Kunst

Odborný katalog neoklasicistní aristokratické architektury na Moravě a ve Slezsku, zahrnující mimo jiné zámky Dačice, Lysice, Telč, Pernštejn, Vranov u Brna, Hradec nad Moravicí, Raduň, Schönwald v Jinošově, Náměšť nad Oslavou, kroměřížské zahrady Květná a Podzámecká, Uherčice, nebo voluptuární stavby v Lednicko-valtickém areálu a další sídla, zahrady a stavební projekty spojené s moravskou a slezskou aristokracií v letech působení kancléře Klemense Václava Metternicha v nejvyšších státních funkcích (1809–1848).

Záměrem publikace je představit návštěvníkům památek širší kontext moravské a slezské zámecké architektury, nejvýznamnější stavebníky, stavitele a životní styl rakouské aristokracie v 1. polovině 19. století. Souvislost s kancléřem Metternichem má nejen jeho majetkové zakotvení na Moravě, ale zejména jeho podpora neoklasicistní architektury (a umění) z pozice protektora vídeňské Akademie a poučeného objednavatele, zaměstnávajícího nejvýznamnější umělce té doby.

Katalog výstavy. Jiří Petrbok (* 28.3.1962 Kladno) je významným představitelem současné české malby. Od poloviny devadesátýčh let dvacátého století je jeho dílo prostoupeno přítomností hmatatelného pocitu frustrace z reálného života. Nabízejícím se defenzivním řešením je pak vytváření vlastní reality s jinými iracionálními zákonitostmi. Potenciál tvůrčí imaginace exploduje v předkládanou změť nejrůznějších dějových linií, jimiž se ubírají jeho postavy. Iracionalita výjevů se rozvíjí ze základního motivu postav převzatých z fotografií, reprodukcí z časopisů a novin nebo z erotických magazínů.

Katalog výstavy. Vladimír Skrepl (1955) vystudoval dějiny umění a v 80. letech, kdy působil v Galerii hlavního města Prahy, patřil k nejprogresivnějším kurátorům, kteří z této instituce udělali ostrov pozitivní deviace v období doznívající normalizace. Souběžně se věnoval i své volné tvorbě, která se po roce 1989 stala jeho hlavní aktivitou vedle pedagogické práce na pražské Akademii výtvarných umění. Zahrnuje širokou škálu projevů od malby po objekty a instalace, jejich spojujícím prvkem je drsná primitivizující exprese, karikaturní deformace a časté zapojení písma opět v podobě hrubé kaligrafie; malbu s oblibou kombinuje s asambláží a koláží.

Výběrový katalog výstavy byl vydán k 180. výročí narození známého českého krajináře Antonína Waldhausera (1835 – 1913) v jeho rodném městě. Soustředění děl Antonína Waldhausera především v soukromých sbírkách je bezesporu časově neomezenou vášní českých sběratelů, jejíž počátek můžeme sledovat od okamžiku první malířovy samostatné výstavy v roce 1871. Umělec byl bezesporu plodným malířem. Množství uváděných prací, které pravidelně vystavoval, završila aukce hotových děl i těch nedokončených z jeho pozůstalosti na jaře 1914. 

Obrazová monografie Karla Pokorného (1944-). Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou absolvoval roku 1970 v ateliéru pro figurální malbu a grafiku u profesora Vojtěcha Tittelbacha. Od té doby se věnuje plně malířství a grafice. Doma a v zahraničí uskutečnil více než sedmdesát samostatných výstav, na téměř stovce dalších se účastnil.

Katalog výstavy. Fotografie Josefa Seidla a jeho syna Františka jsou další samostatnou výstavou, kterou Egon Schiele Art Centrum letos v hlavní sezoně představuje. Letos uplyne 110 let od vybudování jejich, tehdy nejmodernějšího fotografického ateliéru na Šumavě, a deset let od doby, kdy tento dům s ateliérem zakoupil Českokrumlovský rozvojový fond a zahájil náročný projekt záchrany a vybudování dnešního muzea. Dosud nejrozsáhlejší výstava Seidlových snímků Šumavy představuje pouhý zlomek obrovského fotografického pokladu, jenž nemá v Evropě obdoby: obsahuje na 140.000 stoletých snímků na skleněných deskách, negativech a pohlednicích. Text in Tschechisch, Deutsch und Engl.

Úvod k výstavě i katalogu seznamuje návštěvníky s uplynulým padesátiletím v dějinách galerie. Věnuje se zakladatelské roli prvního ředitele Miloše Saxla i významným událostem z historie instituce, jakými byla rekonstrukce budovy jízdárny nebo legendární akce 1. mezinárodní malířské symposium Roudnice ´70. Vypovídá rovněž o nejúspěšnějších výstavních projektech a edukačních aktivitách. Dává tak nahlédnout do celého spektra činností souvisejících se základním posláním regionální galerie.

Další část katalogového textu charakterizuje nadějnou dobu šedesátých let a tehdejší výtvarnou scénu, jež se postupně emancipovala od sovětské doktríny a proměňovala se ve svébytnou kulturu nakročenou do vyspělého evropského kontextu.

Der Katalog der Komotauer Exposition selbst wurde in der Publikation von umfangreichen Einleitungsaufsätzen ergänzt, die ausgestellte Werke in den Kontext der künstlerischen und historischen Entwicklung der Region einsetzen, mit partiellem Übergreifen in die Zusammenhänge im Rahmen des Böhmischen Königreiches und Mitteleuropas, und die ebenfalls die anderen (auch nicht erhaltenen) Denkmäler der betrachteten Zeitperiode und Region, die außerhalb der Exposition platziert sind, bewerten. Einige dieser Werke wurde bisher gar nicht publiziert, oder sie wurden nur als Randthemen vorgestellt. Im Gegenteil einige Artefakten sind der tschechische und auch ausländischen Öffentlichkeit gut bekannt und gehören zu den besten Werken, die man in der böhmischen künstlerischen Produktion der erwähnten Zeitperiode finden kann (Seelauer Altar vom Meister I. W. aus dem Jahre 1526 oder Grabmal und Epitaph von Johann Lobkowicz von Hassenstein vom Bildhauer Ulrich Creutz aus dem Jahre 1516, u. a.). Der Bestandteil des Buches ist auch die aktualisierte Geschichte der untersuchten Zeitperiode der Städte Komotau, Görkau und Kaaden, die in lesbarer Form mit ganzer Reihe der zeichnerischen Rekonstruktionen und begleitender Bilder behandelt wurde. Das selbstständige Kapitel wurde ebenfalls der Entwicklung der Komotauer Sammlung, die mit bisher nicht reflektierten Quellen arbeitet, gewidmet.

Fotografické dílo Pavla Diase patří mezi základní práce české novinářské a dokumentární fotografie.

Dias začíná fotografovat v době, kdy formální i obsahovou strnulost fotografie ve službách ideologie začala nahrazovat fotografie živá, zachycující člověka a skutečný život. Pavel Dias se stal jedním z hlavních nositelů odkazu klasické humanistické fotografie u nás a tento životní přístup si udržel až do dnešních dní. Dias je ve svém vidění a zobrazování světa absolutně empatický, naplno prožívá svět s všedními hrdiny svých fotografií. Zároveň s tím se mu ale zázračně daří udržovat dostatečný odstup a nadhled, neztrácí schopnost vidění a akcentování souvislostí, komentování dění. On sám je přímou součástí svých snímků, v každé z jeho fotografií cítíme jeho osobní přítomnost, účastenství. Proměnám okolního světa a společenskému vývoji navzdory se stále znovu a znovu vrací ke svému původnímu humanistickému mottu – chce vysvětlovat člověka člověku, vidět život ve všem. Člověk a jeho život stále zůstávají středobodem Diasových fotografií. Tím jsou Diasovy fotografie výjimečné, i přes svou dokumentární či novinářskou podstatu jsou především obecnými, nadčasovými komentáři lidského žití.

Publikace mapuje více než dvacetileté trvání Galerie z ruky v Křížovicích na Vysočině, kterou provozuje paní Macháčková již od roku 1991. Zachycuje všechny konané výstavy i s vernisážemi, a to jak slovně, tak i fotograficky. Text je velice osobní, protože život galerie je pevně srostlý s životem autorky.

Výstava v Muzeu Kroměřížska představuje díla zapomínaného malíře krajin Bobše Svobody a díla Josefa Váchala - grafiky a kresby s tématikou krajiny.

Krajinomalba není jediným společným prvkem výstavy. Hlavním impulzem pro její uspořádání je téměř šedesát pět let trvající přátelství obou mužů, kteří také byli žáky Aloise Kalvody. Čertův ocas z názvu výstavy je ohyb řeky Jihlavy (místně nazývané Jihlavka), protékajcí hadcovou stepí, nad kterým si Bobeš Svoboda vystavěl Bobšovnu – chatu, dům, ateliér – místo jejich společných setkávání. Objevné jsou vystavené i v publikaci, která k výstavě vychází, publikované Váchalovy dopisy příteli a také Kronika Bobšárny s Váchalovými texty a ilustracemi. Publikace, kromě dokumentů, Váchalových dopisů a ukázek z kroniky, doplňují statě Jiřího Oliče, Víta Ondráčka a Jaroslava Knotka a reprodukce děl obou umělců.

Vystavená díla pocházejí ze soukromých sbírek a ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Kompletní soupis grafických listů. Obsahuje dvě části:

1. Obrazovou část, s výběrem grafických listů s odkazem na číslo opusu (slj xx), které je vždy uvedeno před názvem grafického listu. 2. Obrazový index s kompletním popisem grafického listu včetně čísla opusu.

Untertitel: Kubismus, tradice a "jiné" umění.

Katalog výstavy. Charakteristickým rysem modernismu je jeho úzký vztah k tradici. V Čechách se tato skutečnost výrazně projevila před první světovou válkou u tvůrců okruhu Skupiny výtvarných umělců, spjaté s kubismem. Průkopníci tohoto stylu – malíři Emil Filla, Vincenc Beneš, Josef Čapek, Antonín Procházka, sochař Otto Gutfreund, architekti Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman a další – využívali širokou inspirační základnu, z níž čerpali myšlenkové a tvůrčí podněty. Rozsah jejich zájmů, dokumentovaných v letech 1911–1914 skupinovým časopisem Umělecký měsíčník a skupinovými výstavami, zahrnoval nejrůznější evropské i mimoevropské kultury z odlišných časových období: od starověku přes středověk a novověk až k modernímu francouzskému umění, reprezentovanému Paulem Cézannem, André Derainem nebo Pablem Picassem. Jednotlivé příklady, které výstava sleduje prostřednictvím konfrontací, podporovaly řešení konkrétních problémů, spjatých zejména s otázkou formy, a zároveň posilovaly legitimitu moderního výrazu, protože ho pevně svazovaly s historickou tradicí.

Pavel Piekar (1960-) patří ke generaci, která zajímavými a originálními postupy obohatila tradiční techniku linorytu a umožnila na přelomu 20. a 21. století její nový rozkvět. K finálnímu tisku využívá mnohačetných vyrýpaných matric pokrytých škálou mnoha barevných odstínů a barevných podkladů. Svoji tvorbu zaciluje do okruhů portrétu, krajin, památek a figurálních scén.

Untertitel: Jejich ikony a touhy/ Their Icons and Desires.

Kniha představuje určitý esej o životě ruského národa, kterému se přední česká humanistická fotografka věnovala téměř 40 let. Pohled na národ, který má potřebu ikon, svatých či politických. Renesance pravoslaví po odvržení komunistické ideologie. Ruský mesianismus, patos i velikášství. První část knihy je věnována období Sovětského svazu, nicméně stěžejní část tvoří fotografie ze současného Ruska, kdy se po rozpadu sovětského impéria Rusům opět navrací národní sebevědomí. Kniha obsahuje 230 fotografií a detailní popisky s vysvětlením reálií na konci knihy.