyšla knižně), již dávno zasloužil mnohem větší kritickou pozornost, než které se mu zatím dostalo. Kerschovy povídky vycházejí vždy ze zcela přesného a konkrétního vidění světa kolem nás, současně však jeho hrdinové a jejich příběhy mají platnost symbolickou, nadčasovou. Kersch je mistrný pozorovatel lidských povah, v základu moralista, vždy ale schopný ironického pohledu a fantazijní nadsázky. Jeho styl je poutavý, klidný a vyzrálý. Číst jeho inteligentní povídky je potěšením pro každého, kdo má rád kultivovanou a chytrou prózu. Kersch využil krásných a známých názvů souhvězdí jako básnickou inspiraci, která probleskuje v průběhu povídky asi tak, jako v hudebním nokturnu stále slyšíme motiv, zahraný sólistou důrazně na začátku skladby.

Kniha o politickém vězni Radimu Kuthanovi. Napsala jeho sestra na základě Radimova vyprávění, dopisů, dokumentů i vlastních vzpomínek. Zachycuje osudy obětí politických procesů po únoru 1948. Radim Kuthan, v době zatčení student práv, měl neuvěřitelnou paměť a smysl pro čistou pravdu. V jeho vzpomínkách se hrůza celé situace často skrývá mezi řádky za různými humornými až absurdními příběhy.

Povídky o večírcích a oslavách. Dvě dvojice sedí v baru a baví se o sexu v povídce Michala Viewegha. Na večírek v masce upíra se chystá hrdinka příběhu Petry Soukupové. O tom, že pohřební hostina se může změnit v pranici, píše Hana Lasicová. Téměř demolicí bytu končí pánská jízda Jaroslava Rudiše…

Ivan Martin Jirous řečený Magor byl kultovní postavou české nonkonformní kultury, vůdčí figurou českého undergroundu, výtvarným teoretikem, spisovatelem, básníkem. Jeho nepřehlédnutelná postava čněla všude tam, kde se zjevila. Měl téměř vždy poslední slovo, vlastní osobitý názor.

František Stárek Čuňas, Jirousův dlouholetý přítel, a Marián Cingroš připravili ve své komiksové knize Legendy o Magorovi I. (autoři pracují již na dalších dílech) sérii tří komiksových příběhů, které o Magorovi kolují mezi známými v ústním podání. Jde o svěží, komické (někdy tragikomické) vyprávění, kde není hlavní hrdina líčen jako svérázný člověk, který se díky svému pojímání světa dostává do různých “zvláštních” situací a okolí na něj hledí přinejmenším s podivem. Autorská dvojice Stárek a Cingroš pak nechtěla ukázat pouze legendu Jirouse ve směšných situacích, ale podařilo se ji na pozadí jednotlivých příběhů přiblížit i absurdní společenskou situaci za komunistického režimu i po jeho pádu.

Komiksová kniha Legendy o Magorovi I. doplňuje literaturu samotného Jirouse i literaturu, která byla napsána o něm. Magorovské legendy zatím nikdo do knižní podoby nezpracoval a komiks je v tomto případě asi to nejlepší řešení, jak “jiného” Jirouse českému čtenáři představit.

Tři díly románového příběhu U nich na Sázavě „Hledání domova“, „Krásná epocha“ a „Nové krásné zítřky?“ postupně evokují panenské doby Posázaví včetně dávných lesáků, vorařů a kameníků; bájný čas trampů, chatařů a skautů 20. a 30. let minulého století.

Prostřednictvím pošťáka, poštmistra a pak i šéfa poštovního úřadu Benedikta je vyprávěn na 464 stránkách originální románový děj, rozložený široce mezi dramatickým koncem 19. století a slibným počátkem nového věku v roce 1945.

V příběhu se záměrně „pracuje“ s hrdiny románů Jana Morávka, situacemi a dobovými rekvizitami, faktografií i s dodnes tak vyhledávanou atmosférou Posázaví, vylíčenou ve všech deseti jeho „posázavských“ románech. Příjemně překvapí i grafická úprava a také zaujme původní soubor dobových fotografií, které dobře slouží jako atypické, ale skvělé ilustrace k této knize.

Untertitel: Rozprava o zemi, pouti a poezii.

Pouť začíná vždy ještě dřív, než na ni člověk pomyslí,“ píše Igor Fic v knize Vypalování stařiny, v níž se záznamy z pěší pouti z Hostýna do Svaté Hory u Příbrami prolínají s úvahami o poezii a hledáním rodových kořenů coby viditelných i skrytých kořenů vlastní existence.

Podtitul knihy Igora Fice (*1967), uznávaného literárního kritika a pedagoga, zní Rozprava o zemi, pouti a poezii. Všechna tři témata autor pojednal s vážností a vášnivou opravdovostí, zároveň však kniha nepostrádá nadhled a je napsána velmi čtivě - svá rozjímání o světě, o lidech, víře i literatuře Fic staví především na hlubokém prožitku. Jakkoliv se v žádném případě nejedná o text odborný či učební, může Vypalování stařiny působivým propojením erudice s odzbrojující autentičností zprostředkovat poučení o české literatuře lépe než mnohé příručky. A možná tak i ve vás vzbudí touhu vydat se na pouť, ať už fyzickou, nebo na tu po vlastním nitru: „Žádná pouť nemůže být dokončena, je poučením o sobě. Naše největší vítězství je pamatovat si prohry.“

Untertitel: V služnách první republiky.

Výjimečné příběhy z první republiky, které nabízí unikátní pohled na práci tehdejší tajné služby. Nejzdařilejší česká špionážní próza posledních 20 let! Komunističtí radikálové, maďarští špioni, vyznavači hákového kříže, ale i sadistická sekta nebo pašeráci kokainu...

S těmi všemi se utkává zpravodajský inspektor československé tajné služby a někdejší legionář Jan Rádl. Mladý muž vstupuje do řad prvorepublikové kontrašpionáže kde, skryt za scénou, řeší případy zasahující leckdy i do vysokých politických kruhů. Tajná válka je neúprosná jak v potemnělých ulicích Prahy, tak na podkarpatoruských poloninách a její bitevní linie jsou ne vždy zřetelně narýsovány.

Rozsáhlá práce Františka Kautmana provede čtenáře naší téměř stoletou historií. Analyzuje vliv společenských i politických zvratů a proměn na svébytnost českého národa a snaží se nalézat možná východiska pro jeho začlenění do soudobého světa.

V úvodní části knihy Kautman popisuje geopolitickou, kulturní a společenskou situaci před vznikem samostatného Československa. Následují kapitoly o vzniku republiky v roce 1918, roli Masaryka, Beneše a dalších významných politických a kulturních osobností a jejich působení na občanský život. Přes Druhou republikou, protektorát, zlomový rok 1948, kdy se moci chopili komunisté a neblaze proslulá padesátá léta, se ocitáme v uvolněných létech šedesátých. Autor se zabývá také normalizací, šedými léty sedmdesátými a osmdesátými, vznikem občanských iniciativ a opět zlomovým rokem 1989.

Dvojjazyčný sborník textů "moravského Němce" - lékaře-humanisty, moravského patriota a stavitele mostů mezi Čechy a Němci.

Werner Strik (1930), syn německého lékaře v Radiměři u Svitav, musel v patnácti letech opustit své rodiště. V Německu vystudoval medicínu a působil jako přednosta interní kliniky ve Würzburgu. Sborník jeho textů ho představuje jako klidného, uvážlivého a soustavného bořitele hradeb mezi našimi národy. Navštěvuje své moravské rodiště, buduje dobré vztahy s dnešními obyvateli, shání peníze na opravy památek. Povědomí o Čechách a Moravě šíří mezi Němci. Jeho činnost byla oceněna na české i na německé straně. Knížka vychází k jeho 85. narozeninám.

Sedíme na římse tmavého světa, u stolu, hájeného hrstkou elektronů z mýtické elektrárny. V parčíku ve větvích zachycený kus igelitu, znamení nevalné naděje, která si protiřečí. Ale zůstáváme sami sebou. Trváme na svém, jako zvířata nebo rostliny. Být sám sebou obnáší permanentně se vydávat skutečnosti. Neschovávat se za psaní, výlety, rozhovory… Připouštět touhy, vnikat a unikat.

Altschulova metoda, první díl chystané tetralogie Chaima Cigana s názvem Kde lišky dávají dobrou noc, má sice vnější rámec politického a psychologického thrilleru, čtenáři v ní však naleznou mnohem více. V bravurně napsaném napínavém příběhu rozpjatém mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy konfrontuje autor čtenáře s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v budoucnosti ze středověké kabaly. (Chaim Cigan = Karol Sidon.)     

Komentovaná edice s navazující exilovou polemikou.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896–1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii „československého“ vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.

Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík.

Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu.

Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století – úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.

V pořadí již třetí básnická sbírka moravského básníka Stanislava Denka si stejně jako jeho předchozí texty pohrává s představou přechodu a přeměny jedné věty ve druhou, které splývají a přelévají se jako vlny.

Stejně jako vlny se také slova rozpadají, stékají a naplavují se a vyplavují, strhávaná proudem, kdy jsou "jako slzy hnána větrem", zatímco se na hladině zrcadlí modrající se duše. Tématem lakonických básní, majících občas až formu haiku jsou duchovní témata, často zobrazená na pozadí podzimu s tlejícím listím, vichřicí, mrazem a temnotou, nebo naopak žíznivého vysušujícího slunce.

Jedná se o kritickou edici legendy o sv. Vintířovi (Vita s. Guntheri), která byla sepsána v břevnovském klášteře v polovině 13. století za účelem Vintířovy kanonizace. Durynský šlechtic Vintíř byl vlivným diplomatem ve službách otonských a sálských císařů v první polovině 11. století. V Bavorsku založil benediktinské proboštství v Rinchnachu, odkud řídil kolonizaci pohraničního hvozdu. Krátce před smrtí odešel do poustevny na české straně Šumavy na Dobré vodě, kde 9. října 1045 zemřel. Byl pohřben v klášteře na Břevnově, kde ho uctívali jako světce. Vita s. Guntheri sice není nejstarším pramenem k životu sv. Vintíře, ale je nejdůležitějším svědectvím o jeho břevnovském kultu. Dochovala se jen v jediném středověkém rukopise z osmdesátých let 14. století, nicméně raně novověké edice legendy obsahují její poněkud odlišné znění, které pochází z dnes již ztracených rukopisů. Proto je v této nové edici srovnáno rukopisné znění s textem těchto starobylých edic. K originálnímu latinskému textu je zrcadlově připojen moderní český překlad, který – jako první vůbec – obsahuje také Vintířovy zázraky. Edice je doplněna o dvojjazyčnou (českou a německou) obsáhlou studii o Vintířovi a jeho kultu, a o rukopisném a edičním dochování textu legendy.