Literaturwissenschaft

Další číslo Studií o rukopisech (XLIV, 2014) je věnováno životnímu jubileu významného českého kodikologa Stanislava Petra.

Pětisetstránkový svazek přináší studie věnované mimo jiné rozšíření spisu Lumen anime ve středoevropských knihovnách, rozboru listáře Jana z Jenštějna či doposud neznámému památníku Jana Rejcharta ze Štampachu.

Nedílnou součástí svazku jsou i recenze nové kodikologické literatury a bibliografie prací S. Petra.

Untertitel: Hledání architextu).

V současné tuzemské beletrii se objevuje hned několik próz, které bývají charakterizovány - ať už svými autory nebo literární kritikou - jako apokryfy či apokryfní. Tyto prózy se totiž zakládají na subverzním a kontroverzním přepracování a doplňování známých příběhů, čímž se řadí k tradici, za jejíž počátky v českém kontextu bývají považovány především kratší texty Karla Čapka vydané souhrnně v Knize apokryfu v roce 1945. Monogra fie Literární apokryfy v novější české próze se však nezabývá literárními apokryfy v historické perspektivě, nýbrž je nahlíží a ohledává jako speci fický žánr intertextuality. V jednotlivých studiích se tak autor pokouší postihnout architext literárních apokryfů a hledá jejich společné, příbuzné či podobné vlastnosti v různých strukturních rovinách: zkoumá povahu kvantitativních a významových mezitextových transformací, zabývá se apokryfními proměnami předloh na úrovni motivu a postav, všímá si příznačných jazykových a stylových rysů apokryfních próz nebo jejich alegorické dimenze a neopomíjí ani žánrotvorné působení některých paratextů.

O vlivu, jaký má dílo naší přední znalkyně antické kultury Evy Stehlíkové na českou kulturu napříč obory a na mladší akademickou generaci, svědčí nedávno vydaný sborník Ad honorem Eva Stehlíková o téměř šesti stech stranách a několika desítkách přispěvatelů. Evě Stehlíkové nejde nikdy o „antiku pro antiku“, ale o to, jak dnes působí. Proto se ve svých textech shrnutých do této knihy zabývá nejčastěji texty divadelními, v nichž je tato „kontaktnost“ největší.

Z literárních textů volí ty, které mají podle jejího názoru tuto „kontaktní“ potenci, tuto „nadčasovost“. Proto je v knize prezentován Catullus coby milostný lyrik a polemik, Martialis coby ironický epigramatik, Ovidius coby hravý erotik, pozdní básníci coby autoři literárních hříček, ale i „opovrhovaný“ a „otravný“ Horatius jako živý komentátor své doby a vypravěč příběhů.

Česká literatura je velice bohatou na mnoho dobrých autorů a děl, avšak ne všichni, kteří stáli na vrcholu úspěchu a byli ve své době obdivováni, jsou dnešnímu čtenáři známi. Přitom nehovoříme jen tak o nějakých autorech, ale třeba i o autoru prvního českého sociálního románu Gustavu Pflegrovi, humoristovi Bedřichu Moserovi, který dokázal přebrat Borovskému Šotka, anebo o Bohumilu Baušem, který dal naší literatuře jeden z nejlépe sestavených a umělecky hodnotných Herbářů, jaké kdy u nás vyšly. Kromě nich se však také zapomnělo na mnoho významných tiskařů, nakladatelů a knihkupců, na jejichž obchodních tradicích a strategiích stavíme dodnes.

Kniha Pozapomenuté osobnosti české literatury přináší celkem třicet životopisných medailonů spisovatelů, tiskařů, nakladatelů a knihkupců, na které se pozapomnělo, ale kteří často obětovali naší literatuře celý život, někdy doslovně. Publikace je doplněna jak četnou fotografickou přílohou, tak také textovými ukázkami děl několika uvedených autorů.

Tento svazek zpřístupňuje první část Komenského zásadního a nejrozsáhlejšího díla, Obecné porady o nápravě věcí lidských. Jde o kritické vydání textu zachovaného v převážně rukopisné podobě a objeveného až ve 30. letech 20. století; součástí jsou filologické i věcné komen­ táře, ediční úvody k jednotlivým spisům a další odborný aparát. Úvod přibližuje základní ideje tohoto díla, historii jeho vzniku i další osudy. Svazek dále obsahuje tři úvodní práce Obecné porady. Po dedikaci Světlům Evropy následuje Panegersia (Všeobecné probouzení, první část díla) – návrh na svolání všeobecné porady – a Panaugia (Všeobecné osvěcování, druhá část), systematický výklad metafyziky světla.

Untertitel: Poetický svět raného Majakovského prizmatem lingvistické analýzy.

Kniha je věnována ranému básnickému a částečně i výtvarnému dílu jednoho z nejvýznamnějších ruských básníků 20. století Vladimíra V. Majakovského (1893–1930), které hodnotí nikoli pohledem literárněvědným, nýbrž prizmatem lingvistiky. Majakovského vybrané verše z doby do roku 1920 a jeho plakáty ze stejného období jsou podrobeny zevrubné lingvistické analýze s přihlédnutím ke třem dominantním rysům autorovy tvorby tohoto období: zájmenům, metafoře a užití úderných hesel, která se objevují jak v autorových slovesných, tak výtvarných počinech. Kniha, která v rámci českého bádání představuje jednu z prvních lingvisticky zaměřených sond do Majakovského díla, má zároveň v širším pohledu ambice poodkrýt možnosti, jež lingvistická analýza skýtá pro dekódování poetického textu obecně.

Podtitul: Česká literatura první dekády 21. století v souvislostech a interpretacích.

Svazek navazuje na publikaci V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích, připravenou Ústavem pro českou literaturu AV ČR a vydanou Nakladatelstvím Academia v roce 2008.

Vedle souhrnných analýz literárního života a nejdůležitějších tendencí a proměn tvorby na počátku nového milénia zahrnuje také interpretace téměř stovky vybraných děl od předních odborníků na současnou českou literaturu. Čtenáři tak nabízí souhrn základních informací, ale také sérii individuálních pohledů na básnické, prozaické a dramatické texty, které v uplynulém desetiletí zanechaly svou stopu v české literatuře.

Literární vědec, historik a kritik, emeritní profesor estetiky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích Aleš Haman shrnul do své nové knihy texty, které od konce padesátých let po současnost věnoval dílu „tří stálic“ české literatury posledních dvou století: Jana Nerudy, Karla Čapka a Milana Kundery.

„Studie věnované próze těchto tří literárních osobností si kladou za cíl ukázat, co zakládá jejich významnou pozici nejen v české, nýbrž i ve světové próze, co z jejich díla může představovat důležité mezníky na cestě naší prózy k modernímu písemnictví,“ píše autor v předmluvě.   

Untertitel: Úvod povahopisný.

Tato monografie se soustředí na vykreslení literárních snah Vl. Macury od juvenilní básnické tvorby v časech ostravského mládí přes léta studentská až po dobu, kdy se stal uznávaným sémiotikem a spisovatelem. Analyzuje jeho odborné publikace, které zásadně proměnily naše vnímání českého národního obrození i kulturu socialistickou, a věnuje se také vývojovým proměnám jeho díla prozaického. Cílem je zachytit celoživotní jednotu postoje a tvorby, propojování seriózní literární a vědecké práce se smyslem pro hru a mystifikaci chápanou jako akt kreativní semiózy.

Kniha Čtení o Jaroslavu Haškovi představuje v chronologickém uspořádání kritické, polemické a bilanční články, které reagovaly na události posledních let života Jaroslava Haška, na jeho smrt, na vydávání, zpracovávání a recepci jeho děl, především Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Texty z let 1919–1948 dokumentují pestrý a v mnohém protikladný dobový ohlas autorovy osobité tvorby i životní a mystifikační aktivity. Výběr z rozsáhlé literatury předmětu připomíná příspěvky a autory známé více (mj. Ivan Olbracht, Max Brod, Jaroslav Durych, Viktor Dyk, F. X. Šalda, Karel Poláček, Václav Černý, Jan Grossman) i méně (Jaroslav Kolman Cassius, J. O. Novotný, Stanislav Lom, Bohuslav Koutník, František Kovárna, Jan Löwenbach, Jindřich Pinkava aj.).

Antologie se soustředí na období, kdy se ve výkyvech a v sepětí s různorodými politickými a uměleckými směry a postoji utvářel kritický a literárněhistorický obraz Haškova díla.

Roman Karl Scholz se narodil v Šumperku v roce 1912. Po maturitě, v roce 1930, vstoupil do augustiniánského kláštera v Klosterneuburgu u Vídně, vystudoval zde teologii, stal se kanovníkem, knězem, profesorem teologie a působil také jako farář ve Vídni. Zpočátku sympatizoval s myšlenkami národního socialismu, přicházejícími z Německa, po 'Anschlussu' Rakouska se coby přesvědčený rakouský patriot a katolík stal Hitlerovým odpůrcem a organizátorem odbojového hnutí. V červenci 1940 byla jeho odbojová skupina zlikvidována gestapem, Scholz byl zatčen a po čtyřech letech věznění v květnu 1944 popraven. Ve vězení napsal mnoho básní a román Goneril (1942), který nyní poprvé vychází v českém překladu. Text in Deutsch.

Rodiště literátů v regionu, jejich studia na zdejších školách, jejich pobyty a působení, návštěvy, literární tvorba spjatá se Svitavskem, místa a osoby regionu zobrazené v dílech literátů, ale i pomníky či sochy, pověsti, to vše bylo předmětem autorova zájmu.

Tato publikace si nedělá ambice podat podrobnou a vyčerpávající literární historii regionu, nic méně shromažďování materiálů pro tuto práci trvalo autorovi více než dvacet let.

Kniha předkládá nejen literární místopis Svitavska, ale také slovník autorů spjatých s tímto regionem. V neposlední řadě nabízí i náměty na literární procházky, toulky či putování.

Další svazek Acta Comeniana přináší sedm studií, které se převážně zabývají tématy z intelektuálních dějin 16.–18. století. Vedle analýzy nově objevených vatikánských pramenů k ranému vlivu antitrinitáře J. Palaeologa se zabývají i vlivem F. Patriziho na J. A. Komenského a jeho herbornského učitele J. H. Alsteda, dosud neidentifikovaným spisem Alstedova spolupracovníka J. H. Bisterfelda, cestopisem o Islandu z pera Daniela Vettera, korespondenční sítí slezského učence Sachse von Lewenheimb, domnělým rozporem mezi Leibnizovým a Humeovým pojetím kauzality a literárním zpodobením exilu a postavy Komenského v české produkci 19. století. Recenzní rubrika přináší třináct recenzí novější české, německé, anglické a polské odborné literatury. V anglickém a německém jazyce.

Jiří Trávníček se už řadu let zabývá čtenářstvím. Jeho publikace, založené na kvantitativním výzkumu (Čteme? a Čtenáři a internauti), přinesly po mnoha letech konečně důležitá data o oblasti, která zůstávala stranou zájmu literární vědy. Lidé od knihy pak představují další krok v tomto směru. Nejde již o sumu dat ani o odbornou disputaci, ale o jednotlivé čtenářské životopisy konkrétních lidí (celkem jich je 33), jak je sami narátoři zaznamenali, editor zapsal a upravil.
Jsou zde zastoupeni spisovatelé (například S. Monyová, J. H. Krchovský a A. Bajaja), nakladatelé (F. Tomáš, J. Padevět, J. Říha), překladatelé (například H. Stachová či J. Pelán), editoři (M. Machovec, P. Voit), knihkupci (P. Bouda, J. Kanzelsberger), propagátoři knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritici a vědci (O. Horák, J. Med ad.) a knihovníci (H. Hanáčková, L. Kurka, T. Řehák ad.).
Každá z biografií sleduje nejen jejich individuální čtenářský vývoj (jaké knihy kdy četli, které byly ty iniciační, ke kterým se vracejí, které odvrhli, co je ovlivnilo), ale současně i jejich reflexi vlastní profese; v závěru pak dochází i na výhled do budoucna — jak bude vypadat čtenářská kultura (knihy, čtení, knihovny, knižní trh) za padesát let?

Kniha navazuje na předchozí publikaci Die Wiener Wochenschrift Die Zeit (1894–1904) als Mittler zwischen der Tschechischen und Wiener Moderne (Praha – Vídeň 2011), která v interpretaci a dokumentech přinesla syntetický pohled na spolupráci představitelů české literární a politické moderny s redakčním okruhem vídeňského týdeníku Die Zeit. V tomto svazku je prvotní česko-vídeňské zaměření rozšířeno o širší komparativní perspektivu: čtrnáct studií od mezinárodního kolektivu autorů (z ČR, Rakouska, Německa a Polska) je soustředěno na působení představitelů berlínské, vídeňské, české, českoněmecké, ukrajinské, polské a jihoslovanské umělecké moderny v týdeníku Die Zeit. Literárněhistorický a uměnohistorický pohled je rozšířen o další témata, která byla v časopise hojně zastoupena: hospodářství, sociologii, politiku, antisemitismus a ženskou otázku. Jednotlivé studie se zaměřují na osobnosti, které prostřednictvím Die Zeit mohly, mnohdy poprvé nebo poprvé s větší razancí, vstoupit do vídeňského a potažmo i středoevropského kontextu.