Belletristik

Untertitel: Kam před Rudou armádou schováte svůj poklad?

Román z prostředí Šumavy od renomovaného spisovatele Martina Sichingera, držitele Literární ceny Knižního klubu.

Několik dní po invazi v srpnu 1968 ohlásí sovětská vojenská delegace návštěvu ve vimperské sklárně. Důstojníci si chtějí prohlédnout sklo, které se posílalo carevně Kateřině Veliké, a navázat přátelské styky s dělníky-komunisty.

V posledním okamžiku však jeden z místních sklářů pochopí, co je účelem bratrské návštěvy, a vzácné sklo skryje na místě, kde by ho nikdo nehledal…

Příběh o hledání tohoto pokladu je možné také číst jako příběh šumavského sklářství, které od předválečných vítězství na světových výstavách došlo v důsledku socialistického hospodářství a následné privatizaci k úplnému krachu.

Prof. Helena Illnerová je přední česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR, České učené společnosti, České komise při UNESCO aj. Vedle aktivit spojených s vědou působí i na veřejnosti. V 70. a 80. letech založila a vedla turistický klub, dodnes se angažuje ve skautském hnutí, v roce 2008 kandidovala v senátních volbách za Stranu zelených. Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky.

Rozhovor, který s ní zasvěceně vede její profesní kolega, prof. Pavel Kovář, mapuje její život od rodinného zázemí a osobnostního formování po vědecké a veřejné působení. Dotýká se nejen otázek spojených s vědou a vzděláním v naší společnosti, ale také otázek hodnot, výchovy, úcty k tradici. Rozhovor je svědectvím o nevšední síle a charakteru osobnosti, která přes řadu obtíží prožila naplněný a úspěšný lidský a pracovní život. Stala se mezinárodně uznávanou vědkyní, aniž by si zadala s komunistickým režimem či aniž by rezignovala na mateřství a rodinný život. Svůj tvůrčí potenciál věnovala jak odborné práci, za kterou sklidila nejvyšší ocenění, tak péči o mládež v turistickém oddíle, který založila, a dnes ho věnuje mj. dobrovolné pomoci sociálně ohroženým dětem.

Paměti olomouckého historika a profesora Miloše Trapla Můj život s historií představují pátý svazek z edice Paměť UP. Prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc., na UP studoval, po absolutoriu působil v archivních službách a ve vlastivědném muzeu. Na Katedru historie FF UP pak nastoupil v roce 1964 a zde působí dodnes. Jeho otec - sociolog a historik Miloslav Trapl - patřil k 'otcům zakladatelům' olomoucké univerzity.

Byl jsem jedním z tisíců dětí evakuovaných v rámci první a největší emigrační vlny, kterou vyvolala Řecká občanská válka (1946–1949). Tomuto tématu věnuji úvodní text své vzpomínkové knihy, která se skládá ze tří částí. Ve druhé části si připomínám jednotlivé události dětství, především příběhy z těžkých a strastiplných válečných let, jež jsem jako malý chlapec prožil. Třetí část mé knihy popisuje, jak jsem opustil rodnou vesnici a vydal se do bezpečí, které jsem nakonec stejně jako stovky dalších dětí nalezl v tehdejší Československé republice. Později jsem tam také založil rodinu, a Československo se mi tak stalo druhým domovem.

V dubnu 2003, po půlročním pobytu v Asii, odložil Lukáš Marvan roucho buddhistického mnicha a vrátil se ze srílanské džungle zpátky do Čech, aby zde znovu vplynul do každodennosti čtyřicátníka s jejími radostmi i starostmi. Konfrontoval tak zkušenost, kterou získal v asijských klášterech, s všední realitou západního člověka. Ovlivnilo meditační poznání prázdnoty a pomíjivé podstaty skutečnosti jeho zdejší život? Jak? V autobiografické knize reflektuje uznávaný básník a prozaik deset let svého života „po návratu“. Popisuje svou cestu k vnitřní svobodě a podává živé svědectví o úskalích, zkouškách, otřesech a pádech, jimiž procházel. Vypráví o nalézání moudrosti i odhalování vlastního stínu, vlastních limitů, slabostí a bolestí. Píše o míru, laskavosti k sobě, o nalezení „vnitřního učitele“ a smíření se s otcem. Vypovídá o proměně, o cestě „od sebe k druhému, od získávání k dávání“. Lukášův poetický jazyk a mozaikovitá posloupnost vyprávění dávají knize poutavou formu a umožňují vyniknout jeho postřehům i mnohdy provokujícím myšlenkám a otázkám.

Untertitel: Texty k obnově církve a společnosti z let 1989-1998.

Texty Tomáše Halíka z let 1989 – 99 – od dob jeho působení v „podzemní církvi“ v kruhu poradců kardinála Tomáška, přes první veřejná vystoupení v dramatickém roce 1989 po celé první desetiletí mladé demokracie – spojuje téma odpovědnosti za duchovní a morální stav společnosti a věrohodnosti církve.

Jde o souhrn proslovů a úvah člověka, který byl bezprostředním svědkem a do určité míry spoluaktérem událostí, které předcházely, spoluutvářely a následovaly pád komunismu a zrození svobody – a to zejména v jednom sektoru společenského dění, totiž v oblasti, v níž se prolínala kultura, politika a náboženství; člověka, který v sobě spojoval vášeň aktivního účastníka se snahou zároveň reflektovat ono dění očima sociologa a teologa a pokoušel se nabízet vize a podněty pro budoucnost, která se slibně a dramaticky otevírala.

Výběr textů doprovází autorova reflexe jeho tehdejších myšlenek s odstupem čtvrtstoletí a zároveň jeho komentář k tehdejším událostem a osobní vzpomínky, které zejména mladší generaci mají přiblížit dobový kontext.

Román Tohle byl můj pokoj je generační výpovědí autorky, jež se blíží třicátému roku věku a čím dál víc si uvědomuje, co je v životě opravdu důležité. Její hrdinka se konfrontuje se svou minulostí, se svou rodinou a se smrtí, jejíž neustálou přítomnost v lidském životě si uvědomuje čím dál víc. Městský román překypující nadpřirozenými a halucinačními, až surreálnými obrazy vyjadřuje existenciální úzkost a strach před převzetím odpovědnosti a příklonu k prostým životním hodnotám.

Dramatik a básník Josef Topol (* 1935) po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech, vzpomínkové texty a jiné drobné stati a rozhovory.

Svazek je obsahově pevně sevřen nezaměnitelnou osobností autorovou.

Jde o knihu zásadního významu, doplňující Topolovo dílo dramatické, básnické a překladatelské. Kniha je pečlivě edičně připravena Milenou Vojtkovou, doplněna zevrubnou ediční poznámkou a úplnou bibliografií Topolova díla.

Podtitul: 25 příběhů sportovců, kteří odešli za svobodou.

Nová kniha významného novináře, redaktora a televizního dramaturga Petra Feldsteina nás seznamuje s osudy 25 českých a slovenských sportovců, kteří – mnohdy za dramatických okolností – opustili v letech 1939–1989 svou vlast a odešli sportovat i žít do zahraničí.

Vedle příběhů známých jmen, jako Martiny Navrátilové, Vladimíra Zábrodského, Milana Drobného, Aleny Vrzáňové, Václava Nedomanského a dalších, v ní najdete také příběhy méně známé, ale možná ještě poutavější.

Novela popredného literárneho kritika, spisovateľa, esejistu je spomienkovým návratom do minulosti, nielen vlastnej, ale aj do univerzálnej rodovej pamäti. Literárny hrdina rekapituluje svoj osud a zároveň rozpráva i zážitky starého otca z čias španielskej občianskej vojny. Dielo tematizuje hľadanie vnútornej harmónie, zadosťučinenia, zmierenia, i problémy moderného tvorivého človeka v stredoeurópskej „globalizujúcej sa“ krajine. Je originálnym, produktívnym príspevkom do súčasného literárneho bádania, obohatením slovenskej krásnej literatúry.

Unikátní svědectví známého knihkupce, archiváře, literáta a moderátora Vráti Ebra bude na knižním trhu nečekaným překvapením. Po dlouhé době zcela poprvé odhaluje svůj pohnutý, dramatický vstup do života přímo z pankrácké věznice. Tam se narodil gestapem zatčené mamince – sestře Josefa Valčíka, atentátníka na R. Heydricha, – která byla tři měsíce po porodu popravena. Vráťa Ebr drama prvních let svého života odkrývá prostřednictvím výpovědí svých příbuzných, o kterých se dosud mlčelo. Pak prozrazuje svůj nástup do knihkupeckého světa s poznáním celé řady známých osobností. Pestré, až originální zážitky s úspěchy i prohrami činí z knihy nevšední dokument – čtení plné dosud nezveřejněných faktů a kuriozit.

Kde by byla Vídeň bez Čechů? Tuto otázku si klade spisovatel a rozhlasový redaktor Jiří Kamen v knize pojednávající o málem nezměrném vlivu českého živlu na rakouskou metropoli. V pestrém kaleidoskopu se střídají příběhy vážné i komické, vedle Masaryka se mihne černoch Soliman z loga Meinlovy kávy či čokolády Kofila, vedle Švejka odbojářský spolek „červená fusekle“, moravský obr Drásal nás překvapí stejně jako vyprávění Pavla Kohouta o úprku koní z hořícího Hofburku… Dozvíme se také, kde se ve Walhalle německých hrdinů vzal Žižka, jak se Čechům ve Vídni nadávalo, nebo že Sigmund Freud sbíral houby českým způsobem a že na rubu vídeňského úmrtního oznámení si přečtete recept na štrúdl. Třicet tři poučných i zábavných kapitol nás přesvědčí, že Vídeň vlastně byla a je taková malá Praha…

První tištěné vydání suverénně napsané a čtivé prozaické knihy, vydané poprvé roku 1978 v pražských samizdatových edicích Expedice a Petlice. Kniha se stala předlohou německého celovečerního filmu Tag der Idioten, který získal roku 1983 Deutschen Filmpreis in Gold.

Daňa Horáková se narodila roku 1947 v saském Grünbachu. V Praze-Kunraticích, kam se její rodina přestěhovala v roce 1949, složila maturitu. Studium na filozofické fakultě Univerzity Karlovy ukončila disertací na téma Eckhartova předehra k Heideggerovi. Během studia byla členkou skupiny, která pod vedením Milana Machovce iniciovala dialog mezi marxisty a křesťany, v letech 1968–69 studovala teologii v New Yorku.

Po návratu ze Spojených států se živila prováděním turistů a ve svém bytě v Pařížské ulici č. 7 organizovala salóny pro disidenty, kteří v rámci normalizace ztratili zaměstnání a měli zakázáno publikovat. Od roku 1975 řídila s Václavem Havlem samizdatovou Edici Expedice. Byla signatářkou Charty 77. V roce 1979 se provdala za filmového režiséra Pavla Juráčka a vystěhovala se do Německé spolkové republiky. Tam pracovala první tři roky jako uklízečka, poté jako novinářka, zpočátku na volné noze, poté jako vedoucí oddělení kultury v časopisu Bunte, berlínských novinách B. Z. a v časopisu Bild.

Od roku 2000 byla zástupkyní šéfredaktora časopisu Welt am Sonntag, v letech 2002–2004 byla jako nestraník hamburskou ministryní pro kulturu. Německy napsala a vydala dalších sedm prozaických a publicistických knih.

Kdo se stal za svého života náčelníkem Eskymáků, námořním kapitánem, polárním průzkumníkem, vynálezcem a světoznámým spisovatelem? Kdo potřásal rukou prezidentu Tomáši G. Masarykovy a předváděl ve městě zlaté horečky Dawson City návštěvníkům fungující Perpetuum mobile? Kdo byl v USA prohlášen nejúspěšnějším autorem měsíce a současně žil v chudobě za polárním kruhem? Kdo byl za svého života považován za neexistující fikci Karla Čapka a současně posloužil Karlu Čapkovi jako předloha kapitána J. van Tocha ve Válce mloků? A kdo měl nakonec několik hrobů. Je to Jan Welzl, který byl snad mistrem ve vytváření záhad a jednou z nejkuriosnějších postav naší historie. Kniha Martina Strouhala je dle Rudy Krejčího, profesora Aljašské university ve Fairbansku, nejlepším a nejucelenějším dílem, které se zabývá osudy Jana Welzla. Po úspěchu I. vydání se čtenáři předkládá II. rozšířené vydání knihy, které přináší nové poznatky ze Sibiře a obsahuje také jedinou skutečnou knihu, kterou napsal Jan Welzl a která se jakoby zázrakem zachránila.

Dějiny nejsou jen sledem bitev, válek a diplomatických jednání, ale především sledem možná nepravděpodobných setkání obyčejných i neobyčejných, sledem příběhů, které se možná staly, nebo které možná jenom někdo vyprávěl a někdo další překroutil. Krátké povídky, shromážděné jako „Poznámky k dějinám“, prozradí čtenáři, jak to opravdu bylo s Jackem Rozparovačem, kdo sepsal pro ruskou tajnou policii Protokoly sionských mudrců, nebo jak se choval během nacistické okupace již dospělý Kája Mařík.