Kunst

The book examining the work of Pablo Picasso, Grey Head (Dora Maar) of 1941, opens the new edition series Three Perspectives on One Artwork issued by the Collection of Art after 1945 of the National Gallery in Prague. This series focuses on the current reception of works and methodological perspectives. The artwork is part of a portrait series dedicated to the photographer Dora Maar, who was Picasso’s life partner from the mid-1930s. She became a symbol of the "weeping woman" in his paintings, under the weight of historical events, as well as her toxic relationship with the artist. The publication aims to sensitively introduce Dora Maar and present Picassos work within the context of the postwar art collection and the journey the artwork took to arrive at the NGP. The research texts examine the painting within the context of private collections and outline the importance of Picasso’s legacy for postwar art in Czechoslovakia.

Odhalte fascinující svět uměleckého portrétu. Prostřednictvím děl ze sbírek NGP poznáte proměny zobrazení i různorodé výtvarné vyjadřovací prostředky používané ke znázornění lidské tváře a těla napříč staletími. Proč lidé odpradávna toužili trvale zachytit svoji podobu, náladu či hnutí mysli? Zkuste nalézt odpovědi, inspiraci a zajímavé souvislosti pomocí tohoto nového obrazového atlasu.

Chápání umělecké tvorby jako autonomní činnosti s vlastními pravidly a také kritérii hodnocení úspěchu se dnes zdá být takřka přirozené, jeho nesamozřejmost si uvědomujeme snad nejčastěji při soudních procesech vedených proti autorům děl s kontroverzním obsahem. Bývaly ovšem doby, kdy ani svět umění nebyl v pohledu na autonomii své produkce jednotný – primát estetična při hodnocení se musel prosadit ve spletitých diskusích nad konkrétními díly. Těžiště těchto negociací autoři knihy hledají v období počátků parlamentarismu na našem území, kdy rostoucí sebevědomí umělecké sféry vyjadřovala nejen samotná produkce, ale například i budování reprezentativních veřejných prostorů (pražské Národní divadlo, Rudolfinum). Mezioborový výzkum, inspirovaný sociologickým a literárněhistorickým studiem autonomizace umění francouzského (P. Bourdieu, M. Einfalt), je zaměřen na kritický ohlas literární, výtvarné a hudební produkce, která v letech 1859 až 1892 vzbuzovala otázky související se závazky tvůrců ke společnosti. Současně sleduje proměny samotné kritiky, která rostoucí míru autonomie reflektovala a ujasňovala si při tom vlastní vztahy k publiku a tvůrcům. Kolektivní monografie představuje výsledky zkoumání dobových periodik a dalších pramenů včetně archivních, které umožňují zachytit soudobou kritickou praxi v celé její šíři. Výklad je doplněn obrazovou přílohou prezentující kromě diskutovaných výtvarných děl také dobově typické formy propagace umělecké produkce.

První komplexní monografie českého sochaře a vizuálního umělce Matěje Franka ( 1989-)přestavuje jeho volnou tvorbu, participativní i interaktivní projekty. Frank se opakovaně vrací k tradičním materiálům (dřevo, kov, papír) a základním otázkám, soustředí se na osobní prožitek a jeho sdílení. Vedle sochařské práce je spojen především se zvukovým uměním a kresbou. Statický objekt s pomocí performativních forem oživuje a nabízí reflexi, činí součástí veřejného prostoru. Zájmu o něj odpovídá také enigmatický název publikace, připravené v souvislosti s monografickou výstavou autora (Opava, CZ, 2024). Pohybuje se dlouhodobě v mezinárodním prostředí, pobývá ve Vídni.

Výpravná monografie Elišky Rožátové ukazuje její odvážně experimentující dílo – sklářskou tvorbu charakteristickou expresivním způsobem propojování skla s kovem i dalšími materiály, návrhy a realizace v architektuře (mozaiky a vitráže), instalace v krajině reagující na přírodní procesy, a také její dosud málo známou, avšak výraznou malířskou tvorbu. Tato kniha je prvním komplexním zpracováním jejího vrstevnatého a v mnoha směrech novátorského díla z let 1964–2024.

Johann Ferdinand Schor je autorem vůbec prvního textu přednášek o architektuře dochovaného v Čechách. Jeho Úvod do civilního stavitelství představuje jedinečný doklad recepce klasické traktátové literatury a zároveň přetrvávající didaktické funkce traktátů ještě i na sklonku baroka. Samotné Schorovy texty nadto odrážejí stylovou proměnu kolem poloviny 18. století, která začíná pod vlivem klasicizujících tendencí tíhnout ke zjednodušení forem. Centrálním tématem manuskriptu Anfangs-Gründe der Bürgerlichen Bau-Kunst oder Architectur je tak krása a její základní předpoklady. Zejména v těchto pasážích se Johann Ferdinand Schor jeví jako pozoruhodná osobnost, schopná překlenout propast mezi vrcholně barokní zálibou v dekoraci, respektive syntetizující tvorbou svých současníků, a rodícím se novým stylem. Publikace obsahuje komentovanou edici Schorových přednášek a jejich podrobnou analýzu.

Vyučený nástrojař Milan Míšek (1924-1999) a absolvent ateliéru keramiky pražské VŠUP Bohumil Míra (1927-2011) spojili síly poprvé v roce 1963, kdy vytvořili pozoruhodný návrh skříně diesel-elektrické lokomotivy DE 1435 (později řada T478.3 ČSD), přezdívané "brejlovec". Následně rozvinuli pozoruhodnou designérskou tvorbu pro několik závodů podniku TESLA (magnetofony, televizní kamery, mixážní a řídící pracoviště, říční radiolokátor, letištní anténní domek atd.). Kromě toho dále pracovali individuálně (radiopřijímače B. Míry pro bratislavskou Teslu atd.). Díky svým schopnostem (Míškova zručnost a technická erudice, Mírovy modelářské schopnosti), talentu, intuici, smyslem pro spolupráci s konstruktéry i pro osobité výtvarné pojetí a nadsázku, se řadí k nejpozoruhodnějším představitelům nejen českého průmyslového designu 2. poloviny 20. století.

Marianna Čunderlíková sa do výtvarného umenia takrečeno rovno narodila. Presnejšie napísané, narodila so roku 1971 rodičom Anastázii Miertušovej (1927-2002) a Mariánovi Čunderlíkovi (1926-1983), teda nepochybne rešpektovaným slovenským výtvarným umelcom.

Další svazek ediční řady Etnologické studie je věnován fenoménu kameniny na Moravě jako významnému rukodělnému odvětví, které sehrálo důležité místo v produkci keramiky v 19. století jak z hlediska kulturně historického, tak i hospodářského. Publikace přináší přehled výroby kameniny na Moravě, jejíž počátky jsou spojeny manufakturou v Bystřici pod Hostýnem. Po jejím zániku kameninu vyrábělo několik podniků v Hostýnských vrších a v Kopřivnici. Významným střediskem výroby se stalo Znojemsko (Vranov nad Dyjí, Kravsko, Znojmo), kde se nacházely zdroje bílé hlíny, základní suroviny. Ještě po polovině 19. století vznikla továrna v Olomučanech u Blanska, která patřila k předním výrobcům jak umělecké, tak i tzv. „selské“ kameniny. Publikace představuje syntézu, která dokud v naší odborné literatuře chyběla. Bohatá obrazová dokumentace čerpající z muzejních sbírek napříč Moravou poslouží spolu s identifikací výrobků nejen muzejním pracovníkům, ale i dalším zájemcům o dějiny keramické výroby.

Kniha vycházející z dizertační práce zkoumá dějiny umění z neobvyklé perspektivy: stručně představuje nový příběh dějin umění, který postupně vznikal péčí českých historiček a historiků umění po roce 1989, text se však zaměřuje především na jednotlivé prostředky konstruování nového uměleckohistorického kánonu. Ačkoli tento termín dlouho nepatřil v oborových debatách k nejfrekventovanějším, představuje klíčový prostředek komunikace s veřejností. Kniha zkoumá celkem tři relevantní oblasti. Nejprve stálé expozice, které v průběhu devadesátých let otevírala česká, moravská a slezská muzea výtvarného umění, dále koncepty, jež měla k porozumění nově překládanému narativu dějin umění veřejnost, a konečně otázku, jak bylo poválečné české umění zpracováno v učivu základní školy, zejména v dějepisu a ve výtvarné výchově.

Historický oděv byl dosud představován z pohledu uměleckohistorického, historického nebo méně často archeologického. Publikace „Oděv vrcholného středověku: Od hmotných pramenů k rekonstrukci“ se zaměřuje na samotnou fyzickou podstatu oblékání našich předků a přibližuje problematiku jejich provedení. Kniha popisuje jednotlivé materiály uplatňované na oděvu včetně těch z dnešního pohledu méně obvyklých, dále jednotlivé způsoby sešívání, používané stehy a švy. Podrobně se věnuje proměnám střihové konstrukce a sleduje tak vývoj evropského oděvu od volných netvarovaných kusů až po individuálně krejčovsky pojednané kusy sledující a někdy i upravující tvar postavy. V rámci obrazového doprovodu jsou připojeny také experimentálně provedené ukázky, které dokládají možnost rekonstrukce daných příkladů př. pro edukační aktivity či výstavní projekty.

Výpravná publikace Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli je první ucelenou monografickou knihou zabývající se tímto stavebním objektem. Kniha se věnuje historii oprav a vlastnických vztahů ve 20. a 21. století, dějinám stavby i veškerého interiérového vybavení se zvláštním zřetelem na obnovu a restaurátorské práce z let 2011–2015, kdy zde probíhala kompletní obnova z evropských dotací. Zahrnuje zcela nové poznatky z archeologických a restaurátorských průzkumů, popisy četných historických graffiti tvořících jedinečnou výpověď místních gymnaziálních studentů i zde tvořících řemeslníků a umělců. Publikace dále zmiňuje ostatky piaristů a majitelů nedalekého zámku uložené v chrámové kryptě, zvonové vybavení i původní liturgické předměty a textilie zachované v depozitářích. Nové informace se vztahují také k autorství uměleckých děl, ikonografickým poznatkům o chrámovém mobiliáři i k zaniklé fresce. Knihu doprovázejí unikátní fotografie zachycující proměnu kostela a jeho vybavení při obnově i v ateliérech restaurátorů, další dosud neznámý obrazový materiál je získaný studiem archivních pramenů.

Pavel Reisenauer je známý především jako autor originálních titulních stran a ilustrací pro týdeník Respekt, které byly po desítky let nezaměnitelnou součástí českého mediálního prostoru. Téměř neznámá je však jeho volná tvorba, do níž patří obrazy, velkoformátové digitální tisky, knižní ilustrace, komiksy a také fotografie.

Reisenauerovo dílo je tak obrovské, že jeho šíře překvapila i ty, kdo Pavla dlouhé roky znali a podíleli se na této publikaci, tedy jeho kolegy a přátele. Až budete listovat touto knihou, naleznete pouhý zlomek jeho prací. Kromě reprodukovaných děl publikace obsahuje rovněž odborné texty a vzpomínky jeho přátel a spolupracovníků. Kniha vznikla jako pocta autorovi po jeho náhlém úmrtí v roce 2024 a u příležitosti výstavy v Museu Kampa.

Kniha uceleně zpracovává fenomén štukatérství renesance a manýrismu v Čechách a na Moravě. Památky, které lze zahrnout do této skupiny, vznikaly přibližně v letech 1150–1620. Podrobná topografická rešerše mapovala relevantní štuky dochované na území současné České republiky, vzhledem k legislativním možnostem. Jednotlivé stati/kapitoly však tímto teritoriem svázány nejsou, středoevropské a italské analogie jsou nastíněny jak v úvodní syntetizující části, tak v heslech výběrového katalogu, jež jsou koncipována jako autonomní stati prezentující nejvýznamnější lokality. Výzkum probíhal interdisciplinárně, ve spolupráci historiků umění, restaurátorů a technologů. Získané poznatky jsou souborně prezentovány v jednotlivých textech. Rozsáhlá publikace má silnou bázi v oblasti památkové péče, vedle odborné veřejnosti (včetně zahraničních badatelů) ji vzhledem k rozsáhlé obrazové příloze a exkluzivnímu grafickému zpracování ocení i širší veřejnost.

Dějiny kláštera cisterciáků v severočeském Oseku se začaly psát před více než osmi sty lety. První část knihy přibližuje historii kláštera od nejstarších dob po současnost a zasazuje ji do kontextu duchovního směřování cisterciáckého řádu. Druhá část, pojatá jako procházka po klášterním areálu, se zabývá jeho uměleckou výzdobou. Zvláštní pozornost je věnována ikonografii obrazů a soch zdobících prostory kostela Nanebevzetí Panny Marie. Opomenuty nejsou ani bohaté umělecké sbírky kláštera, jeho knihovna a pozoruhodné zahrady.