Film, Musik und Theater

Ladislav Helge je považován za jednoho z nejangažovanějších filmových tvůrců v dějinách české kinematografie. Filmy jako Škola otců, Velká samota a Stud v 50. a 60. letech minulého století ostře vystupovaly proti stranické demagogii a estetice a jsou dodnes cenným svědectvím o soupeření svobodného tvůrčího vyjádření s cenzurou a komunistickou představou o kultuře a jejím poslání.Helgeho vzpomínky a názory, jež byly zaznamenány během více než dvou desítek hodin rozhovorů, odhalují řadu zapomenutých detailů i globální pohled na padesát let vývoje české kinematografie, kultury a politiky. Helgeho odzbrojující upřímnost přináší nejeden kontroverzní postoj, jenž je v rozporu se současnými mediálními interpretacemi poválečného dění a individuální umělecké i občanské participace.Publikace je složena ze dvou částí: V první polovině jsou představena jednotlivá filmová díla a přiblížen kontext kinematografie, druhý díl tvoří rozsáhlé interview vznikající v rozpětí několika let.

Podtitul: Sborník textů k sedmdesátým narozeninám profesora Borise Hybnera. Sborníček textů přátel a spolupracovníků nazvaný Červený a černý Boris je jen drobnou reciprocitou za zážitky, kterými přední tvůrce české pantomimy Boris Hybner obohatil své čtenáře a diváky. Je malou poctou k jeho význačnému životnímu jubileu a připomenutím chvil, které už nelze vrátit, ale které přesto přetrvávají v naší paměti. Jde o snahu celého okruhu významných autorů předat svědectví o jedné přední a nepřehlédnutelné osobnosti českého moderního umění.

Docent Masarykovy univerzity, člen Obce spisovatelů, prozaik a divadelní režisér Josef Prokeš ve své knize zkoumá komplexní estetickou výstavbu písní sedmi stěžejních osobností českého folku 60.–80. let 20. století: Karla Kryla, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka, Jaroslava Hutky, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala a Slávka Janouška. Rozebírá vždy jednu jejich typickou píseň, kterou pojímá jako synekdochu celého autora, zdůrazňuje klíčové motivy a upozorňuje na jejich vývoj v rámci autorského kontextu. Chápe současně jednotlivé analyzované písně jako svazek sil vyvažujících se ve vzájemně protikladných napětích a zahrnuje do výkladů rovněž vše, co zkoumané písně obklopuje a vchází s nimi ve styk. Osobnosti zkoumaných folkových písničkářů práce chápe jako souhrn dynamických složek celku moderního českého folku, jejichž působnost je určována jejich vlastními dispozicemi i vzájemnými vztahy, jakož i vztahem jednoho každého z nich k folku domácímu i světovému.