Literaturwissenschaft

Název publikace Sochař a architekt. Korespondence Františka Bílka s Josefem Fantou parafrázuje titul vydaný roku 1948, uveřejňující tehdy korespondenci Bílka s básníkem Juliem Zeyerem. Právě prostřednictvím Zeyera a Zdenky Braunerové se mladý Bílek seznámil též s architektem Josefem Fantou (1856–1954).

Povaha jejich epizodického (a příznačně ambivalentního) přátelství a jeho význam pro Bílkovu tvorbu dosud nebyly předmětem badatelského zájmu. Jejich vzájemná korespondence obsahuje množství neznámých informací týkajících se především sochařova raného tvůrčího období a ozřejmuje okolnosti některých jeho důležitých zakázek. Komentovaná edice dopisů obou umělců je uvedena souborem několika vybraných, dosud rovněž nepublikovaných písemností přibližujících Bílkovy nesnadné začátky včetně jeho vlastního popisu pověstné osudové konfrontace s Josefem Václavem Myslbekem v září 1892. S cílem zpřístupnit Bílkovu pozoruhodnou osobnost a jeho dílo i zahraničním badatelům je celá publikace dvojjazyčná; do angličtiny tak byly přeloženy i transkribované dopisy.

Edice dosud nepublikované vzájemné korespondence sochaře Františka Bílka (1872−1941) a architekta Josefa Fanty (1856−1954) obsahuje množství neznámých informací o Bílkově raném tvůrčím období a některých jeho důležitých zakázkách.

Noviny, časopisy a knižní publikace, které vycházely v letech 1939–1945 za tzv. Protektorátu a česky v zahraničí, charakterizuje literární historik Jiří Brabec v jejich základním směřování, okruhu spolupracovníků a na příkladech profilujících příspěvků. Knihu tvoří abecedně řazená monografická hesla. Duchovní klima válečné doby skládají denní listy, periodika zaměřená k politice, zábavě, vědecké nebo náboženské osvětě či časopisy věnující se různým druhům umění. Vedle sborníků, antologií a almanachů domácích a exilových vydavatelů jsou představeny i počiny kolaborantské, oslavující okupační správu a šířící antisemitismus.

Monografie se pokouší charakterizovat psychologický román jako žánr v jeho vývojových proměnách. Ovšem hlavním cílem je tyto odborné informace didakticky transformovat do literárněvýchovného učiva na střední škole (zejména gymnaziálního typu) a navrhnout didaktické (konstruktivisticky pojaté) postupy k osvojení daného učiva. Monografie je koncipována tak, aby zodpovídala tři na sebe navazující otázky. Proč? Co? Jak? Proč vyučovat, číst, interpretovat psychologický román? Co je ve středoškolských učebnicích literární výchovy pokládáno za učivo o českém psychologickém románu? Jak interpretačně pracovat s texty tohoto žánru? Přílohová část monografie zahrnuje odučené výukové lekce včetně autentických žákovských výstupů.

Monografie sleduje židovskou náboženskou tematizaci buddhismu od konce 18. století až po současnost. Činí tak za pomoci podrobné textové analýzy, jejímž cílem je ukázat základní osy kontextualizace buddhismu v židovských náboženských textech a jeho místo v moderním judaismu. Autor předkládá tři na sebe navazující modely fungování buddhismu v židovské náboženské literatuře. Buddhismus jako nástroj polemiky a sebedefinice, jako formu spirituality plně kompatibilní s judaismem a jako náboženský konkurent judaismu představující ohrožení jeho sociální i ideové integrity. Zatímco k rozličným aspektům židovské náboženské tematizace křesťanství či islámu existuje bohatá akademická literatura, role, kterou v různých podobách moderního judaismu sehrává buddhismus, byla akademiky až doposud buď přehlížena, nebo v lepším případě redukována na fenomén JUBU (Jewish Buddhists). Cílem předkládané práce je přispět k zaplnění této mezery.

Literární monografie představuje se zřetelem k literárnímu kontextu autorův život a dobovou literárněhistorickou a literárněkritickou reflexi jeho próz a hodnotí reprezentativní oblastí Šmídovy tvorby: téma soužití Čechů a Němců v západních Sudetech, originální inovativní vztah k regionálním a lokálním pověstem Šumavy a Podkrušnohoří a také komično textů odkazující k humoristické tradici české literatury. Kniha ukazuje Šmídovo dílo jako nepominutelný autorský vklad nejen do kultury západočeského regionu, ale i do české národní literatury, představuje autorův nepředsudečný postoj k hodnotě vlastenectví ve smyslu novodobého zemského patriotismu

ruská periodika 18. století = Catalogue of Russian Early Printed Books from the Slavonic Library Collections Printed in the Cyrillic. 4th Volume. Books (1795–1800), Russian Periodicals Produced in the 18th Century.

The fourth (final) volume of the Russian early printed books catalogue is derived from Slavonic Library’s collection of books printed in Cyrillic. Specifically, this volume contains information about books published in Russia in the final years of the 18th century (1796–1800). This period, roughly corresponding to the reign of Tsar Paul I (1796–1801), was very unfavourable for printing, the book trade, and written and literary production. This was due to the introduction of strict censorship and a system of state control over literature. This era culminated in a complete ban on importing books and periodicals into Russia and a prohibition on the operation of private printing houses.

This fourth volume begins with a scientific study of materials from the A.F. Smirdin collection housed in the Slavonic Library, Prague. This introductory study examines problems associated with book printing, the book trade, and publishing in Russia between 1796 and 1800. The study also outlines the legacy of A. F. Smirdin (1795–1857): a prominent Russian bookseller, publisher, bibliographer and bibliophile.

Tento svazek řady Prameny české etymologie je věnován moravskému jazykovědci Antonínu Matzenauerovi (1823-1893). Pojednává na dobovém pozadí o jeho životě a díle, přináší edici jeho známé korespondence a obsahuje soupis jeho spisů.dci Antonínu Matzenauerovi (1823-1893). Pojednává na dobovém pozadí o jeho životě a díle, přináší edici jeho známé korespondence a obsahuje soupis jeho spisů.

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby? Anebo naopak právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje nebo i trvaleji neguje, což v důsledku určuje, zda se ono dílo stane kanonickým, či antikanonickým?

V první části knihy nabízí autor několik teoretických studií, jež se pokoušejí postihnout možné obecné prvky stylu, jako jsou rytmus, rozpornost nebo „rozepře“, figurace, slovník atd. Využívá přitom metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (John Searle či Donald Davidson), neopragmatismu (Richard Rorty) nebo francouzského poststrukturalismu (Jean-François Lyotard). Ve druhé části pak v několika případových studiích zkoumá konkrétní poetiky autorů, a to jak těch, jejichž díla se stala kanonickými (Jaroslav Hašek či Milan Kundera), tak i těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost a jejichž poetiky byly definovány jako menšinové či okrajové, byť se jejich uznání v čase posouvalo (Ladislav Klíma, Jaroslav Durych či Karel Schulz).

Publikace zahrnuje vybraná stěžejní témata, která se vztahují k vývoji české literatury 19. století, české písemnictví je sledováno na pozadí historického a kulturního dění dané doby. Výkladové pasáže jsou prokládány kratšími literárními ukázkami, otázkami a úkoly. Rozsáhlejší ukázky z tvorby stěžejních autorů jsou místěny v souboru na CD, ten zahrnuje i obrazový a zvukový materiál k poznání dobového výtvarného umění a hudby.

Kniha o jedné méně známé a literárněhistoricky dosud pomíjené básnické skupině (Jan Řezáč, Josef Prošek, Jaroslav Rychlý a Miloš Hájek), která fungovala ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Autoři navazovali  především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované – vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 – jsou shromážděny v tomto svazku.

Zdrojem pohádky je častý sen nějakých v historii ztracených jednotlivých dětí, který se pak vyprávěný objevil v různých variacích ve folklóru a mohl být následně zapsán či přepsán sběratelem. Ideální konfigurace: rodiče vyprávějí nebo čtou před spaním jinému, svému dítěti takovou pohádku, o níž nevědomě tuší, že mu její problematika „straší“ v hlavě, že by se mu mohla zdát; tím mu indukují takový průběh snu, kde budou moci být latentní témata probrána a který většinou skončí happy endem.

Miliony mrtvých na frontách i v zázemí, rozpad tří mocných říší, na jejichž troskách vznikly nové, politicky však nepříliš stabilní státy s výrazným multietnickým charakterem, ztráta starých jistot a konec staletími budovaného řádu věcí – to jsou jen ty nejpodstatnější důsledky světového konfliktu, jehož rozměry si v roce 1914 jen stěží kdo dokázal představit. V roce stého výročí vypuknutí Velké války sestavili odborníci z Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Katedry slavistiky Filologické fakulty Bělehradské univerzity v Srbsku kolektivní monografii, která přináší nový pohled na ozvěny této události v kultuře, literatuře a kulturní historii nejen Čechů a Srbů, ale i šířeji slovanských národů.

Kniha je souborem fejetonů o spisovatelích těchto území. Vzhledem k tomu, že obě země byly vždy mnohonárodnostní, neomezuje se předkládaná publikace pouze na literáty české. Vedle nich autor upozorňuje rovněž na básníky a prozaiky polského a německého původu. Kniha má číslo dvě, navazuje tak na první svazek, jenž vyšel roku 2009. Autor je doprovází vlastními fotografiemi. Předložené příspěvky jsou fejetony, jenž mají nejen zpřístupnit a objasnit spisovatele a jeho dílo, ale také obnovit a pozvednout opomíjený fejetonový žánr.

Jiří Němec (1932‒2001) patřil od konce padesátých do první poloviny osmdesátých let k nejvýraznějším postavám kulturního a intelektuálního života. Byl jedním z iniciátorů tzv. Ekumenického semináře v Jirchářích, který se stal první veřejnou platformou svobodného náboženského, filozofického a kulturního dialogu v komunistickém Československu, a účastnil se příprav tzv. Díla koncilové obnovy, sdružení usilujícího o uvedení myšlenek II. vatikánského koncilu do každodenního života katolické církve. Po roce 1968 spoluvytvářel paralelní kulturní a filozofické aktivity, ať už šlo o tehdy pololegální či ilegální studijní či diskusní kroužky, nebo o literární, hudební či výtvarné dění formujícího se tzv. českého undergroundu. V roce 1976 patřil k nejužšímu kruhu iniciátorů a organizátorů Charty 77 a bezprostředně se podílel na formulaci jejího prohlášení, byl rovněž mezi prvními členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Je autorem desítek studií a článků z oblasti filozofie, literatury a psychologie (jejich souborné vydání se připravuje). Překladatelskou a redakční činností zprostředkovával aktuální i do té doby v Československu neznámá filozofická a teologická díla (Blondel, Teilhard de Chardin, Eliade, Foucault, Gadamer, Gebsattel, Heidegger, Tresmontant aj.). První verze této bibliografie, již uveřejnil před necelým čtvrtstoletím časopis Kritický sborník (roč. 18, 1999, č. 4, s. 63–94), obsahovala celkem 306 položek. Nynější soupis je oproti tehdejšímu více než dvojnásobně rozšířen. Značnou část textů uvedených v bibliografii tvoří publikace samizdatových vydavatelství, dílen či edic, soukromé tisky či jiná „inedita“.