Religion

Kniha o životě „nožíře-filozofa“ Jana Kalence i jeho názorových souputníků patří do kategorie nemnoha česky psaných studií věnovaných dějinám antitrinitářství (unitářství) na našem území a je důležitým příspěvkem k dějinám víry v jednoho Boha i hledání čisté podoby náboženství. Jedná se o odbornou, ale zároveň velmi čtivě napsanou práci unitářské autorky, založenou na důkladném studiu publikovaných i archivních pramenů a literatury. J. Plotěná však není jen historičkou, je také unitářskou duchovní, a tak text knihy odráží i výsledky její vlastní spirituální cesty a nabytého poznání. Díky tomu v publikaci vyvstává velmi plastický portrét Jana Kalence, středověkého „kacíře a bouřliváka“, zahrnující nejen interpretaci jeho díla a poměry doby, ve které žil, ale zároveň věrohodně ukazující jeho radosti i utrpení a hlavně touhu po pravém poznání vyskytující se v lidském rodě od nepaměti.

Studie zkoumá význam obřadu žehnání matky po porodu v Čechách a na Moravě v období 16.–21. století. Obřad žehnání matky po porodu se zde chápe jednak jako úvod šestinedělky – introductio mulieris post partum, jehož dějiny začínají v liturgii katolické církve ve 12. století a končí druhým vatikánským koncilem, jednak jako forma žehnání matky obnovená v rámci liturgické reformy druhého vatikánského koncilu – modlitba požehnání na závěr křestních obřadů při křtu dítěte a Ordo benedictionis mulieris post partum dle nového Benedikcionálu. Podstatné pro uchopení tématu jsou rovněž lidové zvyky pojící se s porodem a šestinedělím. V závěru se studie zabývá i současným pojetím obřadu a jeho perspektivami z hlediska liturgicko teologického i socio kulturního. Práce se opírá o prameny liturgické – a to jak církve katolické, tak různých reformačních církví, ve stručnosti i církve pravoslavné. Dále čerpá z homiletické literatury – z českých postill, katolických i evangelických autorů zejména 17. a 18. století a z odborné literatury z oblasti liturgiky a etnografie 19. a 20. století.

Velehrad na křižovatkách evropských dějin – katalog tří nových stálých expozic v obnoveném velehradském areálu – se obrací na návštěvníka otevřeného hodnotám, k poutníkovi s duchovní a ekumenickou citlivostí, k turistovi hledajícímu inspiraci nebo i k mladému člověku 21. století. Obsahuje zasvěcené studie o velehradské tradici a dějinách kláštera, ucelené informace o celkové koncepci i vystavovaných exponátech a podrobná shrnutí nejnovějších stavebních, restaurátorských, architektonických a umělecko-historických poznatků.

Kniha přináší výběr prací Vladimíra Kubáče, profesora Starého zákona na Husitské teologické fakultě UK a jednoho z překladatelů Českého ekumenického překladu Bible. Editor Jiří Beneš shromáždil mnohé dnes obtížně dostupné Kubáčovy texty. Výběr z nich je seřazen do celkem sedmi oddílů, od odborných studií ke starozákonní biblistice a systematické teologii přes hesla věnovaná klíčovým pojmům a otázkám, výklady starozákonních textů, kázání až po obecnější texty. Zařazen je rovněž oddíl společných prací s manželkou Jindrou, které obsahují přebásnění některých textů Starého zákona. V úvodu knihy je zařazeno několik vzpomínkových textů na V. Kubáče, jejichž autory jsou Jiří Beneš, Jana Wienerová, Aleš Jaluška, nekrolog Zdeňka Sázavy a recenze dnes nedostupné Kubáčovy habilitační práce Adamův hřích a pád v kanonické a mimokanonické literatuře biblické. Kniha Člověk před Boží tváří je splátkou dluhu jedné z významných osobností české starozákonní vědy, biblického překladatelství a církevního života.

Publikace Svatý František Xaverský a jezuitská kultura v českých zemích obsahuje příspěvky 22 odborníků z České republiky i ze zahraničí, které byly prezentovány na stejnojmenné konferenci konané v Olomouci r. 2012. Vícejazyčné texty se soustřeďují na postavu sv. Františka Xaverského ve výtvarném umění v českém i širším dobovém kontextu.

Z obsahu: Relikty kultu sv.Františka Xaverského v Kutné Hoře v 17. a 18. století. Xaveriánská legenda v středoevropském a českém písemnictví raného novověku. F.Xaverský na školních scénách české jezuitské provincie. Sv.František Xaverský v emblematických vyobrazeních olomouckého jezuitského tisku z roku 1663. Ikonografické zobrazení Frantičška Xaverského v barokní kamenné skulptuře na území střední a jižní Moravy. Obraz sv.Františka Xaverského od J.J.Heinische pro uherskohradištské jezuity.

Untertitel: Zpráva historická o životě sv.Jana Nepomuckého aneb Podoby barokního překladu.

Jádrem monografie je kritická edice dobového barokního životopisu sv. Jana Nepomuckého z pera jezuity Maxmiliána Wietrowského (1729), a to paralelně latinského originálu i dobového českého překladu. Edici doprovází rozsáhlá studie přinášející Wietrowského biografii, analýzu vzniku jeho díla v kontextu nepomucenského kultu v době světcovy kanonizace a rozbor českého překladu na pozadí dobových trendů v překladatelství.  

Untertitel: Život a mučednická smrt páterů Jana Buly a Václava Drboly od Babic.

Je třicátého dubna 1951. Pro faráře Jana Bulu si do Rokytnice na Třebíčsku přijíždí tajná policie. Čeká ho cesta do vyšetřovny v Jihlavě, kruté mučení a v květnu 1952 poprava. Stejný osud stihne i faráře Václava Drbolu, který předtím bude rovněž brutálně mučen. Drbola je zatčen sedmnáctého června 1951 na faře v Babicích. Je to osudové místo, hned vedle se nachází škola, do níž o několik týdnů později vniknou ozbrojení muži a zastřelí tři místní funkcionáře. Přestože Drbola i Bula jsou v době tragédie již ve vězení, budou za útok souzeni. Stejně jako další: odsouzených nakonec bude více než sto, z toho jedenáct dostane trest smrti. V září 2011 bylo zahájeno řízení o blahořečení Václava Drboly a Jana Buly. Publikaci doprovází bohatá obrazová příloha.

 Luděk Navara (nar. 1964) a Miroslav Kasáček (nar. 1937) už řadu let mapují bezpráví, kterých se dopouštěl komunistický režim. Po knihách Mlynáři od Babic (2008), Příběhy třetího odboje (2010), Volavčí sítě (2012) a předloňské biografické publikaci Na útěku o válečném letci a později jáchymovském vězni Josefu Bryksovi přicházejí s dramatickým příběhem dvou kněží popravených v padesátých letech: Jana Buly a Václava Drboly.

Untertitel: Kongregace a řeholní společnosti.

(lazaristi, oratoriáni, společnost Srdce Ježíšova, redemptoristé, saleziáni, těšitelé, bartolomiti, eucharistini, pallotini, obláti, verbisti, kongregace misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kalasantini, školští bratři, petrini, kongregace misionářů Nejsvětější Krve, kongregace misionářů sv. Michaela, ivaniti, mariáni, klaretini, saletini, společnost Miles Jesu a kamiliáni)     

Tomáš kardinál Špidlík (1919–2010), který se celoživotně zabýval patrologií a spiritualitou křesťanského Východu, se ve svém díle věnuje integrálnímu poznání: soustředí se na biblický pojem srdce, které zahrnuje nejen smyslový a rozumový rozměr, ale je středem osoby a zdrojem plnohodnotného lidského poznání. Prostřednictvím Božího působení, zejména milosti osvícení, posvěcování a proměňování do Boží podoby (zbožštění), se lidské poznání vtěluje do celého života, odhaluje duchovní smysl stvoření a je schopno sdělovat – skrze symbolické sdělení, podobně jako teologie a umění – nejvyšší Krásu druhým. Kardinál Špidlík vychází z řecké filosofické i biblické tradice, z řeckých otců i novějších ruských myslitelů, vede k respektu před Božím tajemstvím a varuje před jednostranným racionalismem.

Dvě století nás dělí od života Tomáše Jurena, dnes téměř zapomenutého evangelického kazatele, kantora, písmáka, výtvarníka a skladatele. Působil na mnoha místech Novoměstska, Bystřicka a Kunštátska, tam všude zněla jeho kázání i hudba. Kniha se snaží připomenout dobu, mentalitu lidí, vztah mezi jednotlivými společenskými vrstvami a především náboženskými konfesemi. Přelom osmnáctého a devatenáctého století je dobou nástupu lidového protestantismu, náboženského probuzení, šířícího se hlásání evangelia na shromážděních pořádaných zpravidla pod širým nebem. Tím vším procházel i Tomáš Juren a spolu s ním se ten vzdálený svět pokusíme oživit i my.

Z obsahu: Počátky reformního kazatelství v českých zemích ve 3. čtvrtině 14. století. The polemic against Hussite Doctrine in the Writings of Stanislaw of Skarbimierz. Vybraná kázání Jana Jeronýma z Prahy v kontextu jeho italského působení. Nad středočeskými svátečními postilami v husitství a ultrakvismu. Sermo de die judicii Jana Milicza z Kromierzyža w polskich rekopisach z XV w. i jego adaptacia. Beitr. in Tschechisch und Polnisch.

Jiřina Šedinová (*1946) vystudovala historii a hebraistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v době, která bádání na poli židovské kultury nepřála. Navzdory tomu se Jiřina Šedinová věnovala studiu raně moderní židovské historiografie a poezii s historickou tématikou a dosáhla publikačních výsledků, jež jsou i dnes mezinárodně oceňovány. Přítomný svazek, který je věnován k jejím sedmdesátým narozeninám, je však především odrazem její pedagogické práce, jíž se začala věnovat poté, co se v roce 1998 habilitovala na své alma mater a začala zde působit. Česká hebraistika, zahrnující stejnojmenný obor na FF UK a v různé míře spřízněné obory na dalších českých a moravských univerzitách, je dnes již pevně ustaveným oborem do značné míry právě díky jubilantčině bohaté pedagogické činnosti, jakož i jejím překladatelským a odborně ‑popularizačním aktivitám. Ve střední a mladší generaci našich hebraistů lze jen stěží najít někoho, kdo by nebyl studentem Jiřiny Šedinové, což je výmluvným důkazem jejích zásluh. Tento svazek, nazvaný Dvarim meatim (Pár slov), je jen symbolickým poděkováním jubilantce za její dlouhotrvající úsilí a přáním mnoha sil do dalších let.

Untertitel: Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara.

Kniha je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu. Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti. Doležal se věnuje nejen epizodám z Toufarova studentského či kněžského života, ale pokouší se nahlédnout i jeho přemýšlení o samotném tajemném pohybu číhošťského křížku. Rekonstruuje průběh únosu a výslechů ve Valadicích, hledá místo knězova skonu a svědkyni jeho posledních hodin života, mapuje vznik propagandistického filmu Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází či podává pohled do nitra estébácké mašinerie skrze životní příběh příslušníka StB Ladislava Máchy, Toufarova spoluvraha.

Studie o postavení nekatolických církví v Československu po válce a za komunistického režimu.

Na základě badatelské práce v archivech církví, teologických fakult, státních i komunistických institucí a mezinárodních ekumenických grémií přinášejí nový pohled na poválečné a poúnorové poměry i na pohyb v letech šedesátých. Církve nevidí jen jako pasivní objekt více či méně represivní politiky, ale též jako spolutvůrce svých osudů.

Zvláštní pozornost věnují postavě mezinárodně uznávaného teologa a dlouholetého děkana Komenského evangelické bohoslovecké fakulty Josefa Lukla Hromádky. Zkoumají motivy jeho vstřícného přístupu ke komunistickému režimu i dopady jeho angažmá na orientaci a sebepochopení církví v Československu i na mezinárodní scéně.

Kniha se věnuje vývoji fenoménu tajného evangelictví v pobělohorském období v prostoru východních Čech (tehdejší Chrudimský kraj), přičemž se snaží pojmenovat konkrétní faktory, které vedly k jeho přežívání.

V první části publikace, postavené především na analýze archivních pramenů hromadné evidence ze 17. a 18. století, se autor zabývá například proměnami církevní správy na Chrudimsku, vývojem podílu nekatolíků v daném období, jejich obrannými strategiemi vůči moci oficiální církve a státního aparátu či problematikou náboženské emigrace.

Druhá část knihy pak tvoří mikrohistorickou sondu do náboženských poměrů na východočeském panství Rychmburk, které je takřka ideálním prostorem pro sledování konfesijních interakcí či osudů konkrétních jednotlivců v nábožensky smíšeném prostředí.