Film, Musik und Theater

Kniha je prvním z titulů zásadní edice „Nejvýznamnější romští hudebníci v Československu“, kterou pro všechny milovníky romské hudby a kultury všeobecně připravuje Muzeum romského národního obrození. Autor zde vzdává hold 25 skvělým interpretům romské lidové hudby, zejména tedy cimbálovým kapelám a jejich primášům, kteří oplývali nejen jedinečnou výjimečnou houslovou technikou, ale především nasazením, energií a obrovským srdcem. V knize samotné najdete u každého hudebníka, respektive hudebního uskupení všechny potřebné biografické informace, největší úspěchy, účasti na festivalech, nahrané hudební nosiče a další zajímavosti. Všechny hudebníky pak potěší i notové záznamy oblíbených lidových písní těchto kapel. Kniha dále obsahuje seznam 170 romských písní. U každé z nich se dozvíme, zda jde o lidovou píseň nebo píseň zlidovělou, jejího případného autora, interpreta písně a rok vzniku skladby. Tento seznam je nedocenitelný pro všechny hudebníky, hudební kritiky i hudební vědce, kteří se chtějí s veškerou vážností věnovat romské lidové muzice.

Publikace přibližuje životní a profesní příběh šesti žen, které se významným způsobem zapsaly do dějin baletu, tance, pantomimy, režie, choreografie, pedagogiky či publicistiky, a které spojuje výjimečné působení v oblasti tanečního divadla. Jsou to: Božena Brodská, Zdenka Kratochvílová, Eva Kröschlová, Hana Machová, Jiřina Šlezingrová a Inka Vostřezová. Klíčem k jejich výběru byl projekt IDU Orální historie českého divadla, tedy natočená vzpomínková vyprávění. Životopisné kapitoly jsou v knize doplněny reflexemi odborníků na danou oblast.

Městské divadlo v Krnově bylo v Českém Slezsku vedle městských divadel v Opavě a v Tešíně nejmladší a nejmenší z divadel s německy hrajícím souborem. Monografie podává chronologický výklad jeho historie. Autorka popisuje jeho produkci, potenciál publika, organizaci a umělecký dosah v širokém kontextu historie německojazyčného divadla na Moravě a ve Slezsku.

Katalog k výstavě. Výstava Račte vstoupit do divadla vychází z polozapomenutého fenoménu divadelních cedulí, ukazuje jejich obsahový i formální vývoj a všechny funkce, které cedule a divadelní plakát plnily a plní: ve své době sloužily jako pozvánka na představení a často i jako umělecký artefakt, v současnosti jsou jedinečným pramenem teatrologického bádání, umožňujícím přesnou rekonstrukci repertoáru divadel. Výstava je však koncipována šířeji – jako obraz divadelního života v českých zemích od 17. století, kdy vznikaly první periochy řádových scén (předchůdci pozdějších cedulí), do poloviny 20. století, s přesahy až do současnosti. Cedule k jednotlivým představením jsou proto doprovázeny dalšími atraktivními exponáty, ilustrujícími divadelní tvorbu – scénickými a kostýmními návrhy, fotografiemi, vzácnými rukopisy a tisky, realizovanými kostýmy, modely scén, rekvizitami, obrazy a bustami. Důraz je kladen na ty instituce, jejichž historie je podrobně zmapována právě díky divadelním cedulím (Stavovské, Prozatímní, Národní a vinohradské divadlo v Praze, brněnské Národní divadlo, kočovné společnosti…).

V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má vznik a rozvoj kulturního průmyslu, obstarávajícího tyto komodifikované zážitky v rozsahu od televizní produkce po turismus. To činí problematiku vztahu scénování a umění zvlášť naléhavou.

Kniha obsahuje 270 lidových písní z Kouřimska. Písně pocházejí z vlastních sběrů autora z let 2013–2020 a z dosud nepublikovaných archivních zápisů dřívějších sběratelů. Publikace je jedinečná v tom, že mapuje dosud živé ústní podání a přináší tak svědectví o vývoji zpěvního repertoáru na českém venkově. V současných zápisech se objevují jak starodávnější písně odkazující stylem ještě na klasickou Erbenovu sbírku, tak novější folklor 20. století, např. vojenské písně z první světové války, balada o vyhlazení Lidic, písně o kolektivizaci. Sbírku doprovází studie autora zabývající se mj. problematikou zápisu písní z ústního podání.

Filmový režisér a scenárista Vojtěch Jasný (1925–2019) náleží k legendárním osobnostem čs. filmového zázraku 60. let, jako autor proslul zejména baladickou moravskou kronikou Všichni dobří rodáci (1968). V reakci na sovětskou okupaci odešel roku 1970 do exilu a stal se filmovým kočovníkem západní Evropou a Severní Amerikou. Jeho filmografie čítá přes šedesát titulů, z nichž větší část vznikla v zahraničí. Kniha se zaměřuje právě na exilové období, které představuje specifickou a málo známou etapu: filmový básník domova prošel nesnadnou adaptací na cizí kulturní a produkční prostředí, jež přineslo posun od autorské umělecké kinematografie k zakázkové průmyslové výrobě a rozšířilo jeho profesionální praxi o nové oblasti — televizní a dokumentární film, divadlo a učení na filmových školách. Kniha sleduje autorův dobrodružný život a jeho košaté dílo v příslušných historických a kulturních souvislostech, přičemž vychází z původního archivního výzkumu a pracuje s konceptem vzájemného působení odborné studie a osobního svědectví.

Publikace významného současného dramatika, šéfdramaturga Divadla na Vinohradech, vysokoškolského pedagoga a divadelního teoretika je určená nejen pro zájemce o dramatickou tvorbu a divadelní dramaturgii, ale i pro ty, kteří o divadle chtějí přemýšlet hlouběji a zároveň neodtrženě od divadelní praxe. Nejpovolanější advokát divadla dramatu se zabývá proměnami divadelního autorství, dramaturgické a inscenační praxe od šedesátých let 20. století po současnost.

Důkladná analýza je věnována dílům J. Topola, F. Dürrenmatta, S. Mrožka a V. Havla, dramatikům, kteří postihli rozpory a naděje doby kolabující modernity.

Kniha přináší možnost seznámit se se slavným režisérem očima lidí, kteří měli to štěstí s ním spolupracovat, anebo s ním nějaký čas pobýt napříč dekádami celého jeho života.

Převážnou část tvoří vzpomínky Radima Kratochvíla, nevlastního bratra Petra a Matěje Formanů a syna herečky Věry Křesadlové-Formanové, na jejich více než třicetileté setkávání. Během té doby měl příležitost procestovat s ním západní Evropu na kolech a poznat díky tomu zajímavá místa, lidi i gastronomii, zažít zimní alpská dobrodružství i oslnění Amerikou a americkým filmem s příležitostí sledovat Formana při práci ve střižně.

Mezi dalšími přispěvateli najdeme slavné hvězdy, lidi ze zákulisí známých projektů, ale i několik „obyčejných“ přátel. Ti všichni vyprávějí zajímavé, dosud neslyšené příběhy doplněné unikátními a převážně dosud nezveřejněnými fotografiemi ze soukromých archivů, jež přibližují člověka Formana (odtud název Ecce homo Forman) tak autenticky a plasticky, až ve čtenáři vyvolávají dojem, jako by ho poznával osobně.

Výbor 4 analytických studií zkoumajících detailněji vybrané stránky (inspirace, scénář, holocaust) působivého snímku Alfréda Radoka z roku 1948 o osudu českých Židů během éry protektorátu, ilustrovaný na příkladu pražské rodiny Kaufmannových.

Bedřich Smetana. Antonín Dvořák. Leoš Janáček. Bohuslav Martinů. Čtyři velká jména české hudby, která se stala světovým fenoménem. Každý z nich představuje jinou generaci, jiný styl a osobitý hudební rukopis. Autoři publikace Slavní skladatelé se zaměřili na důležité okamžiky života těchto osobností, podmínky tvorby, cesty, některá vybraná díla, inspirace, ale třeba i vztahy mezi nimi a jejich díly. Kniha obsahuje velké množství fotografií a dalšího obrazového materiálu.

Emanuel Chvála (1. 1. 1851 – 28. 10. 1924) svou tvůrčí energii vtiskl zejména do hudební kritiky. Pod šifrou -la publikoval v denním tisku v letech 1880–1921 (Politik, Národní politika) a výběr svých článků spolu s dalšími postřehy uspořádal do Pamětí.

V roce stého výročí narození Josefa Svobody, se českým čtenářům vůbec poprvé v úplnosti dostává vzácný doklad jeho pedagogické činnosti a uvažování o divadle: přepisy přednášek, které vedl na milánské Škole dramatického umění Paola Grassiho roku 1986. Unikátní master class představuje Svobodu coby všestranného divadelníka, u nějž se praktické myšlení a dokonalé zvládnutí technologií a řemesla snoubí s mimořádným koncepčním, vpravdě dramaturgickým uvažováním o úloze výtvarné stránky inscenace. Svoboda všechny své teze dokládá na zcela konkrétních příkladech a nechává nahlížet do zákulisí řady významných inscenací českého i světového divadla čtyřicátých až osmdesátých let 20. století. Bohatý obrazový doprovod navíc přináší řadu fotografií a návrhů, jež dosud nebyly knižně publikovány.

Druhá fáze projektu souborného kritického vydání korespondence Bedřicha Smetany zpřístupní ve druhém knižním svazku v chronologickém sledu veškerou jeho korespondenci (odeslanou i přijatou) z let 1863–1874 v jazycích původního zápisu. Korespondence bude vydána podle současných mezinárodně užívaných edičních zásad s podrobnými komentáři včetně kritického aparátu, bibliografie a rejstříku osob a jejich děl, institucí a děl Bedřicha Smetany. Obsáhne nejen korespondenci dochovanou v autografech, fotokopiích, opisech a tiscích, ale také informace o dopisech dnes nezvěstných, získaných rešeršemi dalších pramenů, dochované korespondence a literatury. Edici bude doprovázet úvodní biografická studie (paralelně v češtině, angličtině a němčině) k příslušné etapě Smetanova života a tvorby, ediční zásady a obrazové přílohy. Projekt by měl být dokončen v následujících letech vydáním dalších tří svazků obsahujících zbytek Smetanovy korespondence. Cílem projektu je v knižním svazku zpřístupnit v souladu s mezinárodně užívanými standardy veškerou známou korespondenci Bedřicha Smetany z let 1863–1874 formou kritické edice, opatřené vstupní studií, regesty, komentáři, vysvětlivkami a rejstříky (srov. sv. I, Praha 2016).

Publikace s názvem Osobnosti Hudební fakulty JAMU vyšla v roce 2017 k 70. výročí založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a vzbudila natolik kladný ohlas, že nyní drží čtenář v rukou její pokračování.

Tato nová publikace zahrnuje podstatně širší okruh pojednávaných osobností (oproti devíti v prvním dílu je jich nyní sedmnáct) a snahou tvůrců bylo předložit co nejreprezentativnější výběr, který ovšem vyplynul také z osobních a pracovních preferencí autorů příspěvků. Jsou v něm tudíž soustředěny na jedné straně profily umělců, kteří se narodili koncem 19. století a byli tedy mladšími současníky a interprety Leoše Janáčka ještě za jeho života (patřili k nim dirigent a sbormistr Břetislav Bakala a první rektor JAMU Ludvík Kundera), a na druhé straně umělců meziválečné generace, která zasáhla podstatným způsobem do vývoje českého kompozičního a reprodukčního umění zejména v šedesátých letech a později (klavíristka Inessa Janíčková, operní pěvkyně Anna Barová, muzikolog Jan Trojan, skladatelé Miloslav Ištvan, Ctirad Kohoutek a Zdeněk Zouhar, kvartetista Bedřich Havlík, klavíristé Milan Máša, Vlastimil Lejsek, Otakar Vondrovic a Jiří Skovajsa, dramaturg Václav Nosek, lingvistka a překladatelka Eva Horová, sbormistr Jan Šoupal a violista Jiří Kratochvíl).