Literaturwissenschaft

Publikace Marka Přibila Iluze konstrukcí (Máchovy literární zápisníky) prověřuje platnost faktů, jež stály u zrodu hypotéz o těchto pramenech, a zpřesňuje tak nejbližší kontext Máchova Zápisníku i jeho pozici v souboru máchovských dokumentů. Autor zde přezkušuje dohady, jež vycházely jednak z Máchových rukopisů, které byly považovány za fragment většího celku, opíraly se také o cizí torzovité opisy, o Máchovy odkazy, vyskytující se v jeho manuskriptech, a nakonec i o cizí svědectví. Přítomná práce tak vytváří východisko pro další interpretaci dochovaných literárních zápisníku K. H. Máchy a koriguje zároveň jakýkoli další ediční přístup k Máchovým zápisníkům a textům zápisníkového charakteru.

Kniha je rozdělena do čtyř relativně autonomních kapitol. První se věnuje rukopisu označovanému dříve jako Náčrt Máje, který je dnes pokládán za fragment Malého sešitu. Druhá kapitola zkoumá příbuzný problém z jiné perspektivy: zabývá se tzv. Villaniovským sešitem, Máchovým autografem údajně zničeným kolem roku 1945. Následující třetí a čtvrtá kapitola se přesouvají do oblasti máchovských opisů, jež mohly být pořízeny z Máchových nedochovaných zápisníků.

Tato kniha je postavená trochu jako polemika. Horor v české literatuře si totiž nikdy nevystačil jen s žánrem prózy a časovým rámcem konec 18. a počátek 21. století, jak se traduje a jak o tom svědčí řada knižních publikací. Iracionální strachy a úzkosti, hrůzy a další hraniční stavy tady s námi byly samozřejmě od počátku: v písni, v básni, v legendě i morytátu, později v novinové zprávě; v literatuře vysoké i nízké, u Máchy a Erbena stejně jako v anonymním městském folkloru, ve středověkém popisu mučení nebohé panny i ve stručné referenci o spartakiádním vrahovi nebo vražednici s náklaďákem; prostě napříč širými lány fikce a non-fikce od nejstarších památek české literatury podnes. Kniha shromažďuje přes stovku textů nejrůznější povahy i umělecké, potažmo estetické kvality, a je tak v nejlepším slova smyslu quodlibetem. Ačkoli tu jistě není všecko, každý si může počíst dle libosti. Vytáhnout ze stránek svůj vlastní jedinečný horor. Zdůraznit strach, tajemství, hrůzu nebo šílenství, jak se komu líbí.

Politická korektnost představuje kontroverzní jev, který se i v českém prostředí stává předmětem vyhrocených debat o politice, společnosti, kultuře i umění. Tato publikace si klade za cíl prozkoumat reakci českého literárního pole na požadavky spojené právě s politickou korektností. Korektnost přitom nechápeme jako výhradně restriktivní jev, ale jako nesmírně komplexní a produktivní sociální fenomén, který utváří poetiku „nekorektních“ literárních textů a vyvolává debaty o smyslu a povaze české polistopadové literatury. Studie, které tvoří jádro knihy, se vedle oblasti vysoké literatury či tvorby pro děti a mládež nevyhýbají ani populární literatuře, například akční fantastice či tvorbě Vlastimila Vondrušky.

Antologie přináší výběr surrealistických dramatických textů od dvacátých let 20. století až po současnost. V jednom svazku se tak poprvé setkávají díla dnes již kanonická s texty neznámými či doposud nezveřejněnými, texty se surrealismem běžně spojovaných autorů (Vítězslav Nezval, Vratislav Effenberger, Jan Švankmajer) s hrami tvůrců známých spíše z jiných uměleckých oblastí (Karel Šebek, Ladislav Novák, Jiří Suchý). Celek publikace pak dokládá, že i když psaní pro divadlo nikdy nestálo v centru zájmu českých surrealistů, věnovali mu soustavnou pozornost. Výbor uvádí rozsáhlá studie, která charakterizuje základní konstanty surrealistické poetiky a zároveň mapuje historickou proměnlivost vztahu surrealismu a dramatu.

Literární archiv č. 54 se věnuje dějinám nejdéle vycházejícího českého literárního časopisu Lumír (1851–1940). Jednotlivé příspěvky postihují tendence spoluutvářející obsah a význam tohoto listu a představují některé osobnosti podílející se na jeho redakčním profilování. Studie tematicky čerpající z 19. století se zabývají postavou tzv. lumírovského básníka, poezií Jaroslava Vrchlického v komparaci s jeho překlady Charlese Baudelaira, typickými projevy dobové výpravné prózy v čele se Svatým Xaveriem Jakuba Arbesa i pozicí časopisu v počínajících polemikách o umělecké moderně. Etapu časopisu ve 20. století mapují stati věnované literární kritice Karla Sezimy, roli Lumíru v období druhé republiky a okolnostem jeho zániku v roce 1940. Součástí čísla je výběrová edice korespondence mezi Hanušem Jelínkem a Arnem Novákem z let 1929–1939 uvozená studií zabývající se otázkou tradice v koncepci meziválečného Lumíru.

Úvodní svazek edice Prameny PNP je věnován orientalistovi, cestovateli a spisovateli Aloisi Musilovi (1868–1944), osobnosti, jež svými výzkumy z přelomu 19. a 20. století významně přispěla k poznání rozlehlých oblastí Blízkého východu. Publikace obsahuje inventář archivního fondu ze sbírek Literárního archivu Památníku národního písemnictví a dvě studie věnované Musilovu nesnadnému přechodu na Univerzitu Karlovu po vzniku ČSR a jeho pobytům v anglofonním světě souvisejícím zejména s jeho vrcholným šestisvazkovým vědeckým dílem Oriental Explorations and Studies (1926–1928).

Knižní studie představuje báseň Podkoní a žák v kontextu literárního pole pozdního středověku. Autor báseň srovnává s ostatními dialogickými skladbami z konce 14. století, s poezií z doby husitských válek a s básněmi o smrti. Představuje staročeské dialogické básně z pohledu výzkumu středověké literární recepce (rukopisného kontextu a tiskařských publikačních portfolií) a literárněhistorické antropologie, přičemž dochované texty ukazuje v jejich vzájemných vztazích a pravděpodobných dobových funkcích a účincích. Pozornost věnuje nejprve básním tzv. Smilovy školy – autor popisuje zejména náboženské a sebereflexivní těžiště Nové rady a sleduje vztah lyriky a toxicity ve Sváru vody s vínem. Analyzuje také spory duše s tělem a Rozmlouvání člověka se Smrtí. V básních Hádání Prahy s Kutnou Horou a Václav, Havel a Tábor upozorňuje na rysy, jež je spojují se staršími básněmi, ale i na jejich útěšný a k sobě obrácený rozměr. V závěrečném výkladu Podkoního a žáka je toto srovnání využito k zodpovězení otázky funkcí a smyslu této básně. Autor snáší argumenty pro návrh čtení, jež vrací do hospodské hádky hlas, který v básni nezaznívá.

Obsahem knihy jsou rozhovory s personami spojenými na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století s věhlasným nakladatelstvím Růže. Patřili k nim spisovatel a básník Věroslav Mertl, historik Robert Sak, výtvarník Jiří Müller, knihovník Jan Mareš, filmový historik Boris Jachnin, literární historik Jaroslav Med nebo typograf Jan Solpera, autor loga Růže. Zlaté období Růže provázely sešitové řady Česká četba a Statečná srdce, rychle zastavený časopis Arch, vydávání děl Bohuslava Reynka, Jaroslava Durycha, Adalberta Stiftera, Zdeňka Kalisty a dalších renomovaných autorů.

Článková bibliografie představuje časopis Dialog, který vycházel ve dvou etapách: od dubna 1966 do srpna 1969, kdy bylo vydávání časopisu zastaveno, a v letech 1990–1992, kdy (v letech 1990–1991) periodikum vycházelo pod názvem Severočeský Dialog. Časopis byl od začátku spojen se specifickým regionem severních Čech, resp. s (někdejším) Severočeským krajem. Vedle problematiky devastace životního prostředí, jež výrazně pronikla do obou etap časopisu, byl v oblasti kultury, literatury a umění Dialog v šedesátých letech zaměřen především na reflexi (soudobých) experimentálních tendencí, v devadesátých letech se jeho pozornost obrátila spíše k regionálním tématům a historickým souvislostem. Do širšího kontextu časopis Dialog zasazuje úvodní studie Jakuba Flanderky, která shrnuje počátky a proměny redakce časopisu a způsob, jakým zde byly reflektovány nejrůznější umělecké projevy.

Reprezentativní katalog stejnojmenné výstavy, který obsahuje všechny sbírkové předměty Regionálního muzea v Litomyšli k tématu Josefa Portmana, Josefa Váchala a k dějinám a činnosti Portmonea – Musea Josefa Váchala v Litomyšli. Popisuje vznik sbírky, který začal poměrně nedávno, v roce 2016, když Pardubický kraj koupil a do správy regionálního muzea svěřil Váchalovo muzeum. Do té doby se doby se ve sbírce nacházely pouze fotografie, tiskařské štočky a bibliofilie od Josefa Portmana. Provozování Portmonea dalo podnět k novým akvizicím k Josefu Váchalovi a Ladislavu Horáčkovi. Do sbírky se tak dostává například cenná autorská kniha Josefa Váchala Satanu, se kterou vyhrál ve Florencii v roce 1927 cenu na výstavě krásných knih. Mezi sbírkovými předměty jsou exlibris, grafické listy, ale i drobnosti spojené s propagací Portmonea nebo kulisy Krvavého románu divadelního spolku Filigrán. Katalog vypráví tři příběhy – příběh Josefa Portmana, Josefa Váchala a Portmonea. Ke každé kapitole jsou přiřazeny sbírkové předměty v chronologickém pořadí podle data jejich vzniku. Záznamy obsahují fotografie, technické údaje i podrobnosti, které dále rozvíjí hlavní linii příběhu.

Tento svazek je vůbec prvním výborem z díla českého lingvisty Pavla Nováka (1932-2007), který svým odborným a pedagogickým působením zasahoval zejména do pole obecné lingvistiky, bohemistiky, a to především na pražské filozofické fakultě, se kterou se spojil celý svůj akademický život. Z obsahu: K otázce obecného významu gramatických jednotek. K teorii větných členů. On mathematical models of linguistic objects. On the Prague functional approach.Některé závažné sémantické pojmy. K lokalistickému pojetí významu pádů. Remarks on devices of functional sentence perspective. Místo pádu ve významnové stavbě věty. Empirický vs. verbální postoj v lingvistice. On linear and non-linear structuring of sentences.

Kniha se zabývá auditivními formami básnické tvorby, a to především ve vztahu k experimentální poezii šedesátých let minulého století. Důležitou roli tehdy sehrálo nové médium: audiopásek. Tato mediální platforma otevřela tvůrcům zcela nové kompoziční možnosti: zvuk bylo náhle možno precizně stříhat a lepit, mixovat, různě kompozičně zpracovávat. Oblast fonické poezie se v našich podmínkách sice nemohla rozvinout naplno, byla brzděna konzervativním mediálním prostředím socialistického státu, nicméně to, co zde vzniklo jak na profesionální, tak i na amatérské bázi, má v rámci experimentální poezie zásadní význam. Kniha zkoumá mj. auditivní kreace Ladislava Nováka, Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové, Jiřího Koláře, Jiřího Valocha či například Milana Nápravníka, a to v kontextu nejen českém, ale i mezinárodním (zejména česko-německém). Pojednává o kompozicích, které byly často považovány za ztracené, případně o jejichž existenci se vůbec nevědělo. Součástí knihy jsou též unikátní zdigitalizované záznamy původních magnetofonových nahrávek.

Jazykovědná rusistika na přelomu generací (sborník věnovaný nedožitým osmdesátinám V. Barneta). Beiträge zur slavischen Sprach- und Literaturwissenschaft. In slavischen Sprachen, Zusammenfassungen in Deutsch, Engl., Franz.

Struktura, variety, funkce. Sborník k 70. narozeninám prof. Oldřicha Uličného.

Kolektivní monografie s názvem Vladislav Vančura v literárním kontextu 20. století byl inspirován 130. výročím Vančurova narození (23. června 2021) a 80. výročím jeho smrti (1. června 1942). Editor Jiří Poláček oslovil badatele z různých oborů od literární vědy přes lingvistiku až po divadelní vědu s výzvou zamyslet se a přehodnotit literární a obecný kulturní odkaz této významné osobnosti. Knižní svazek výzkumného týmu z šesti českých univerzit je pokusem reflektovat Vančurovo dílo z pohledu současného stavu poznání literární vědy a širších souvislostí 20. století.  Obraz Vladislava Vančury v kontextu minulého století vychází z 15 textů 15 autorů, uspořádaných do čtyř tematických bloků.