Literaturwissenschaft

Na podzim tohoto roku uplynulo 100 let od narození jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století – Josefa Škvoreckého. Sté výročí narození Josefa Škvoreckého, které připadlo na 27. září 2024, vrátilo tomuto významnému českému prozaikovi 20. století značnou mediální pozornost, jíž se v minulosti těšil mnohokrát – ať už tomu byl, či nebyl rád. VŠKK uspořádala mezinárodní konferenci, které mj. zúčastnili Michal Bauer, Martina Halamová, Ivo Harák, Matija Ivačić, Martin Jiroušek, Lenka Jungmannová, Jana Mikolášková, Vladimír Novotný, Vladimír Papoušek, Martin Profant, Michal Přibáň, Alena Přibáňová, Františka Schormová, Mária Stanková, Pavel Šidák a zde jsou jejich příspěvky.

V Krylově umělecké tvorbě se odráží trpká zkušenost s totalitním režimem socialistického Československa, s náročnou existencí exulanta, vypuzeného z vlasti do ciziny, a také s kompromisy a přehmaty, které doprovázely budování nového společenského pořádku po sametové revoluci. Jeho písně a rozhlasové pořady na Rádiu Svobodná Evropa dávaly tisícům posluchačů naději a sílu přežít strastiplná desetiletí normalizace. Po listopadu 1989 se stal jedním z nemnoha kritických hlasů, varujících před neblahými trendy, které si v té době málokdo uvědomoval. Teprve nadcházející desetiletí dala jeho varovným předpovědím z velké části za pravdu. I proto je jeho odkaz dodnes aktuální. Rozhodujícím motivem Krylova celoživotního úsilí byla jeho velmi svérázná víra. Kniha Jako anděl s polámanými křídly je věnována dosud málo probádaným duchovním zdrojům životního díla Karla Kryla.

V rámci snah zmapovat fantaskní tvorbu pozapomenutých českých autorů a autorek první poloviny 20. století přinášíme příznivcům temně laděných literárních kuriozit výbor z povídek Amálie Vrbové (1863-1936), tvořící pod pseudonymem Jiří Sumín.

Autorka od přelomu 19. a 20. století psala převážně v realistickém, až naturalistickém duchu o životě na moravském venkově, o rozpadu tradičních vztahů, o lidech trpících bídou, osaměním, nebo se nacházejících pod tlakem dobových konvencí. Jedná se o baladické příběhy plné chmurných nálad i jemné ironie. Její povídky se často odehrávají za nocí, na polích, v lesích a na samotách a jsou zhusta zalidněné pověrčivými, pitoreskními postavami, které občas v hloubi duše dosud věří na čarodějnice a démony a ví své o síle „zeliny“, jež vyléčí všechny neduhy.

Amálie Vrbová je spjatá s Hanou a Přerovem, kde prožila téměř celý život, a byť je ve svém díle jmenovitě nezmiňuje, sugestivně popisuje jejich tehdejší přízračnou atmosféru.

V průběhu 19. a 20. století stálo české umění opakovaně před otázkou, co vlastně znamená „skutečně lidové“ a jak s tímto pojmem tvůrčím způsobem pracovat. Předkládaná kniha podrobně sleduje proměny tohoto hledání od počátků národního obrození, kdy Herderovy myšlenky a tehdejší evropská literární praxe probudily zájem o lidovou slovesnost a inspirovaly vznik tzv. ohlasové literatury, až po dobu první republiky, během které architekti a výtvarníci usilující o vytvoření národního stylu dospěli k syntetickým formám v čele s „rondokubismem“ okruhu Pavla Janáka.

Autor krok za krokem odhaluje paralely mezi vývojem literatury a výtvarného umění – od kořenů ve sběratelském nadšení přes mechanickou formální nápodobu až po krizi a volání po historické i umělecké pravdivosti. Pozornost věnuje sporům o hranice „pravého“ folkloru, proměnám představ o tvůrčí autonomii lidových vrstev i napětí mezi romantickými vizemi národního ducha a kritickým pohledem inspirovaným hegelovskou filozofií.

Publikace, jíž si připomínáme 900. výročí úmrtí kronikáře Kosmy, obsahuje studie, které vznikly v rámci autorského kolektivu jako součást hledání odpovědí na otázky spojené s osobností tohoto prvního českého letopisce a jeho Kronikou Čechů. Texty se staly východiskem pro koncepci výstavy a slouží jako podklad pro zpřístupnění jejích hlavních témat návštěvníkům. Nabízejí různé pohledy na Kosmovu kroniku – jako literární dílo, historický pramen, kulturní fenomén i předmět pozdější recepce – a kladou důraz na to, jak se v průběhu staletí měnilo její čtení, interpretace i společenská role. Zahrnut je přehled dochovaných rukopisů s textem Kosmovy kroniky opatřený výkladem a katalogová část s reprodukcemi jak jednotlivých opisů kroniky, tak dalších dokumentů a artefaktů s tématem souvisejících.

V publikaci jsou obsaženy příspěvky z vědeckého kolokvia Brno–Bělehrad nazvaného Současná česká a srbská slavistická bádání. Kolokvium je součást tradiční spolupráce katedry slavistiky Filologické fakulty Univerzity v Bělehradě a Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity od roku 2006. Příspěvky zastoupené v publikaci načrtávají směry, jimiž se ubírá současné slavistické bádání v České republice a v Srbsku se zaměřením zejména na česko-jihoslovanské a šířeji slovanské vztahy. Obsahuje studie s tématy historickými, literárně historickými, antropologickými, obecně literárněvědnými i teoreticky lingvistickými. Autory práce jsou čeští, slovenští a srbští slavisté, bohemisté, historici, slovakisté, srbisté i rusisté, různých generací.

Předložená monografie se zabývá mediální archeologií české meziválečné feministické technoimaginace v souvislosti s postavou nové ženy. V imaginárnu nové ženy se střetávají meziválečné naděje na rozkvět nově vzniklého státu a nově emancipované ženy s úzkostmi spojenými s proměnou genderového řádu. Na příkladu meziválečného časopisu Eva, určenému pro „moderní“ a „vzdělané“ ženy, autorka mapuje diskurz spojený s (novo)ženskou hygienou a (novo)ženským užíváním technologií. Nová žena se v těchto oblastech stává lidským motorem, který má za úkol udržovat co nejvýkonnější nejenom sebe, ale také celou rodinnou jednotku, ať už se jedná o implementaci nejnovějších poznatků o vitamínech, čerstvém vzduchu, či o postupnou elektrifikaci domácností. Domácí spotřebiče, ale i potomci jsou zde extenzí nové ženy, se kterými se musí naučit racionalizovaně pracovat, aby se mohla stát co nejemancipovanější verzí sebe sama. Nová žena se tak jako manažerka domácnosti pohybuje v novém, nicméně stále výrazně genderově segregovaném diskurzivním prostoru. Její pohyb po pomyslné emancipační škále je omezen postavou muže, která je implicitně v diskurzu meziválečného časopisu Eva vždy přítomna.

První literárněvědná monografie o tvorbě této spisovatelky, novinářky, disidentky, porevoluční poradkyně a blízké spolupracovnice prezidenta Václava Havla mapuje její umělecké i neumělecké texty od šedesátých let 20. století do současnosti a ukazuje, že jejich význam tkví v autorčině snaze demaskovat dobově institucionalizovanou socialistickou řeč a přenést nárok na vznik traumatu konkrétní skupiny či celé generace do širší veřejnosti.

Čtenáři se tak seznámí kromě textů uměleckých i s její tvorbou publicistickou, přednáškovou a jejími cestopisnými prózami. Text doprovází fotografie z autorčina soukromého archivu a archivů předních českých fotografů.

Monografia Sondy do slovenskej prózy sa usiluje podať interpretačne živý obraz diel novodobej slovenskej literatúry z hodnotového pohľadu autora interpretácií a prispieť tak k ich otvorenému čítaniu. Sondy predstavujú akýsi prieskum podôb jednotlivých textov a zároveň tvoria jemné tkanivo siete slovenskej literatúry, ktorej základným princípom nie je úplnosť, ale eliptickosť a hodnotová výberovosť. Všetky sondy sú dvojzložkové. Ich súčasťou sú krátke perexy, ktoré poskytujú stručné bibliografické údaje, opisujú okolnosti vzniku textu, formy jeho existencie, kontextualizáciu v slovenskej literatúre, ale aj v medziliterárnych súvislostiach a zdôvodnenie interpretačného záujmu o text. Samotné interpretačné texty majú povahu čítania a lektúr jednotlivých textov. Predstavujú celoživotnú čitateľskú a interpretačnú skúsenosť autora. Sondy do slovenskej prózy interpretujú napríklad texty autorov ako Jozef Ignác Bajza, Ján Botto, Jonáš Záborský, Božena Slančíková-Timrava, František Švantner, Dominik Tatarka, Ján Johanides, Ladislav Ballek, Vincent Šikula, Dušan Kužel, Alta Vášová, Rudolf Sloboda, Pavel Vilikovský, Stanislav Rakús, Dušan Mitana, Dušan Dušek, Ivan Habaj, Peter Pišťanek, Monika Kompaníková, Jana Beňová, Ivany Dobrakovovej a ďalších.

Kniha mapuje počátky scenáristiky českého hraného filmu a hledá odpovědi na zcela základní otázky týkající se filmových scénářů i scenáristů. V rámci pěti kapitol je psaní pro film přiblíženo jako jedinečný fenomén s vlastními pravidly, osvědčenými praktikami a tvůrci, neformálními hierarchiemi i četnými kulturními a mezioborovými přesahy, bez jehož poznávání nebude ani obraz dějin kinematografie nikdy úplný.

Kritická hybridní edice zpřístupňuje texty novočeské literatury, ve svém edičním řešení spojuje knižní vydání a vědeckou digitální edici (ta byla u prvních třech svazků zveřejňována na DVD, v současnosti jsou digitální edice postupně zpřístupňovány na internetu). Pátý svazek KHE přináší nové kritické vydání básnické sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena (1811–1870), která poprvé vyšla v roce 1853. Přestože Erbenova sbírka byla v češtině zveřejněna posud více než dvěstěkrát, původní tvar stanovený básníkem ve druhém (1861) a třetím vydání (1871) respektovalo pouze osm dalších vydání sbírky a v této plně autentické podobě byla sbírka naposledy editována v roce 1948. Přítomné knižní vydání se vrací k uspořádání knihy, jak ji naposledy připravil autor, po několika dekádách prezentuje nově ustavený text, který byl připraven na základě důkladného průzkumu textových pramenů. Vychází ze srovnání všech relevantních rukopisných a tištěných časopiseckých a knižních verzí. Následně byl kriticky ověřený text pravopisně aktualizován s novým nárokem na systematičnost a současně se snahou zachovat veškeré zvukové či významové kvality původního Erbenova textu. Součástí knihy je komentář shrnující ediční historii Kytice. Knižní vydání navazuje na digitální edici KHE. Tato aplikace vedle kriticky připraveného textu nabízí: faksimile rukopisných i tištěných dokumentů, jejich textové přepisy v diplomatickém znění, transliterace rukopisů a soupis všech českých knižních vydání Kytice.

Soubor osmi komiksů, vznikl jako reakce na výstavu Očima Franze Kafky, v rám­ci dlouhodobé spolupráce mezi Západočeskou galerií v Plzni a Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské univerzitě v Plzni. Příležitost zapojit se autorsky do zmíněného projektu byla nabídnuta vybraným studentům ateliéru Komiks a ilustrace pro děti.

Komiksy zachycují reflexi konkrétních momentů či fenoménů, jež měly vliv na život Franze Kafky, nazíranou s odstupem jed­noho století jeho vrstevníky, dnešními studujícími. Šest z nich se zaměřuje na parafráze jednotlivých aspektů, jež jsou přítomny i ve výstavě samé. Úvodní a závěrečný příběh opouštějí námět expozice a pomyslně rámují drobný celek zrodem a současností. Vždyť čím jiným, než prvopočátkem naší osobnosti po všech jejích stránkách, je pro každého z nás rodinné prostředí a vztah mezi námi a rodiči? Proto je první sešit věnován Kafkově Dopisu otci. Autorka posledního komiksu se pak zamýšlí nad tím, jak by Franz Kafka vnímal současnou Prahu a veřejnou percepci své vlastní osoby, jež se částečně stala jednou z mnoha figur turis­tické komerce. Každý komiks je uveden stručným představení od jejich autorů.

Publikace se zaměřuje na vztah Kosmovy kroniky a světa mluveného slova. Autor se zabývá ústními informačními zdroji využitými kronikářem při psaní, ale sleduje i tzv. druhý život jeho díla jakožto zdroje pro vyprávění. Jako sondu ukazující způsob zpracování příběhu, který je ze své podstaty přitažlivým tématem hovorů a výkladů, si autor knihy zvolil tři případy napadení a vražd českých panovníků.

Svět Jaroslava Foglara je zahalený mnoha tajemstvími. A přestože literatura o jeho osobnosti a díle je nesmírně bohatá, nedává čtenářům příliš poznat, jaký Jestřáb skutečně byl, jak vnímal svou práci, své psaní, život a vztahy v oddílu, jaké byly jeho nejniternější pocity. Druhý svazek výboru z deníků přináší jedinečnou příležitost nahlédnout do života legendárního spisovatele a skauta v době na začátku druhé světové války. Přestože válka přinesla těžké časy, Foglar zažívá jedno z nejplodnějších období své kariéry. V letech 1938-1941 působí jako redaktor Mladého hlasatele a s Karlem Burešem z něj vytvoří nejúspěšnější časopis pro mládež. Stvoří přes sto komiksových stran s Rychlými šípy. Za měsíc napíše knihu Pod junáckou vlajkou a vyjdou mu další tři nové romány i jedna divadelní hra. Zápisky z těchto let však zachycují nejen pracovní úspěchy, ale i vnitřní pochybnosti, únavu a smutek, které autor prožíval. Výbor poskytuje unikátní pohled nejen na Foglarovu osobnost a tvorbu, ale také na dobový kontext prostřednictvím fotografií, plakátů a ukázek z kronik a časopisů. Tyto materiály dohromady vytvářejí bohatý obraz jeho každodennosti a ukazují, jak se Foglar vypořádával s náročnými životními a historickými okolnostmi.

Maršík se nepohyboval v uměleckých kruzích, s Demlem se seznámil v roce 1950 při návštěvě Tasova. Přestože se básník v té době nacházel v nové situaci, poznamenané obecnou nesvobodou a nedůvěrou, s Maršíkem ihned navázal vřelý vztah, který byl především vztahem kněze a hledajícího věřícího. Jeho nový přítel, zaměstnanec spořitelny a milovník hor, též sehrál důležitou roli jakožto Demlův podporovatel a uchovatel jeho díla. Korespondenční soubor uzavírá jediný známý Maršíkův dopis z roku 1960 adresovaný Demlovi, ostatní jeho listy se nedochovaly. Básník s nimi nejspíše naložil způsobem, k němuž jednou sám nabádal Maršíka: „Tento dopis pro jistotu spalte hned po přečtení!“

Kniha obsahuje též opisy dedikací Jakuba Demla Václavu Maršíkovi, fotografie z první cesty do Tasova v roce 1950 a Maršíkovy Vzpomínky na P. Jakuba Demla (1997). Edici doplňuje komentář, rozsáhlé vysvětlivky, jmenný heslář, ediční poznámka, soupis korespondence a reprodukce rukopisů a strojopisů.